Astronomové získali svůj dosud nejvýkonnější superpočítač

Na superpočítači je zaujímavý už jeho design, který je dílem Juna Kosakya jde o variaci na tradiční japonské znaky tvořící právě název ATERUI. A jasně můžeme také vidět, že jde ve skutečnosti o dílo známé společnosti Cray. 

 

 

Superpočítače jsou v moderní astronomii velice důležité. I když mámě díky moderním teleskopům nebe jako na dlani, hvězdu si pod mikroskop nedáme a miliardy let vývoje si tím také neurychlíme. Proto je velice vhodné mít k dispozici počítačové simulace a pro ty je zapotřebí opravdu výkonný hardware. 

 

Zde je tento hardware v podobě superpočítače Cray XC50 v konkrétní implementaci NS-05 ATERUI II, který byl poprvé zprovozněn v červnu. Z označení je zřejmé, že jde o druhý model v řadě, přičemž oproti svému předchůdci je asi třikrát výkonnější a v aktuálním seznamu TOP 500 obsadil 83. pozici. Ovšem co se týče superpočítačů ve službách astronomů, jde o celosvětově nejvýkonnější stroj a konkrétně byl instalován v prostorách Národní astronomické observatoře v Japonsku. 

 

Jde také svým způsobem o monument, který připomíná náčelníka z 8. století, který se postavil samotnému japonskému císaři. Z hardwarového hlediska je to velkolepý monument složený z přesně 40 tisíc procesorových jader (20jádrové procesory Xeon Gold 6148@2,4 GHz) schopný provádět cca 3x10¹⁵ operací za sekundu. K dispozici má celkem 385 TB paměti RAM. 

 

My už se také můžeme podívat na jeden z prvních výsledků simulací provedených na ATERUI II, který ukazuje zrod binárního hvězdného systému, ale to rozhodně není to nejlepší, co zvládne. 

 

Dříve bylo nutné, aby se při simulaci celých galaxií zpracovávaly jednotlivé jejich části postupně. Nový superpočítač ale zvládne simulovat přes 100 miliard hvězd s jejich vzájemným gravitačním působením najednou, takže bude schopen dát výborný přehled o vývoji celé naší galaxie a ani tím jeho možnosti nekončí. Schopen bude rovnou simulovat celý vesmír, i když pochopitelně ne tak podrobně jako galaxie. 

 

 

Je ale nutné dodat, že veškeré podobné simulace jsou prováděny ve spolupráci s astronomy, kteří pozorují skutečný vesmír a obě skupiny se s využitím svých nástrojů dokáží podporovat a doplňovat. Jde třeba o příklad nastíněný na obrázku nahoře. Řekněme, že astronomové pozorovali dvě vzájemně se zakrývající hvězdy v binárním systému, což zaznamenali pomocí světelné křivky a z ní pak mohli určit velikost hvězd, vzájemnou vzdálenost a kdo ví, co ještě. Tato data si zase mohou vzít jiní a vytvořit z nich počítačový model, z nějž pak získají simulovanou světelnou křivku a pokud ta odpovídá té skutečně zachycené, lze předpokládat, že závěry na základě pozorování nelhaly. A pokud tu jsou nesrovnalosti, může to vědce třeba přivést na cestu k učinění nového objevu. 

 

Zdroj: Astronomy