Krtek modulu InSight vyskočil z díry a NASA řeší, co dál

Krtek, nebo správně Heat and Physical Properties Package (HP3), měl za úkol se sbíječkovými údery zavrtat několik metrů pod povrch Marsu, ale on se nyní vydal špatným směrem. Před řadou měsíců se totiž ukázalo, že HP3 narazil na překážku, kterou se ještě nepodařilo identifikovat. Může jít o kámen nebo o nějakou příliš tvrdou vrstvu. Nicméně překonat se ji nepodařilo, a tak se NASA rozhodla, že z HP3 sejme pouzdro, v němž krtek ještě zčásti spočíval. 

 

HP3 v laboratorním prostředí

 

Plán byl takový, že se nejdříve posoudí situace. Ukázalo se, že sonda kolem sebe vytvořila mnohem větší otvor, než by měla. Bylo tak zřejmé, že kolem sebe nemá materiál, jenž by svým třením umožnil to, aby se sonda účinně zavrtávala do regolitu. Zkoumalo se tak, zda nebude možné využít robotickou ruku, která by na sondu tlačila a umožnila jí se zavrtat. 

 

HP3 po zvednutí pouzdra 

 

Problém je ten, že z vrchní části vychází plochý kabel, který by se tím mohl poškodit, a tak se NASA rozhodla, že zkusí konec robotické ruky položit vedle sondy tam, kde zeje díra. Tím by ji přitlačila ke stěně a zvýšila tření. Takovýto výsledek ale nejspíše nečekala. 

 

The mole is digging deeper into #Mars thanks to the tremendous efforts by my team. Unofficial depth is ~38 cm down in the ground, almost the length of the mole (40 cm). This may be the last time we see the mole, more drilling later this week. #SaveTheMole #DiggingMars pic.twitter.com/c1sZsGSLxj

— NASA InSight (@NASAInSight) October 21, 2019

 

 

Nejdříve to vypadalo nadějně a NASA tímto postupem získala několik centimetrů a sonda se téměř celá zavrtala. Ovšem pak se to zvrtlo. Namísto toho, aby se HP3 začala zavrtávat hlouběji, naopak vylezla ven a nyní to zdánlivě vypadá, že pokud bude ruka zvednuta, sonda se prostě vyvrátí. Je však mnohem delší než to, co aktuálně trčí ven z otvoru, a stále by tak měla být přibližně ještě z poloviny uvnitř vyvrtané díry. 

Příčinu lze pouze odhadovat, ale dalo by se říci, že je zřejmá. HP3 svými údery začal postupně bortit stěny vyvrtané díry a materiál ji začal postupně zaplňovat. NASA to označuje za nejpravděpodobnější scénář a mluví o tom, že tamní regolit má "neočekávané vlastnosti". 

 

Nyní tak obsluha InSight opět jednou analyzuje novou situaci a bude hledat východisko. Vypadá to, že tamní regolit je prostě tvořen příliš jemnými částicemi, které neposkytují dostatečnou oporu a nejsou soudržné, neboť tu pochopitelně téměř neexistuje vlhkost. 

Vývoj tak postupuje zcela opačným směrem, než by bylo žádoucí a naděje na úspěšné vyústění se tak povážlivě ztenčila. NASA má ostatně velice omezené možnosti, jak sondě pomoci a celou situaci ztěžuje ten prostý fakt, že robotickou ruku kvůli několikaminutovému zpoždění komunikace nelze ovládat přímo. Lze ji pouze naprogramovat na vykonání potřebných pohybů a v takovém případě je jakákoliv náprava situace velice těžká a musí být pečlivě naplánována a několikrát otestována.