Stále podivnější planety: na Kepler-13Ab sněží oxid titaničitý

Systém Kepler-13 je od nás vzdálen 1730 světelných let a skládá se ze tří hvězd označených jako Kepler-13A až C. Následující znázornění tohoto systému ukazuje planetu Kepler-13Ab obíhající velice blízko hlavní hvězdy Kepler-13A a v pozadí je pak Kepler-13B, poblíž níž je oranžový trpaslík Kepler-13C. 

 

 

 

V tomto systému tak známe zatím jednu potvrzenou planetu, která obíhá velice blízko kolem své hvězdy a jeden její rok trvá pouze 1,8 našeho dne. Důsledek je ten, že má vázanou rotaci, čili i neustále osvětlenou i neosvětlenou stranu a na té denní stoupají teploty až na 2760 °C (5000 °F). Můžeme tak mluvit o třídě horkých Jupiterů a pokud bychom měli Kepler-13Ab umístit vedle nám dobře známých planet, vypadal by asi tak, jak ukazuje následující obrázek. Takovýchto planet přitom nebylo objeveno mnoho, alespoň v porovnání s jinými velikostmi. Zdaleka nejvíce známe takových, které patří mezi tzv. superzemě nebo se jejich velikost a hmotnost pohybuje mezi superzemí a Neptunem (sub-Neptune). 

 

 

Pozorování Hubbleovým teleskopem odhalilo, že vrchní části atmosféry této planety jsou chladnější než spodní, což je překvapivé, neboť v případě horkých Jupiterů je tomu obvykle naopak. Jde totiž o to, že plynný oxid titaničitý obvykle absorbuje záření hvězdy a vrchní atmosféru zahřívá, takže jak je možné, že to pro Kepler-13Ab neplatí? 

 

Dle autorů studie se na této planetě projevuje síla silných větrů, které odvádí zahřátý oxid titaničitý na neosvětlenou polovinu planety, kde se plyn ochlazuje a kondenzuje v mraky. Z nich pak do spodních částí atmosféry mají sněžit vločky tohoto oxidu, který my na Zemi používáme především jako součást barviv pro jeho výrazný jas a vysoký index lomu. 

 

Díky silné gravitaci planety má přitom oxid titaničitý ve spodních částech atmosféry už zůstat, takže astronomové mluví o tzv. studené pasti. Jde přitom o studii, která přijde vhod při zkoumání menších exoplanet podobných Zemi, neboť na velkých a dobře viditelných exoplanetách si astronomové mohou zkoušet postupy, jež budou postupně vyvíjet, aby byly použitelné pro sledování daleko menších, a tedy i hůře viditelných světů, jejichž atmosféry mohou být daleko komplexnější. 

 

Zdroj: Space.com