NASA: Venuše mohla před miliardami let podporovat život

Země nebyla vždy modrá planeta plná vody a stejně tak na povrchu Venuše nemusely být dříve pekelné podmínky, v nichž nedokáží po delší dobu fungovat ani odolné sondy. Pravda ale je, že kdyby někdo sledoval náš systém podobně jako my sledujeme jiné a dokázal by najít všechny planety, mezi Zemí a Venuší by neviděl velký rozdíl, což se o Marsu říci nedá a my přesto hledáme život především na něm.

 

 

Je ale pochopitelné, proč si vesmírné agentury všímají více Marsu, když ten se dá na rozdíl od ní pohodlně studovat i pomocí roverů, přistávacích modulů a i z vesmíru jej dobře mapovat. V případě Venuše nic takového neplatí. Žádný rover ve stylu Curiosity by na ní nefungoval tak dlouho, aby něco stihl udělat a na povrch planety lze skrz tlustou atmosféru plnou mračen také těžko dohlédnout. 

 

Dle NASA ale mohla atmosféra Venuše dříve připomínat tu naši, což je možná těžko k uvěření, když na ní nyní vládnou teploty kolem 450 °C a téměř 100x vyšší atmosférický tlak, což ukazuje, jak to může dopadnout, když se skleníkový efekt skutečně utrhne ze řetězu. Právě ten se mohl postarat o to, že z planety v podstatě zmizela veškerá voda a že je nyní její atmosféra plná mraků s kyselinou sírovou. 

 

Domněnku o mírnější minulosti Venuše vyřkli Michael Way a Anthony Del Genio z Goddardova vesmírného centra, kteří připravili pět simulací, dle nichž mohla být tato planeta z našeho pohledu obyvatelná po dobu dvou až tří miliard let. Do dnešní podoby se pak mohla začít měnit před 700 až 750 miliony lety, kdy se stalo něco, co vypustilo do její atmosféry obrovské množství oxidu uhličitého. 

 

Venuše očima sovětské sondy 

 

Tři z pěti simulací pak ukazují, že Venuše pak mohla mít dle vytvořené topografické mapy až 310 metrů hluboké oceány s 10 metrovými šelfy. Jde ale hlavně o to, že tu mohly být podmínky vhodné k životu s teplotami mezi 20 a 50 °C. 

 

Ovšem co mohlo způsobit onu obrovskou změnu? Mohly to být obrovské toky magmatu, které způsobily nárůst oxidu uhličitého a svým zatuhnutím způsobily vytvoření bariéry, která zabránila opětovnému absorbování uhlíku. Nicméně také to mohlo být vše prostě tak, že na Venuši byla nehostinná atmosféra plná oxidu uhličitého (dnes ji tento plyn tvoří z 96,5 %) už od začátku a ve skutečnosti nikdy nebyla plná vody. To ze simulací samozřejmě zjistit nelze, leda snad z přímého průzkumu a ten je velice obtížný. 

 

Zdroj: Europlanet Society