„Jsem na hrozné životní křižovatce a nevím, co a jak dál. Všechno se stoplo, žijeme z rezerv,“ líčí Andělská pěst. „Uvažuju, že od září už nastoupím normálně do povolání, budu k tomu box nějak plácat a uvidím, jak to půjde skloubit.“
Naposledy boxovala v ostrém zápase koncem listopadu loňského roku v Kladně. Díky výhře nad Mexičankou Anou Arrazolovou obhájila světový pás organizace WBC v lehké minimuší váze do 46,27 kg.
Od té doby nic. Pandemie koronaviru drancuje i boxerský svět, Bytyqi dokonce covid-19 chytila.Už to není žádné tajemství. Nešlo o složitý průběh. Nejhorší bylo, že mě na měsíc zavřeli doma do izolace a byla jsem absolutně bez pohybu, tréninky nulové. A já mám doma sklony k tloustnutí,“ doznala. „Teď mám nějakých 55 kilo, ale přiznám se, že přes koronu jsem byla téměř na šedesáti, což je už docela mazec. Šlo to hodně rychle nahoru.“
Přestup Ústečanky do vyšší váhy to ovšem neznamená. „Už mám pět šest kilo dole, postupně to shazuju.“ A čas ji netlačí. Bohužel. „Není naplánovaný žádný další zápas. Je ve hvězdách, kdy půjdu do ringu.“
Šla do něj už v pátek během boxerského odpoledne v ústecké Hospůdce Eden, jenže jen v rámci sparingu s Němkou Larou Ochmannovou.
„Soupeřku neznám, je z vyšší váhy, i když já na ní aktuálně jsem taky. Ale na ty jejich bomby zvyklá nejsem,“ odfoukla si. „Pro mě jsou tyhle sparingy super, cvičně si zazápasím, držím si nějakou formu, dává mi to strašně moc. Trochu mi to připodobňuje adrenalin velkých zápasů, který mi hrozně chybí. Jak já už se těším na vážení a všechny ty věci okolo!“
Jenže ty jsou zatím v nedohlednu. „Není možnost akcí nad pět set lidí, tedy ani velkých galavečerů. Modlím se, aby se nerozjela druhá vlna koronaviru a mohli jsme v prosinci zápasit. Ale spíš to je nereálné a bude to až příští rok,“ tuší Bytyqi.
Její trenér Lukáš Konečný cítí, že doba zápasového temna se nebezpečně natahuje. „Jako trenér i manažer pro ni něco potřebuju. Je to hodně na hraně, aby ji tréninky bavily. Přemýšlím, že v září uspořádám kvalitnější akci,“ prozradil.
Ale top zápas, tedy obhajoba světového pásu, to nejspíš nebude. „Asi by to bylo možné, jenže průšvih je, že nedokážu sehnat adekvátní soupeřku. V úvahu přichází někdo z Mexika, Kolumbie. A já se bojím, že zaplatím letenku a nebude to. A když bude smět přijít jen 500 lidí, nedostanu zpátky prachy, které do toho investuju,“ uvažuje Konečný.
Stále neporažená 24letá profiboxerka to chápe: „Bez lidí to pro nás nemá smysl. Je v tom utopených hodně peněz a nic se nevrátí zpátky. Kdo by to pořádal? Čekáme, jak se situace u nás i v celém světě vyvine. První dvě obhajoby od korony proběhly teď v Mexiku a Americe, další v plánu nejsou, všechno je pozastavené.“
 |
Přišla i o každoroční sjezd šampionů WBC. „Bude jen nějaký online. Všechno je takový špatný...“
Přiznává, že motivaci hledá těžko. Nemá se k čemu upnout. „Trénujeme s vidinou zápasů, obhajob. A najednou jsme bez cíle, bez motivace. Kolikrát vstát na trénink a přemoct se je složité, ale dělám to srdcem a stále chodím ráda,“ svěřila se. Nad vodou ji drží i Konečný. „Nenechá mě odpočívat a padnout. Teď jsme měli soustředění a na něm třífázovou dřinu. Aspoň je prostor pilovat techniku, vychytat nedostatky. A musíme doufat, že se to zlomí.“
Když se to nestane brzy, uchýlí se Bytyqi k ergoterapii, kterou vystudovala. „Vracela bych postižené zpátky do života, třeba po amputacích.“
