reklama
Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Japonci omylem vyvinuli samoopravné polymerové sklo

20.12.2017, Jan Vítek, aktualita
Japonci omylem vyvinuli samoopravné polymerové sklo
V lidské historii se přišlo na řadu velkých vynálezů omylem a i když tento možná není zas tak velký, rozhodně stojí za pozornost. Objev byl učiněn na Tokijské univerzitě a jde o sklo, které se po rozlomení umí samo během několika desítek sekund spojit. 
Na nový typ polymerového skla přišli japonští vědci z Tokijské univerzity omylem při zkoumání nových typů lepidel. Namísto toho vytvořili průhledný a tvrdý polymerový materiál, který lze celý rozlomit na dva kusy, které se opětovným přiložením zase samy spojí během sekund. Je zřejmé, že takový materiál by se hodil třeba při výrobě mobilních telefonů, i když je otázka, zda z něčeho takového mohou být právě samotní výrobci šťastní. A krom toho, nejde o jediný materiál s podobnými vlastnostmi, který by se měl dočkat nasazení v průmyslu. Vzpomenout si můžeme na telefon LG G Flex 2 se zadním krytem odolným vůči poškrábání právě tím způsobem, že vzniklé škrábance časem mizely. 
 
 
S praskajícím sklem je v oblasti elektroniky problém především v případě chytrých telefonů a tabletů. Moderní tvrzená skla od Corning dokáží leccos vydržet, ale i tak, pokud nám telefon dopadne na zem pod "správným" úhlem přímo na sklo, to se může roztříštit na stovky kousků, jež však většinou stále tvoří rovnou plochu mnohdy se stále funkční dotykovou vrstvou. Pokud by se tedy vzniklé praskliny dokázaly během chvíle samy ztratit, ušetřilo by to lidem nejeden špatný den. 
 
 
Nový materiál z Tokia je polymerový (polyether-thioureas) a vše, co potřebuje ke svému spojení po rozlomení je jen trošku tlaku, přičemž proces funguje i při pokojových teplotách. Zajímavý je kvůli tomu, že obvykle takové vlastnosti mají měkké až gumové materiály, zatímco tento polymer je velice tvrdý. Hojení prasklin trvá řádově desítky sekund ve smyslu viditelného spojení, po němž prasklina zmizí a po několika hodinách se má materiál dostat do původního stavu. 
 

Tento objev si může připsat doktorand Yu Yanagisawa studující chemii a biotechnologie, který už provedl řadu testů pro ověření vlastností nového materiálu. Otázka je, zda vůbec někdy něco takového uvidíme v praxi a na trhu. 
 


reklama