Objevy ze Sluneční soustavy: novinky má Juno i New Horizons
15.12.2017, Jan Vítek, aktualita
Dnes tu máme dvě novinky z naší soustavy, které nám zajistila sonda Juno a také New Horizons. První se týká velké skvrny na Jupiteru, které se Juno podívala na zoubek a pak tu máme záhadu asteroidu MU69.
Juno od loňského léta zkoumá Jupiter a občas se ponoří přímo do jeho radiačních pásů, aby mohl tohoto obra prozkoumat pořádně zblízka. Měla tak možnost se podívat i na velkou rudou skvrnu na tváři Jupiteru, což je už staletí zuřící bouře.
Sonda se podívala svým mikrovlnným přístrojem pod vrchní vrstvy až do hloubky 350 km, aby objevila, že obrovská cyklona zasahuje více než 300 kilometrů do hloubky planety. Na Zemi bychom tak byli od povrchu už třikrát ve vesmíru, neboť jeho oficiálně stanovená hranice je ve výšce 100 km.
Průzkum velké rudé skvrny Jupiteru započal již dříve v tomto roce, kdy se Juno dostala do výhodné pozice přímo nad ni. Využila svůj mikrovlnný radiometr a zjistila, že mraky Jupiteru jsou blíže vrchním částem atmosféry stále více chladnější. Vyšší teploty jsou přitom spojeny s rychlejšími větry, což vysvětluje, že na planetě můžeme vidět rapidně rotující vír, čili onu skvrnu.
Juno také má své problémy s motory, kvůli nimž zůstala na mnohem delší 53denní orbitě, ale to je možná velké štěstí. Objevila totiž dva radiační pásy, o nichž NASA do té doby neměla ani potuchy, a tak s nimi při tvorbě ochrany sondy proti radiaci nepočítala. Delší orbita totiž znamená, že sonda zůstává poblíž Jupiteru v souhrnu kratší dobu, než kdyby kolem něj obíhala těsněji. Nové radiační pásy jsou tvořeny ionty vodíku, kyslíku a síry, které se pohybují téměř rychlostí světla. Jejich původ by mohl být na měsících Io a Europa.
Pak tu máme New Horizons na cestě k objektu MU69 v Kuiperově pásu. Ten má pouze 19 až 28 mil v průměru, přičemž pro teleskopy je velice tmavý a složitý na pozorování. Postupně se však ukazuje, že by měl být tvořen dvěma či rovnou třemi samostatnými tělesy.
K MU69 se sonda vydala po průletu kolem Pluta, kdy k úpravě kurzu využila 16minutový zážeh svých hydrazinových trysek. K objektu nakonec dorazí až 1. ledna 2019, takže je zřejmé, že New Horizons zatím nemůže poskytnout lepší pohled než pozemské či vesmírné teleskopy. Ty nedávno mohly MU69 lépe sledovat díky tomu, že přešel skrz světlo přicházející ze vzdálené hvězdy a dle něj by mohlo jít o binární objekt tvořený dvěma těsně obíhajícími tělesy a poblíž by se dokonce mohl nacházet malinkatý měsíc obíhající ve vzdálenosti několika set kilometrů.
New Horizon se nakonec dostane k MU69 na vzdálenost 3500 km, z níž bude moci pořídit snímky s rozlišením 30 metrů na pixel.
Zdroj: Extremetech, NASA
.webp)
