Jezera na Titanu mohla být vytvořena podzemními explozemi

Titan je krom Země jediný svět Sluneční soustavy, na jehož povrchu se dlouhodobě drží jezera naplněná tekutinami. Na Titanu to pochopitelně není voda, ale tekutý metan a pokud u nás pozorujeme vodní cyklus, pak tam jde zase o metanový cyklus, dle nějž by se dalo soudit, že ten působí na své okolí rovněž i erozí. Nicméně to, jak Titan získal svá jezera, byla vždy velká záhada a vědci se logicky zabývali právě erozí, kterou dobře znají z první ruky.  

 

 

Mnohá jezera na Titanu jsou metanem naplněné SED (Sharp Edged Depressions), čili prolákliny s ostrými okraji, které právě kvůli takovým okrajům nejsou považovány za impaktní krátery, i když na ně by ukazoval často kruhový tvar. Pokud víme, pak na Zemi taková jezera vznikají v krasových oblastech, kde se za dlouhodobého působení vodní eroze propadne zem a prohlubeň se následně zaplní. V případě Titanu je tu ten problém, že se jeho kůra nemá zrovna skládat z materiálů, které by podléhaly erozi vlivem tekutého metanu, takže ten by na takový úkol neměl stačit. 

 

SED u severního pólu Titanu

 

Výzkumníci si navíc všímají, že útvary SED mají navíc viditelně zvednuté okraje, což samo o sobě mluví proti teorii o erozi, která nemůže sama o sobě tvořit takový úkaz. Nicméně na Zemi máme něco podobného, co by takovým útvarům odpovídalo, a to v místech, kde se pod zemí setkala mořská voda se žhavým magmatem. Výsledkem byl obrovský tlak páry, a tedy podzemní exploze. Jen v případě Titanu pochopitelně nešlo o vodu a magma, ale o explozi nahromaděného dusíku.

 

Tato teorie není bezchybná, neboť u řady SED nenalezneme v okolí tolik rozmetaného materiálu, jak by se dalo čekat, ovšem toto očekávání je opět spojeno s tím, co pozorujeme na Zemi, která nemá stejné složení jako Titan. Spíše je tu otázka, jak mělo docházet k explozím dusíku. V tomto ohledu teorie počítá s tím, že kdysi mohla být přítomnost metanu v atmosféře měsíce výrazně slabší a ještě více než dnes v ní převládal dusík, kvůli němuž byly i teploty mnohem nižší. S nárůstem koncentrace metanu však rostly, což by přineslo i růst tlaku v podzemních rezervoárech dusíku a následné exploze. 

 

Novou teorii může podpořit nebo vyvrátit mise Dragonfly americké NASA, nicméně i pokud vše půjde dobře, tento létající dron na Titan dorazí až v roce 2034. 

 

Zdroj: Extremetech