Jak umírají (exo)planety?
24.3.2017, Jan Vítek, aktualita
Astronomové mohou vzácně pozorovat i exoplanety, které už jsou velice blízko svého zániku. Ten může nastat mnoha způsoby, ale pravděpodobné jsou především dva a v obou figuruje jejich hvězda, stejně jako v případě KELT-16b.
Život exoplanety může skončit náhle, nebo jako završení mnoho let trvajícího procesu. My se nyní nebudeme věnovat mezihvězdným katastrofám, jako je srážka dvou systémů nebo přiblížení se k nenasytné černé díře. Exoplanety může ničit i jejich vlastní hvězda, a to relativně náhle, když se změní v červeného trpaslíka, nebo pomalu, když se k nim planeta postupně spirálovitě přiblíží, až ji roztrhají slapové síly. Přesně takový by měl být osud planety KELT-16b.
KELT-16b patří mezi Horké Jupitery, které jsou stejně těžké, nebo těžší než náš Jupiter a obíhají ve vzdálenosti pouze kolem 0,05 AU. Tato krátká vzdálenost od hvězdy je právě na KELT-16b to nejzajímavější, neboť ta má nakonec společně se svým zkracování způsobit, že planeta zanikne přibližně do půl milionu let, což je z pohledu astronomie každou chvíli. KELT-16b navíc oběhne svou hvězdu za méně než 24 hodin a to všechno je známo díky velice přesným údajům o stáří celého systému a o jeho aktuálním stavu.
Hvězda KELT-16 je od nás vzdálena cca 1200 světelných let a jde o spektrální typ F7V s masou přibližně 1,2násobku Slunce. Výjimečná je právě tím, že má u sebe jako jedna z mála pozorovaných hvězd planetu v konečném stádiu své existence. Spíše se objevují systémy, kde se blíží životnost samotné hvězdy, ale nejčastější jsou pochopitelně systémy s exoplanetami, které mají před sebou ještě dlouhý život.
Astronomové se nyní snaží pozorumět tomu, jak a kde v dané soustavě planeta KELT-16b vůbec vznikla a přežila počáteční stádia života své hvězdy, kdy byla ještě extrémně horká a divoká. Ta by tak mohla planety ve své blízkosti snadno zničit a o tom se právě točí projekt KELT (Kilodegree Extremely Little Telescope). Toto zařízení bude hledat planety u mladých hvězd a astronomové očekávají, že se brzy objeví první výsledky, které jim dají lepší představu o "mortalitě planet".
Co se týče dalšího obvyklého způsobu jejich zániku, ten čeká i Zemi, pokud se nestane něco neočekávaného. Její konec tak má nastat asi už v průběhu očekávaného konce života Slunce tak, jak jej známe. To se postupně za 5 až 6 miliard let změní v rudého obra a nejbližší planety prostě pozře. Je otázka, zda Slunce naroste natolik, že se přiblíží i k Zemi, ale i když ne, z ní stejně moc nezbyde. I takový systém už byl nalezen, a to v roce 2012, kdy se u cizí hvězdy našly pozůstatky zaniklé planety a ještě jedna další, jejíž excentická dráha napověděla, že mívala kdysi společníka.
Rudý obr se nakonec změní v bílého trpaslíka s vodíkem a heliem na povrchu, má to vliv na oběžné dráhy všech ještě přeživších okolních planet, které se začnou přibližovat. Když tak byla nalezena malinká exoplaneta u bílého trpaslíka WD 1145+017, a to tranzitní metodou, sledování chemického složení povrchu hvězdy napovědělo, že do ní právě padaly kusy dané planety či jiných objektů. Těžší prvky než helium a vodík se totiž rychle vnořují do těla trpaslíka, takže když jsou na jeho povrchu nalezeny, znamená to, že si je čerstvě přitáhl k sobě. Je přitom vysoce pravděpodobné, že toto je běžný osud mnoha exoplanet, a to dle odhadu v 30 až 50 procentech systémů, v nichž hvězda projde přerodem v bílého trpaslíka.
Zdroj: Astronomy
KELT-16b patří mezi Horké Jupitery, které jsou stejně těžké, nebo těžší než náš Jupiter a obíhají ve vzdálenosti pouze kolem 0,05 AU. Tato krátká vzdálenost od hvězdy je právě na KELT-16b to nejzajímavější, neboť ta má nakonec společně se svým zkracování způsobit, že planeta zanikne přibližně do půl milionu let, což je z pohledu astronomie každou chvíli. KELT-16b navíc oběhne svou hvězdu za méně než 24 hodin a to všechno je známo díky velice přesným údajům o stáří celého systému a o jeho aktuálním stavu.
Hvězda KELT-16 je od nás vzdálena cca 1200 světelných let a jde o spektrální typ F7V s masou přibližně 1,2násobku Slunce. Výjimečná je právě tím, že má u sebe jako jedna z mála pozorovaných hvězd planetu v konečném stádiu své existence. Spíše se objevují systémy, kde se blíží životnost samotné hvězdy, ale nejčastější jsou pochopitelně systémy s exoplanetami, které mají před sebou ještě dlouhý život.
Astronomové se nyní snaží pozorumět tomu, jak a kde v dané soustavě planeta KELT-16b vůbec vznikla a přežila počáteční stádia života své hvězdy, kdy byla ještě extrémně horká a divoká. Ta by tak mohla planety ve své blízkosti snadno zničit a o tom se právě točí projekt KELT (Kilodegree Extremely Little Telescope). Toto zařízení bude hledat planety u mladých hvězd a astronomové očekávají, že se brzy objeví první výsledky, které jim dají lepší představu o "mortalitě planet".
Co se týče dalšího obvyklého způsobu jejich zániku, ten čeká i Zemi, pokud se nestane něco neočekávaného. Její konec tak má nastat asi už v průběhu očekávaného konce života Slunce tak, jak jej známe. To se postupně za 5 až 6 miliard let změní v rudého obra a nejbližší planety prostě pozře. Je otázka, zda Slunce naroste natolik, že se přiblíží i k Zemi, ale i když ne, z ní stejně moc nezbyde. I takový systém už byl nalezen, a to v roce 2012, kdy se u cizí hvězdy našly pozůstatky zaniklé planety a ještě jedna další, jejíž excentická dráha napověděla, že mívala kdysi společníka.
Rudý obr se nakonec změní v bílého trpaslíka s vodíkem a heliem na povrchu, má to vliv na oběžné dráhy všech ještě přeživších okolních planet, které se začnou přibližovat. Když tak byla nalezena malinká exoplaneta u bílého trpaslíka WD 1145+017, a to tranzitní metodou, sledování chemického složení povrchu hvězdy napovědělo, že do ní právě padaly kusy dané planety či jiných objektů. Těžší prvky než helium a vodík se totiž rychle vnořují do těla trpaslíka, takže když jsou na jeho povrchu nalezeny, znamená to, že si je čerstvě přitáhl k sobě. Je přitom vysoce pravděpodobné, že toto je běžný osud mnoha exoplanet, a to dle odhadu v 30 až 50 procentech systémů, v nichž hvězda projde přerodem v bílého trpaslíka.
Zdroj: Astronomy
