„Na našem kontinentu se hraje málo turnajů, pro dívky z Latinské Ameriky je náročné stát se tenistkou. Snad jim můj příklad pomůže,“ věří Podoroská.
Její rodné Rosario je na sportovní třeštění zvyklé hlavně kvůli fotbalu. A nejen proto, že se zde narodili Lionel Messi či Ángel Di María; Argentinci prostě míč zbožňují. Teď však malé povstání propuká i díky tenisáku: Podoroská je první zástupkyní země v semifinále Roland Garros od roku 2004.
Argentinka Nadia Podorská během čtvrtfinále Roland Garros.
Třiadvacetiletá dívka navazuje na nejlepší tradici ztělesňovanou Gabrielou Sabatiniovou. Uhrančivá kráska ji ostatně vyzdvihuje nejen na sociálních sítích: „Gaby nás pořád podporuje, jsme v kontaktu. Je tak milá! Ale to i Paola Suárezová. A obecně hodně lidí v Argentině.“
Podoroská totiž může dokázat něco, co ani Sabatiniová nesvedla, ta v Paříži pětkrát končila právě v semifinále. Její absolutně nečekaná nástupkyně ve čtvrtek vyzve lepší z dvojice Šwiateková-Trevisanová.
„Je to úžasná cesta. Čekal jsem tu od ní dobré výkony, ale tohle je neuvěřitelné,“ říká kouč Juan Pablo Guzman. „Hodně dřela během lockdownu, kdy byla dva měsíce zavřená doma v Rosáriu, ale každý den poctivě makala. Žádný relax. Žádné prázdniny.“
Nadia Podoroská se snaží ve třetím kole Roland Garros.
To platí i pro její herní program. Před Roland Garros stihl šest duelů na turnaji v Praze, dalších pět ve francouzském Saint-Malo (tuto akci ITF vyhrála) a následně tři v kvalifikaci oranžového grandslamu.
„Přitom ještě dva tři roky zpátky mě trápila řada zranění, padala jsem žebříčkem, na osm měsíců jsem vypadla z turnajů a na další jsem neměla peníze,“ vzpomíná Podoroská. „Taky jsem kompletně změnila tým, s trenérem jsme se rozešli po desetileté spolupráci. Tak trochu jsem nevěděla, co se sebou.“
Svitolinová v Paříži končí, Krejčíková a Siniaková jsou v semifinále deblu |
Paradoxně ji nastartovala zmíněná covidová pauza: „Zlepšila jsem nejen bekhend, forhend a servis, ale hlavně jsem získala duševní sílu.“
Do toho se v Paříži hraje v novém termínu, za jiných podmínek. V zimě, s těžšími míči. „To vše jí pomáhá,“ tvrdí Guzman. „Možná i to, že tu nejsou diváci, což je výhoda pro hráčky, které nejsou zvyklé na plné tribuny a velké arény. Ale hlavně s mentálním koučem pracují na tom, aby se nehroutila z velikosti zápasů. Předtím občas pod tlakem začala dělat na kurtu věci, které k ní nepatří.“
Najednou se všechno sešlo. Podoroská musí korigovat třeba i informace z Wikipedie, která ji popisuje jako dívku s ukrajinskými předky. „To byli mí praprarodiče. Táta i máma jsou Argentinci. A já taky. Rusky nemluvím,“ smála se.
Roland Garros 2020příloha iDNES.cz |
A popisovala, jak se vůbec k tenisu dostala: „V pěti letech jsem ho začala hrát, protože jsem prostě chtěla. Tehdy byla spousta Argentinců ve stovce, tenisté byli slavní a já přišla za mámou s tím, že to chci dělat taky.“
Z těch dob pochází vzpomínka na ryze argentinské finále Gaudio vs. Coria. Tehdy na dálku poprvé pocítila magii antuky na Roland Garros. „Doteď si na to vzpomínám,“ říká o titulové bitvě z roku 2004. „Pro všechny Argentince to bylo něco výjimečného.“
Teď našli novou hrdinku. „Lidi doma jsou nadšení, pobláznění,“ popisuje kouč Guzman. A pohádce nemusí být konec.
