Cassini objevil na Titanu úroveň "hladiny moře"

Pokud má mít nějaké jiné těleso než Země ve Sluneční soustavě úroveň hladiny moře, bude to logicky Titan, neboť pouze tento objekt má dle našich znalostí na svém povrchu moře či jezera. Jenomže zatímco u nás je to převážně slaná voda, na Titanu jde o uhlovodíky v nádržích tvořených vodním ledem pokrytým vrstvou pevného organického materiálu. A to je Titan jen u Saturnu pouze jedním z 53 objevených měsíců. 

 

 

Nová práce z Cornell University v New Yorku tvrdí, že tři velká uhlovodíková moře na Titanu sdílí stejně položenou hladinu, která se mění v závislosti na gravitaci. Astronomové přitom dokázali tuto hladinu měřit s přesností na 40 centimetrů, a tak byli schopni určit, že výška hladiny se u dvou sousedících moří liší jen o cca 11 metrů vzhledem ke gravitačnímu středu měsíce. To odpovídá očekávanému vlivu přitažlivosti, která ostatně působí i na Zemi, neboť právě Měsíci můžeme vděčit za příliv a odliv. 

 

nepřibarvený snímek Titanu s pozadím tvořeným Saturnem a jeho prstenci

 

To vše naznačuje, že uhlovodíková moře musí být nějakým způsobem propojena. Možná že jejich obsah mezi nimi prosakuje skrz tamní obdobu vodonosných vrstev, nebo nějaké spojující kanály, toť otázka. 

 

Na Titanu ale existuje také obdoba našich jezer, která jsou také často umístěna podstatně výše nad mořskou hladinou. Platí přitom, že výše jsou umístěna vysušená jezera pod nimi jsou plná jezera, nikdy tomu není naopak, což také ukazuje na prosaky pod pevným povrchem měsíce a že ten samotný je nejspíše plný tekutých uhlovodíků. 

 

Ze stejné univerzity pochází ještě jedna studie zabývající se celkovou topologií Titanu. Dle ní většina jeho jezer vypadá tak, jak ukazuje první uvedený snímek. Mají tak značně rozeklané břehy a také hřebeny dosahující výšky stovek metrů. Toto je zase obdoba krasových útvarů na Zemi, která se tak měla vytvořit podobným způsobem, čili naplněním děr v zemi a kolapsem povrchu nad nimi. Probíhat má také neustálá eroze, která rozšiřuje plochu jezer a tvoří prudké srázy. 

 

 

Nicméně stále je toho ještě dost, co o povrchu Titanu nevíme, neboť pouze 9 procent z něj je zmapováno ve vysokém rozlišení a maximálně dalších 30 procent v nízkém rozlišení. Zbytek byl odhadnut pomocí interpolace a příslušných algoritmů. 

 

Zdroj: Astronomy