NASA: Měsíc nevytvořily trosky Theiy, ale materiál Země

Mluvíme samozřejmě o Teorii velkého impaktu a ta rovněž dosud říkala, že Měsíc byl vytvořen především materiálem roztříštěné planety Theia, který se částečně smíchal s materiálem mladé Země, kterého by v poměru mělo být jen málo. Jenomže dosud nasbírané důkazy mluvily nejednoznačně. Co se týče sledování poměru kyslíkových izotopů, což můžeme měřit s vysokou přesností, ten je na Měsíci stejný jako na Zemi, přičemž na jiných tělesech Sluneční soustavy se značně liší. To tak napovídá, že Země i Měsíc jsou tvořeny ze stejného materiálu, alespoň dle nasbíraných vzorků a právě to je důkaz, který je podpořen i novou teorií založenou na počítačovém modelu a sledování koncentrací dalších prvků. 

 

 

Planetární astronom Kevin Righter z Astromaterials Research and Exploration Science Division (ARES, NASA) se zaměřil na něco jiného, a sice siderofilní prvky, což jsou prostě prvky, které rády železo a jde například o iridium. Righter vytvořil model sledující koncentrace 14 specifických siderofilních prvků na Zemi a na Měsíci a vyzkoušel různé konfigurace a scénáře původní srážky Země s Theiou založené na tom, co o Měsíci víme dnes. Nejlépe z toho všeho vychází model, který počítá s tím, že Měsíc je tvořen především materiálem Země a ne jak se dosud tvrdilo, že jde především o materiál Theiy. 

 

Pak už se měl Měsíc vyvíjet tak, jak ukazuje následující video. 

 

 

Práce Rightera vůbec poprvé bere v úvahu dohromady všech 14 siderofilních prvků, které lze dohromady využít k modelování minulosti Země a Měsíce. A je jasné, že čím více jich je, tím přesvědčivější může být výsledek, který lze ověřit na opravdových vzorcích z obou těles. Po srovnání se vzorky přivezenými díky programu Apollo se ukázalo, že existuje silná shoda v 9 ze 14 případů a co se týče zbývajících pěti, ty mohly být vymrštěny původním impaktem ven v podobě plynového mračna, o které náš systém nakonec přišel, a proto je na ně Měsíc chudší, než by měl být. 

 

 

To vše pak nahrává jedné specifické teorii, která tvrdí, že se srážkou vytvořila velká atmosféra plná roztavených hornin, plazmy a kovů. V té se veškerý materiál smísil dohromady a způsobil, že složení povrchů Měsíce a Země je velice podobné.  

 

Jenomže tyto teorie stojí a padají právě na přivezených vzorcích z Měsíce a základní otázka je ta, zda ty vůbec mohou posloužit jako přesný základ pro určení jeho geologické minulosti. NASA si sice v rámci Apolla vybrala různá místa pro přistání a sběr vzorků, jenomže se má za to, že impakt, který na Měsíci vytvořil kráter Imbrium Basin, mohl být tak silný, že pokryl vyvrženým materiálem všechna cílová místa, kde astronauti přistáli. Čili namísto různých vzorků si v podstatě mohli přivézt v podstatě jen jeden typ. Z toho vyplývá, že by se hodily i vzorky ze vzdálených míst či případě ne z povrchu, ale z hloubky Měsíce. 

 

Zdroj: Extremetech