Musí to být pro vás nesmírně emotivní den.
To je a moc. Maminku mají vždycky všichni nejradši a milují ji. A já tu svoji miloval hrozně moc. Proto jsem tolik chtěl pro ni dnes vyhrát.
Jezdila sem v minulosti s vámi?
Párkrát tu byla, ale radši zůstává doma a nedívá se, protože má o mě strach... měla o mě strach.
Co ještě jste si pomyslel v cíli?
Že mi to konečně vyšlo. Měl jsem v minulosti pár let smůlu, že jsem se vždycky před startem Velké zranil.
Ano, v letech 2015, 2016 i 2017. Nepropadal jste tehdy už beznaději, že vám Velká není souzena?
Ne, věděl jsem, že jednou to přijde. I když i před letošním startem jsem se strachoval, aby se mi zase něco nestalo.
O tom, že pojedete Hegnuse místo Marka Stromského, jste se od trenéra Radka Holčáka dozvěděl až necelý měsíc před dostihem. Jak jste reagoval?
Byl jsem tehdy hned úplně nastartovaný – a strašně rád. A dnes jsem věděl, že mám nejlepšího koně v celém poli, což prokazovaly i Hegnusovy výsledky v minulosti. Radek ho suprově nachystal, já se vezl a pak šlapal až domů.
 |
Byl to z vašeho pohledu ideální průběh dostihu?
Byl, jen nám tam trochu dělal po taxisu kamufláž volně pobíhající kůň bez jezdce. Ale jak jsme přeběhli na trávu, věděl jsem, že Hegnus je dnes při síle.
Theophilos neobhájil. Velkou pardubickou vyhrál Hegnus s Matuským |
Na poslední překážce jste skákali bok po boku s Playerem a Vandualem. Ve dvou předchozích ročnících jste absolvoval Velkou právě s Vandualem. Tušil jste, kolik by ještě mohl mít sil?
Právě proto, že Vanduala znám a vím, že je to starší pán, tak jsem věděl, že Hegnus bude mít lepší finiš. Byl jsem přesvědčený, že ho porazíme. Francouz, co Vanduala jel, nás předtím v oblouku nesmyslně natlačil ke hrazení a já měl velké obavy, aby se mi Hegnus nerozešel, ale ukázal, že je to pan Kůň.
Jak velký ohlas může mít vaše vítězství na Slovensku? Je tam ještě Velká pardubická takovým fenoménem jako za federálních časů?
Lidé od koní ji určitě sledovali. Jak velký ohlas tam jinak můj triumf způsobí, nedokážu odhadnout. Ale Slovák vyhrál Velkou po 28 letech, tak snad nějaký ano.
Mrzí vás, že životní úspěch oslavujete u prázdných tribun?
Pro jezdce, trenéry, realizační týmy a všechny, co se točí kolem koní, je tohle smutné. Jedete v cílové rovině naplno a neslyšíte, jak vám ti diváci tleskají a jak jásají. Není tam potom adrenalin, atmosféra, po dostihu nemáte komu zamávat. To je velká škoda.
