Pokud by byla aréna Suzanne Lenglenové zaplněna jako obvykle, patrně by se tribunami šířil decentní šepot a kamery by si všimly diváků kroutících hlavami. Opravdu se to děje?
Turnajová sedmička totiž prohrávala s 18letou Kanaďankou Leylah Fernandezovou 1:5. Drobné děvče s ekvádorsko-filipínskými kořeny Kvitovou mořilo, dostávalo ji neustále pod tlak a mělo nakročeno k životnímu triumfu.
ZPRAVODAJSTVÍsobota na Roland Garros |
„Tím spíš si cením, že jsem zápas otočila, že jsem v něm celou dobu byla mentálně,“ pronesla Kvitová, která si připsala 90. kariérní vítězství na antuce. Počin číslo 91 může přidat v pondělním osmifinále proti Číňance Čang Šuaj.
Těší vás kromě postupu i antukové jubileum?
To jsem vůbec nevěděla. Super! Na antuce jsem sice vyrůstala, ale v zimě jsem přece jen vždycky trénovala na rychlejším povrchu, proto mi asi víc sedí tráva a betony. Zároveň vím, že i na antuce můžu zahrát dobře. Vždycky se mi dařilo v Madridu, tady jsem byla jednou v semifinále, vyhrála jsem v Praze... Jo, jde to. Devadesát, to je dobrý. A taky už jsem asi na túře dlouho!
Však i vaše soupeřka vyprávěla, že jste jejím vzorem, že hltala vaše wimbledonská tažení. Jaké to je, když nastupujete proti generaci obdivovatelek?
Ona je mladá, ale já si úplně stará ještě nepřipadám (úsměv). A na druhou stranu je hezké, že se takhle inspirujeme navzájem; i její hra mi přijde té mojí nějakým způsobem podobná. Jsem ráda, jak jsem to zvládla, byl to boj o každý míč a ona se rvala až do konce - to se cení. Zároveň bylo hrozně roztomilé, jak se u sítě smála a chtěla si povídat. To bylo moc příjemné. Jen víc takových holek.
Radost z výhry jste jí ale nedopřála. Jak se zrodil váš velký obrat?
Hodně mi toho vracela a když měla šanci, nebála se do toho chodit, jednoduché to tedy nebylo. Já jsem se hlavně snažila vrátit ke svojí hře, získat zpět rytmus, být i trochu trpělivější. Tak, abych byla připravená na druhý set. Ale pak se to začalo otáčet, i díky tomu, že jsem líp servírovala. A to mi dodalo sebevědomí.
Roland Garrospříloha iDNES.cz |
Zvyšuje ho i vědomí, jak se vám dařilo na síti?
Tady to je nutnost, dneska i v minulých zápasech. V současných podmínkách se míč dá jen těžko zabít, takže když je možnost, snažím se na síť chodit.
Uspěla jste ve 13 z 15 pokusů!
A mohla jsem tam jít i vícekrát, ale ono je to těžké, než vás pustí hlava, než si zvyknete na soupeřku… Takové číslo je super. Musím na tom ještě zapracovat, ale jsem ráda, že když tam jdu, tak vím, co mám s míčem udělat. Že se mi povedl třeba i nějaký kraťas.
Příště vás čeká Číňanka Čang Šuaj. Pak případně nenasazená soupeřka… Cítíte šanci?
Upřímně, já se nedívám moc daleko. Vím, kolik skvělých hráček je pořád v turnaji a já nejsem vyložená antukářka. Proto se tak jako vždycky dívám jen na další kolo, už v tom nebudu jiná. Mám radši čistou mysl, důraz jen na příští soupeřku. Zároveň vím, že i tady umím zahrát dobře. To je pro mě důležité.
Vstupujete do druhého týdne. Jak trávit v současných omezeních čas?
Už se nedá fandit tolika Čechům, navíc je docela zima a sedět venku není moc příjemné. Ale i tak sem v den volna jedu, najíme se, zahrajeme si nožičky. Aby se trochu ukrátil čas, ona to není moc velká zábava. Třeba dneska dopoledne bylo nádherně a člověk se nemůže jít ani projít, leda na balkon a kouknout se na Eiffelovku - a to je všechno. Zároveň ale můžeme být vděční, že to vůbec je takhle.
