Volejbalisté Dukly Liberec patří pravidelně mezi hlavní favority na zisk extraligového titulu. V létě se tým z poloviny obměnil, podle kouče Michala Nekoly zkvalitnil, ovšem přípravu výrazně ovlivnila nákaza nemocí covid-19.
„Ze začátku jsem měl z přípravy velmi dobrý pocit, i přestože jsme nebyli úplně kompletní, protože kluci ze Slovenska byli s jejich nároďákem a ukrajinský nahrávač Kovalčuk také dorazil později. Myslím, že fyzicky, herně i mentálně máme velmi silný tým. Charakter mužstva je zdravý, což mě těší hodně,“ řekl 50letý liberecký trenér Michal Nekola.
Ale v klíčové fázi na konci srpna vás zasáhla karanténa kvůli nemoci covid-19 v týmu, jaké to bylo?
Na začátku sezony to byl samozřejmě velký hendikep, museli jsme začínat skoro od nuly, ten výpadek bylo a bude těžké dohánět. Po přípravném turnaji v naší hale nám v následujícím týdnu začali hráči padat s teplotami, bylo jim špatně, takže jsme šli na testy a deset lidí bylo pozitivních. Do prvního utkání jsme šli bez Veselého, Srba a Sudy a vlastně skoro bez přípravy jsme tak v prvním zápase sezony prohráli v Ústí v tie-breaku. Naštěstí další zápas doma proti Odoleně Vodě jsme ve dvou nepříznivě se vyvíjejících setech dokázali otočit a vyhráli jsme tři nula.
Jaké jsou ambice na novou sezonu, jestli se tedy dají v současné situaci vůbec odhadnout?
My máme vždy ty nejvyšší, ale síla ostatních týmů je velká. Co jsem viděl Karlovy Vary, České Budějovice, Lvy Praha, kteří třeba prohlásili, že jedou na titul, tak to jsou silné kluby, ale nepodceňoval bych ani ostatní mužstva. Do extraligy totiž přišlo v létě opravdu hodně kvalitních hráčů. Řekl bych, že soutěž bude velmi těžká, nebude snadné kohokoliv porazit, takže my se musíme strašně moc soustředit na každý zápas, nesmíme nikoho podcenit. Je totiž taková možnost, že pokud se v sezoně třeba odehraje jen polovina základní části, tak bude vyhlášený mistr po jedenácti kolech. Takže není čas ztrácet body a sety nikde.
11 let v Liberci. Dohnat Fergusona? To budu mít vousy až na zem, směje se Nekola |
Pojďme k vám, v Liberci načínáte už dvanáctou sezonu v řadě, jak vzpomínáte na léto 2009, kdy vás Dukla angažovala?
Samozřejmě že si to pamatuju, protože to byla pro mě velká změna. Přišel jsem z Ústí nad Labem, kde byly ambice na postup do play off, zatímco v Liberci byly a jsou vždy ambice na finále. Tehdy jsem fakt vůbec netušil, že v Dukle vydržím tak dlouho. Podepsal jsem smlouvu na dva roky a byl jsem strašně rád, že jsem dostal tu důvěru. A furt jsem ji dostával a dostávám, i když právě ta moje druhá sezona tady se nám vůbec nepovedla. Je to pro mě velká čest, protože to není úplně obvyklé, aby trenér byl u jednoho týmu, navíc v Česku špičkového, už dvanáctou sezonu.
Svým způsobem je unikátní, že v předchozích čtyřech sezonách jste byl zároveň trenérem české mužské reprezentace. Nejprve jako asistent, pak tři roky jako hlavní kouč...
...klub mi to musel samozřejmě povolit a Dukla mi vždy vyšla vstříc a za to jsem byl moc rád. Navíc i pro Duklu Liberec byla asi čest mít u mužstva trenéra reprezentace, takže to probíhalo s šéfem libereckého klubu Pavlem Šimoníčkem k oboustranné spokojenosti.
Nemusíte bojovat se stereotypem, když jste u jednoho týmu tak dlouho?
Tím, že se hráči v některých obdobích docela měnili a k tomu byl i ten nároďák, tak bych neřekl, že bych zabředl do nějakého stereotypu. Každá sezona je prostě nová, přijdou nové impulzy a podněty i síla soupeřů se mění.
Jak se změnil volejbal od roku 2009, kdy jste do Liberce přišel?
Je stále víc silovější a rychlejší. Dřív to bylo víc technické. Když jsem do Dukly přišel, tak tady byli brilantní technici Honza Jeslínek, Petr Pešl nebo Pavel Řezníček. Teď se to posunulo víc do fyzična, všichni skáčou strašně vysoko, dávají velké rány a tomu se musíme přizpůsobovat.
Jak se vám zamlouvá přezdívka český volejbalový Ferguson po vzoru dlouholetého fotbalového trenéra Manchesteru United?
On je velká legenda, četl jsem nedávno jeho životopis, co prožil, to byla fantastická kariéra. Pokud by se mi podařilo jenom částečně přiblížit tomu, co se povedlo jemu, tak byl bych strašně moc šťastný.
On ale třeba nikdy netrénoval národní tým...
...no to je pravda, ale zase těch titulů, co posbíral s Manchesterem, vyhrál Ligu mistrů i další evropské poháry, to je prostě fantazie, co dokázal.
Za tu dobu v Dukle jste získal dva české mistrovské tituly, nechybí vám jich ke spokojenosti víc?
Je pravda, že jsme za tu dobu měli spoustu vyhraných základních částí extraligy a pak jsme to neproměnili v titul. Měli jsme za těch deset dohraných sezon pět účastí ve finále, jen jednou jsme byli bez medaile, čtyřikrát jsme vyhráli domácí pohár. Není jednoduché se držet stabilně tak dlouho nahoře, toho si cením, ale je fakt, že trochu víc těch třešniček na dortu chybělo. Každopádně titul jsme si užili dvakrát, byly to fantastické zážitky a pevně věřím, že je v Dukle ještě zažiju.