Vědci potvrdili vedoucí teorii o vzniku Sluneční soustavy

Planety, hvězdy i samotné černé díry vznikají postupným hromaděním okolního materiálu, který si přitahují díky vlastní gravitaci. To byla dosud vedoucí teorie o jejich vzniku, o níž mohl málokdo pochybovat, ovšem její praktické ověření, to je něco jiného. Ukazuje se, že tak jednoduché to opravdu není.  

 

 

Jak dobře víme, po zrození Slunce a jiných hvězd zbyl v jejich okolí rotující materiál, a to prachy a plyny, čili tzv. akreční disk. Z tohoto materiálu se tvořily větší a větší objekty, z nichž nakonec vyrostly planety, které se nakonec ustálily na své oběžné dráze. Na to, jak vznikl uspořádaný Sluneční systém z počátečního chaosu, jsme se ostatně také nedávno podívali. 

 

Je tu ale i další otázka, respektive otázka ohledně síly gravitace a momentu hybnosti, protože dle výpočtů může gravitace sice způsobit, že se budou formovat v akrečním disku větší objekty, ale moment hybnosti by jim měl zabránit v tom, aby se stále více soustředily na jednom místě a tvořily větší objekty. Tak to ostatně funguje v případě Slunce, Země a dalších objektů, což je samozřejmě dobře, jinak bychom tu nikdy nebyli. Kdyby tu ale krom gravitace a momentu hybnosti nic jiného nebylo, těžko by pak mohly vznikat hvězdy, planety, natož pak černé díry, alespoň ne tak rychle, jak vznikají. 

 

Výzkumníci už dlouho tušili, co způsobí migraci materiálu v rotujících akrečních discích, ale dosud to nikdy neověřili. Klíčem je to, že materiál má v těchto discích svůj elektrický náboj a vzhledem k tomu, že je tento materiál v pohybu, generuje také magnetické pole. Turbulentní pohyb malých částeček hmoty v magnetickém poli pak vede k nestabilitě, která ovlivňuje moment hybnosti. Některé části hmoty jej ztrácí, takže klesají do středu disku a jiné zase získávají a putují směrem ven. 

 

Nyní tuto teorii potvrdil experiment provedený v Plasma Physics Laboratory na Princetonu. Týkal se právě jevu MRI (Magnetorotační nestabilita). Ten nahradil naši aktuální neschopnost daný jev pozorovat přímo ve vesmíru. Je sice možné sledovat mladé hvězdy nebo projevy černých děr, ale přesné měření pohybu materiálu v obrovských rotujících discích je vysoko nad možnosti dnešních přístrojů. 

 

 

Výzkumníci se snažili svůj experiment provést tak jednoduše, jak to jen šlo a namísto magnetických polí využili pružiny a namísto mraků nabitých částic pak závaží. Pak naplnili sudovitou nádrž s pevným středem vodou a do blízkosti středového válce umístili kuličku přidržovanou na pružině. Roztočením nádrže pak dokázali reprodukovat efekt MRI. Jde tak o analogickou situaci, která však přinesla stejné výsledky, jaké mají nastat i v reálném vesmíru. 

 

 

Zdroj: Nature