Intel Element: výsledek evoluce modulárních PC

Project Christine si asi málokdo bude pamatovat, protože ten se zčistajasna zjevil v roce 2014, aby se o něm pak přestalo mluvit.

 

návrh PC projektu Christine

 

Razer původně navrhoval počítače, které jako základ využijí páteřní modul, na nějž se budou připojovat různé samostatné moduly, jeden s procesorem, druhý s GPU, třetí s SSD či diskem a další s napájecím zdrojem. Podobné projekty jsme viděli už dříve a ty měly společné jedno - vůbec se neujaly. Achillova pata (či spíše paty) takových vysněných PC je ostatně zřejmá, však kdo by měl vyrábět všechny ty moduly v potřebném množství a rozmanitosti, aby uživatelé měli na výběr?

 

K tomu by Razer potřeboval širokou podporu z řad ostatních firem a ani pak by nebylo jisté, že zákazníci něco takového vůbec budou chtít. Zřejmou výhodou mělo být snadné sestavení takového modulárního PC i snadný upgrade, ale jak bychom si mohli být jisti, že takový počítač jako celek nebude stejně za pár let zralý celý na výměnu, protože už jej nepůjde upgradovat? Však celý IT průmysl a odvětví spotřební elektroniky je o tom, že hardware je zastaralý pomalu už v momentě, kdy se objeví na pultech obchodů a výrobci obecně mají pramalou snahu zasazovat se o dlouhou životnost prodávaných produktů. 

 

Intel ale pojal koncept modulárních PC po svém:

 

 

V prvé řadě je patrné, že asi nepůjde o hardware pro běžné zákazníky, ostatně ti si svá PC na Xeonech zpravidla nestaví. Máme před sebou The Element (nejspíše pracovní název), čili systém vybavený CPU, DRAM a úložným zařízením v podobě karty pro rozhraní PCIe s dvojitou výškou.

 

Jde tak v podstatě o počítač na kartě, který má na své mohutné záslepce potřebné vybavení v podobě portů USB, Ethernetových portů, HDMI, Thunderboltu 3 a také zvukového konektoru. 

 

 

Zbývá už jen grafická karta, se kterou by měl být tento modul propojen právě přes sběrnici PCIe. Intel přitom tento produkt překvapivě zařazuje do stejné vývojové větve, v níž figurují i jeho počítače formátu NUC. Jde totiž o produkt vyvinutý stejnou divizí, a sice Systems Product Group. 

 

 

Pro upřesnění, hardwarová výbava Elementu čítá procesor Xeon v pouzdru BGA, dále dva sloty M.2, dva sloty SO-DIMM pro LPDDR4 (přístupné uživateli) a na tom všem je naplácnuto chlazení s plastovým krytem a jedním menším radiálním ventilátorem. Asi by to chtělo i nereferenční verze, že?

 

Element ale není určen k tomu, abychom jej připojili do nějakého mateřského systému s vlastním procesorem a ten v něm pak fungoval jako počítač v počítači. Jde skutečně o variaci na myšlenku projektu Christine, takže to je v podstatě hlavní modul, který pak bude přes relativně hloupou základní desku spojen s dalšími moduly obsahujícími grafickou kartu, FPGA, úložná zařízení, atp. Intel sám prozradil, že jako slave, čili systém podřízený jinému systému Element fungovat nemá a nebude. 

 

Takový koncept přitom má svou logiku, protože využívá prostou sběrnici PCIe, která se bude vyvíjet (počítá se zde s PCIe 4.0) a krom páteřní desku, jež nebude moc složitá a drahá, bude možné využít zcela standardní karty a ně nějaké speciální moduly s neméně speciální podobou konektorů. 

 

Intel počítá s tím, že Element se dostane do rukou OEM výrobců v prvním kvartálu příštího roku. Přesné konfigurace a ceny zatím nebyly stanoveny a samozřejmě není ani jasné, jak s tím vším jiné firmy naloží. A na otázku, zda Element počítá i s RGB podsvícením, se zástupce Intelu jen ušklíbl. Asi netuší, co teď právě letí.