Světová zdravotnická organizace chce uznat herní závislost za nemoc
29.12.2017, Jan Vítek, aktualita
Moderní doba přináší nové epidemie chorob, a to i takové, jaké naši předci vůbec nemohli znát. Zařadit se má totiž mezi ně i závislost na počítačových hrách, kterou chce Světová zdravotnická organizace uznat za opravdovou nemoc.
Snahou Světové zdravotnické organizace (WHO) je, aby byla závislost na počítačových hrách od příštího roku součástí seznamu International Classification of Diseases, čili mezinárodně uznávaných chorob, a to pod prostým označením "Gaming Disorder", čili herní choroba. S tím je spojena také navrhovaná diagnóza, která by dokázala takovou chorobu popsat, ale na té bude třeba ještě pracovat.
Zatím je Gaming Disorder popisována stejnými slovy jako závislost na hazardu, k čemuž ostatně moderní počítačové hry ani nemají tak daleko vzhledem k rozmáhajícím se loot boxům a s tím spojenými mikrotransakcemi.
WHO samozřejmě nemá zájem na tom, aby samotné hraní bylo označeno za chorobu, ale chce zvýšit povědomí o tom, že se z něj může vyklubat závislost, která může začít překonávat i základní lidské potřeby jako spánek či jídlo. V důsledku tak může jít i o zdraví ohrožující poruchu.
Takové chování je dobře známé z jiných závislostí a velice dobře se zde dá aplikovat právě online gambling. V rámci něj však hráč touží po finanční odměně za své snahy, zatímco v případě her může jít o různé druhy odměn, jako je uznání ostatních hráčů, dosáhnutí určité úrovně, atd.
Nicméně ne každý tyto snahy WHO podporuje. Psycholog Dr. Chris Ferguson, který studuje dopady nadměrného hraní, má z navrhované diagnózy vážné obavy, neboť ta je založena i na šířených mýtech o hraní. Dle nich má pocit uspokojení při herním úspěchu co do činění s dopaminem a oblastmi mozku spojovanými i se zneužíváním návykových látek.
To je v dle Fergusona v zásadě pravda, ovšem je nutné k tomu říci, že způsob ovlivnění oněch částí mozku se podobá spíše účinkům čokolády, rozpoložení po sexu nebo pocitu při získání výtečného hodnocení ve škole a rozhodně nejde o účinky srovnatelné s působením heroinu či jiných drog.
Mohlo by se tak stát, že z hraní se stane stigma, které postihne i zapálené hráče, kteří v zásadě se závislostí problém nemají. Proto chce Ferguson i jiní zajistit, aby se WHO zaměřila spíše než na vztah ke hrám a jejich vliv na mozek na to, zda to daný člověk s nimi nepřehání až tak moc, že zanedbává své základní potřeby a nestará se o okolní svět.
