Jak Microsoft zařídil zpětnou kompatibilitu her z Xbox 360 i Xbox?

Tento proces do hloubky rozebírá server IGN, který zkoumá, jakým způsobem to Microsoft zařídil. Jde přitom o řešení, které zajistilo nejdříve zpětnou kompatibilitu s hrami pro starou Xbox 360 a nyní ještě starší původní Xbox. 

 

 

Microsoft se již v roce 2007 rozhodl vyvinout nový emulátor s kódovým označením Fission, který by mohl přeložit 32bitové hry rpo Xbox 360 pro 64bitový SoC s jádry x86, který využívají dnešní Xbox One. I Xbox 360 měl 64bitový procesor, ale dle všeho na něm, hry pracovaly ve 32bitové podobě. 

 

Dříve se také spekulovalo, že Xbox One v sobě má zabudovaný hardware schopný provozovat stejné hry jako SoC v Xbox 360 a/nebo Xbox, ale to se ukázalo jako mylné. Nicméně nakonec se ukázalo, že jistá nezbytná nativní hardwarová podpora využitelná pro zpětnou kompatibilitu tu je, jako je třeba XMA audio nebo texturové formáty využívané v Xbox 360. 

 

schema SoC z konzole Xbox One

 

Microsoft si pro práci na Fission najal nové programátory, kontaktoval herní studia s žádostí o podporu a také musel zařídit rozsáhlé testování her, aby zajistil jejich plnou zpětnou kompatibilitu. Testování totiž nešlo zautomatizovat, takže bylo nutné stejně jako při testování betaverzí je nechat hrát opravdové lidi, kteří hledali chyby. 

 

Až po uspokojivém vyřešení zpětné kompatibility Xbox One s Xbox 360 nastoupila původní Xbox jako samostatný problém k vyřešení, přičemž ten byl z jistého ohledu ještě větší. Výkonnostní propast mezi 733MHz procesorem Xboxu, který vychází z Pentia III a mezi 1,75GHz CPU Jaguar je velice velká. To je na jednu stranu výhoda, neboť pro emulaci je tu více než dost výkonu, ale problém byl s tím, aby pak kód běžel tak, jak měl a třeba vizuální efekty se zobrazovaly v pravý čas. 

 

Celý článek si můžete přečíst na anglické verzi IGN, ale pak je tu i do češtiny upravená verze.