NASA chce využít AI pro ovládání vesmírných komunikačních zařízení

NASA tak musí provozovat celou flotu komunikačních satelitů, které mají za úkol zajistit komunikaci vesmírných zařízení se základnami na Zemi, přičemž jde samozřejmě vedle blízkých teleskopů i o sondy vysílané do hlubokého vesmíru. Agentura přitom tradičně spoléhá na komunikační rádiové systémy ovládané lidmi, což by se mohlo v dohledné době změnit. 

 

 

Co dnes dokáže a umí moderní umělá inteligence, to nám pravidelně ukazuje NVIDIA nebo také Google a další. Zrovna nedávno jsme se podívali na to, jak se AlphaGo dokázala sama vytrénovat ve světového šampiona v šachu, na což jí stačily 4 hodiny, během nichž však proběhlo přes 22 milionů partií. 

 

Proč by se tak umělá inteligence nemohla naučit ovládat komunikační zařízení? Společnosti NASA by to jistě mohlo ušetřit řadu výdajů, které by mohla využít účelněji. Agentura přitom mluví o "kognitivních rádiích" a nabízí analogii k situaci na Zemi, kde je v hustě zalidněných oblastech velice vytížené elektromagnetické spektrum. Společnosti a organizace mohou mít přirazena jistá pásma, do nichž nikdo jiný nemůže zasahovat, ale jsou tu také často přístupné volné kmitočty, jež mohou být volně využity v případě, že je zrovna nevyužívá někdo, kdo na ně drží licenci. 

 

 

Ovšem jakmile je využívat začne, musí se uživatel bez licence přesunout na jiný kmitočet. Podobné je to ve vesmíru s tím rozdílem, že namísto uživatelů držících licence tu je vesmírné počasí, radiace ze Slunce a jiné zdroje signálu, které se také neptají, zda nebudou probíhající komunikaci rušit a rovnou zasáhnou do daného pásma. Pak tedy musí lidský pracovník NASA toto rušení zaznamenat a komunikující zařízení přepnout na jiný a především volný kmitočet. Kognitivní rádio by to mohlo dělat automaticky s využitím umělé inteligence. 

 

Příslušný projekt má v NASA na starosti Glenn Research Centre, kde se počítá s využitím strojového učení, jež má spolehlivě odhalit rušivý signál, což vypadá jako práce zrovna tak pro AI. Budoucí zařízení rovněž mají být dostatečně chytrá i na to, aby se byla schopna na čas vypnout v případě, že by hrozil silný zásah nabitých částic, které k nám občas vyšle Slunce v podobě erupcí. 

 

Jde také o to, že takové nenadálé události mohou nastat na straně daleké sondy, která pochopitelně může zareagovat ihned, respektive určitě daleko dříve než člověk na Zemi vzdálený miliony kilometrů. Ve hře tak není pouze uvolnění lidských zdrojů a možnost ušetřit, ale také zefektivnění celé komunikační sítě pro dobro vědy. 

 

Nejde také už pouze o slova. Na Mezinárodní vesmírné stanici je aktuálně testováno zařízení Space Communications and Navigation (SCaN) pro otestování nových AI modelů chování. Toto zařízení bylo mimochodem na ISS dopraveno už v roce 2013, ale teprve nyní se technologie blíží k bodu, který slibuje možné zahrnutí do dalších plánovaných misí NASA. 

 

Zdroj: Extremetech