Stephen Hawking zemřel ve věku 76 let

Stephen Hawking dokázal zaujmout jako popularizátor vědy miliony lidí, když jim dával nahlédnout do oborů moderní kosmologie a obecně teoretické fyziky. Dnes ráno však jeho rodina ve svém vyjádření potvrdila jeho smrt s vyjádřením "hlubokého smutku nad tím, že odešel náš milovaný otec. Byl velký vědec a výjimečný muž, jehož práce a odkaz přetrvá po mnoho dalších let. Jeho odvaha a důslednost společně s genialitou i humorem inspirovala lidi po celém světě". 

 

 

Už od svých 21 let se přitom Hawking musel potýkat se závažným neurodegenerativnín onemocněním, které jej nakonec pevně připoutalo k jeho křeslu. Doktoři mu také už v roce 1963 sdělovali, že má před sebou jen dva roky života a on i my jsme měli velké štěstí, že se jejich předpoklady vůbec nevyplnily, Hawking se dožil požehnaného věku a svůj život naplnil tak, jak jen málokdo. Zemřel 14. března, čili v den, který je mimochodem spojený s číslem Pí. 

 

Nicméně právě vidina brzké smrti značně utvářela Hawkingův profesní i obyčejný život. On sám jednou prozradil, že se díky tomu naučil lépe vychutnávat přítomnost, což mu pomohlo i v jeho práci. Vytkl si přitom "jednoduchý" úkol, a to celkové a dokonalé porozumění vesmíru - proč funguje tak, jak funguje a proč vůbec existuje. 

 

Hawking se uvedl do světa fyziky především díky svému studiu černých děr, o nichž prohlásil i to, že podléhají kvantovému vypařování, čímž se mohou postupně vytratit. To vyvolalo jednu z nejvášnivějších debat v moderní kosmologii, neboť dle původního tvrzení Hawkinga se společně s černou dírou vypaří veškeré informace, co za svého života pozřela a mnoho fyziků nesouhlasilo, neboť to popírá základní zákon kvantové mechaniky. Hawking tehdy změnil názor a přišel s novým vysvětlením informačního paradoxu. Dle něj jsou informace uloženy na horizontu událostí černé díry a postupně se dostávají zase ven společně se zmíněným zářením černé díry.

 

Nové radikální myšlenky zajistily Hawkingovi členství v Královské společnosti, a to ve věku pouhých 32 let. Poté se stal i Lukasiánským profesorem matematiky v Cambridgi, kterážto funkce v minulosti náležela i Isaacu Newtonovi nebo Paulu Diracovi. Tím ale výčet jeho úspěchů samozřejmě nekončí, ale to by bylo na velice dlouhé povídání.