Hubble: vesmír se rozpíná rychleji, než se myslelo a teď co s tím?

Pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu bylo analyzováno celkem 19 galaxií, jako jsou třeba na snímcích zachycené NGC 3972 a NGC 1015. Ty jsou vzdáleny 65 a 118 milionů světelných let od naší pozice a zvolené byly proto, že v nich byly nalezeny cefeidy. Jde o hvězdy pojmenované po Delta Cephei v souhvězdí Cefea a jejich pozoruhodnou vlastností je pravidelná pulzace s periodou mezi třemi a třiceti dny která má pevně daný vztah k absolutní svítivosti, díky čemuž se dá vypočítat jejich vzdálenost. Slouží tak jako standardní svíčky pro přesné zjišťování vzdálenosti hvězdokup nebo celých galaxií. 

 

 

Díky tomu pak lze určit i Hubbleovu konstantu, čili rychlost rozpínání vesmíru, k čemuž ale samotné cefeidy nestačily. Jejich světlo se muselo porovnat s jasem supernov typu Ia ve stejných galaxiích (vyznačené v obrázcích - SN2011by a SN 2009ig) a dalších supernov, které se nacházejí ještě dále. Zmíněné cefeidy jsou asi 10x dále, než jakékoliv jiné hvězdy stejného typu, které byly studovány v minulosti a bylo pro to nutné vyvinout novou techniku, v jejímž rámci Hubble pravidelně měřil jas hvězdy, a to 1000krát za minutu, což slibuje velice přesné výsledky. 

 

 

Hubbleova konstanta byla dříve díky satelitu Planck, který mapoval zbytkové mikrovlnné záření po velkém třesku, stanovena na 67 až 72 km/s na megaparsek. Mluvíme o konstantě udávající o kolik kilometrů za sekundu se zvětší rychlost vzdalování dalekého vesmírného objektu poté, co se ten vzdálí o jeden milion parseků. Nedávno byla konstanta díky pomoci gravitačních vln upřesněna na 70 km/s, ovšem nová data z Hubblea udávají 73 km/s, takže galaxie se dle těchto měření vzdalují rychleji, než se myslelo.

 

měření vzdálenosti cefeid probíhá i s využitím paralaxy a červeného posuvu světla

 

Mluví se tak i o tom, že Hubbleova konstanta v podstatě ani nemusí být konstanta a že se může v čase měnit. Zmiňuje se také temná hmota, která má tvořit cca čtyři pětiny veškeré hmoty ve vesmíru. Ta by mohla působit na nám dobře známou hmotu větší intenzitou a pak byl zmíněn i vliv jisté subatomické částice, která se pohybuje téměř rychlostí světla a působí na ni pouze gravitace - tzv. sterilní neutrina tvořící "temné záření", jakkoliv to zní jako oxymoron. 

 

Cokoliv z toho by ale výrazně změnilo to, co si představujeme o mladém vesmíru a nutně by způsobilo nesrovnalosti v teoretických modelech, jak uvedli zástupci STScl (Space Telescope Science Institute) ve svém prohlášení. Adam Riess, laureát Nobelovy ceny a vedoucí daného projektu, k tomu uvedl, že astronomové se aktuálně snaží pochopit, co mají tyto nesrovnalosti znamenat. Jeho tým nyní plánuje využít vedle Hubbleova dalekohledu ještě vesmírnou observatoř Gaia evropské ESA, aby ještě přesněji změřil pozici a vzdálenost vybraných hvězd, takže uvidíme, co to přinese. 

 

Zdroj: Space.com