Dojemná životní výhra Krejčíkové: Je pro Novotnou, byla by šťastná

Už podruhé za sebou zvládla duel roztažený do tří setů. A podruhé za sebou vyřadila soupeřku s daleko zvučnějším životopisem: minule Krejčíkové gratulovala Barbora Strýcová a nyní se přidala zkušená Pironkovová, někdejší semifinalistka Wimbledonu.

Proti ní chtěla 24letá rodačka z Ivančic uspět už kvůli kalendáři. Datum 2. října pro ni znamená hodně.  „Protože Jana by dnes měla narozeniny, takže to pro mě bylo hodně emotivní a hodně výjimečné. Chtěla bych jí tento zápas věnovat. Protože vím, že by byla šťastná,“ vyprávěla Krejčíková.

Jak jste emoce zpracovávala?
Vlastně to bylo hodně těžké. Opravdu. Před zápasem jsem se bavila s jednou kamarádkou, bývalou tenistkou, co znala Janu dobře. A ta mi říkala: OK, teď je čas, měla bys hrát pro ni. A já na to: Když mě emoce moc pohltí, nepomůže mi to, jen budu nervóznější… Řešila jsem to od včerejška a musím přiznat, že jsem si před zápasem i trochu pobrečela. Nějak to na mě dolehlo.

Ale ve hře to znát nebylo, ne?
Na kurtu jsem se nad tím snažila moc nepřemýšlet a hlavně jsem se chtěla dostat v hlavě do takového momentu, abych se tenisem bavila. Abych si to šla užít, bojovala o každý míč.

Co pro vás Novotná znamenala? Lidsky i tenisově
Je toho hodně, nedá se vypíchnout jedna věc. Trávila jsem s ní strašně, opravdu strašně moc času – a díky ní hraju. Díky ní jsem se vydala na turnaje ITF a pak WTA a nešla na školu; já totiž v 18 letech skončila juniorskou kariéru a nevěděla, jakým směrem se mám vydat. Díky ní jsem tady. Mám čtyři grandslamy v deblu a mixu a teď jsem ve 4. kole… Protože mi řekla: Jdi do toho, hraj a makej. A že mi bude vždycky věřit. Snažím se takto přemýšlet.

To je hlavní důvod, proč hrajete životní turnaj?
Sama nevím, co se změnilo. Prostě to teď najednou do sebe zapadlo. Hraju tenis už dlouho a tak moc jsem chtěla do stovky, tolikrát se mi to těsně nepovedlo, bývala jsem nervózní. Teď se mentálně cítím jinak. Řekla jsem si: Možná to nezvládnu, možná budu jen hráčka pro debly. OK, tak fajn. Najednou jsem s tím byla smířená a odjela do Paříže s tím, že si prostě v singlu užiju každý zápas. Miluju antuku, miluju Roland Garros.

Je to satisfakce? Třeba i za zranění, která vás trápila?
Jsem na sebe hrdá, že jsem konečně byla schopná ukázat, jak můžu hrát. Že můžu uspět i v singlu, nejen ve čtyřhře. Snad je správný čas to dokázat. Prostě si užívám, že jsem na grandslamu, to je vždycky extra motivace. A satisfakce… Nad tím jsem moc nepřemýšlela. Sice jsem měla loni nějaké problémy, ale to se někdy sejde, jedna sezona není dobrá a jiná je úplně úžasná. Proto jedu turnaj od turnaje, chci se na každý maximálně připravit, podat maximální výkon. A nějak to dopadne.

V Paříži navíc máte na 4. kolo slibný los: argentinskou kvalifikantku Podoroskou. Velká šance?
Těžko říct. Sice je kvalifikantka, ale tam vyhrála tři těžké zápasy a teď porazila tři holky z hlavní soutěže. Nečekám nic lehkého, je to antukářka a jak ji znám, tyhle podmínky jí musí hodně sedět. Zítra mě čeká debl a na ten se musím soustředit nejdřív, soupeřku budu řešit až po něm, kdy si sedneme s trenérem a řekneme si, co a jak. To je takový náš rituál.