Intel si na Kostarice zřídil sklad starého hardwaru, kvůli čemu?

Intel tak ještě před několika lety vůbec neměl zaveden žádný systém katalogizace a uchovávání starého hardwaru, který by jeho inženýři mohli využít třeba pro testování bezpečnostních chyb. Lze si představit, že právě objev exploitů jako Spectre a Meltdown přiměl Intel v tomto ohledu jednat, neboť jeho inženýři museli všude možně po bazarech shánět starší hardware, na němž by mohli provádět příslušné testy.

 

A nešlo přitom o pravěk, ale například o procesory z generace Sandy Bridge, čili z roku 2011, které řada lidí stále využívá. Ale samozřejmě také záleží na tom, o co konkrétního z této generace šlo. Nicméně jak uvádí Mohsen Fazlian (generální manažer v Product Assurance and Security Unit), leckdy se sháněl potřebný hardware z druhé ruky třeba na eBay. 

 

 

Problém to tak je prostý. Ve světě stále funguje mnoho starších počítačů, které mohou obsahovat bezpečnostní díry, a Intel tak potřeboval vlastní příslušně vybavenou laboratoř a sklad. Tu vytvořil právě na Kostarice, kde již předtím provozoval výzkumné a vývojové zařízení. Cílem však nebylo jen sbírat staré počítače a šoupnout je do poliček. Intel je potřeboval mít k dispozici pro vzdálený přístup, i když ne nutně všechny a vždy, a tak začal v roce 2018 plánovat a o rok později už měl k dispozici novou Long-Term Retention Lab. 

 

Nejde tak o horkou novinku, ale my máme nyní k dispozici zprávu od The Wall Street Journal, která přináší podrobnosti. 

 

 

Aktuálně je v tomto zařízení uloženo na 3000 hardwarových i softwarových produktů starých až cca deset let. Intel přitom plánuje už v příštím roce rozšířit prostory této laboratoře na přibližně dvojnásobek (2500 m²), což umožní rovněž zdvojnásobit množství uložených produktů. 

 

Inženýři Intelu si přitom mohou kdykoliv vyžádat potřebnou konfiguraci pro testování, kterou jim technici na Kostarice složí dohromady a napojí do cloudu. Těchto pracovníků je nepřetržitě k dispozici asi 25, a to pečlivě prověřených osob. Intel totiž o tomto zařízení jinak moc nemluví a v tajnosti udržuje i jeho přesnou pozici, natož aby do laboratoře ještě pustil novináře. 

 

Dozvídáme se ale aspoň to, že do Long-Term Retention Lab přichází každý týden na 50 nových produktů a každý měsíc je splněno na 1000 požadavků přicházejících z různých divizí Intelu. Například inženýr Anders Fogh často využívá její služby pro to, aby mohl replikovat bezpečnostní chyby, které objevili jiní výzkumníci v rámci tzv. bug-bounty programu, který slibuje odměnu, a tím vyšší, čím závažnější je objevená chyba. Fogh tak může dostat k dispozici zcela stejný systém, což se týká procesoru, BIOSu/mikrokódu, verze operačního systému, atp. 

 

Intel tak nyní i trošku pozměnil proces vývoje svých produktů s ohledem na to, že se později dostanou do Long-Term Retention Lab. Pro tyto účely je tak v průběhu vývoje tvořena potřebná dokumentace a samotný hardware je v laboratoři uložen ještě před tím, než se dostane na trh.