Účast pod pěti kruhy zatím jistou nemá. Zajistit letenku do Francie mohla jedenatřicetiletému Ondrovi medaile z loňského mistrovství světa v Bernu či triumf v evropské kvalifikaci. Na šampionátu byl ovšem šestý, posléze čtvrtý.
Teď je před ním třetí šance v kvalifikační sérii. V ní má naděje mnohem větší, ze 48 účastníků totiž postoupí hned dvanáct. Série začne za měsíc v Šanghaji a vyvrcholí v červnu v Budapešti.
„Je uklidňující, že míst je víc. Navíc nejde o jeden závod, ale dva, výsledky se sčítají. Základ bude se dostat do finále a pak už by měla kvalifikace vyjít,“ říká šestý muž z předešlých her v Tokiu, kde se ovšem závodilo v trojkombinaci boulderingu, lezení na obtížnost a na Ondrovu neoblíbenou rychlost.
Tentokrát vás čeká jen bouldering a lezení na obtížnost. I to pro vás musí být psychická vzpruha, že?
Určitě. Z psychického hlediska jsem si hodně ulevil. Předtím jsem ze tří tréninkových dnů musel vždycky jeden strávit rychlostí. Snažil jsem se, ale zkrátka mě nebavila. Vzdávám hold všem, kteří ji dělají. Já jsem už ale rád, že dělám, co mě baví. Ale samozřejmě kvalifikace do Paříže ani tak nebude nic lehkého. Hlavně obtížnost se obrovsky posunula.
Zklamaný Adam Ondra po nezdaru v lezení na obtížnost v rámci kombinace na mistrovství světa v Bernu.
Už ani vy nemáte nic jistého?
Dřív byla třeba jen mezi mnou, Jakobem Schubertem a někdy ještě někým dalším. Teď je ale konkurence našlapaná. Budu muset hodně máknout.
Jak početnější pole soupeřů vnímáte?
Řeším ho samozřejmě tak, že chci být pořád co nejlepší. Dost se také přizpůsobuji stylu, který se staví. V průběhu osmi let se v lezení na obtížnost cesty spíš zkracovaly. Byly silovější, boulderovější, nejistější. Zatímco teď v kombinačním stylu na olympiádu se trochu prodloužily a jsou víc o fyzické připravenosti a vytrvalosti.
Co vy na to?
Seděl mi spíš styl posledních let. Ale musím se na to připravit a musím mít lepší vytrvalost. Právě ta byla možná i důvodem, na který jsem dojel v Tokiu. Kdybych jí měl víc, tak bych třeba mohl mít i zlato. I když samozřejmě tam byl formát tří disciplín.
Zkoušíte v přípravě nějaké nové věci, nebo už přesně víte, co vám sedí?
Zkouším. Poslední dva tři roky jsme s trenérem dopodrobna zanalyzovali. Určitě máme jiné přístupy, jak vytrvalost natrénovat. Taktika je trochu jiná, co nejvíc úsilí dávám do lezení na obtížnost. Neznamená to tedy, že netrénuju bouldering. V něm se ale spíš soustředím na věci, které mě tolik neunavují. Spoustu času například můžu trénovat technické prvky, v nichž tolik nepoužívám ruce. Ty pak totiž neovlivní tréninky vytrvalosti.
Adam Ondra na MS ve sportovním lezení ve švýcarském Bernu.
Fyzická připravenost je jedna věc, co ale ta psychická? Cítíte už nějaký tlak?
Zatím jsem relativně v klidu. I proto, že jsem spokojený, jak příprava probíhá. Říkám si: Ano, teď máme ještě dvanáct vstupenek. Abych měl v Paříži šanci na medaili, tak by to pro mě přece neměl být žádný problém, ne? Tím, že jde o dva závody, tak, kdyby se jeden náhodou nepovedl, se dá druhým vše napravit. Určitě ale oba beru velmi zodpovědně a vážně. Do Šanghaje chci přijet s nejlepší možnou formou.
Je příjemné, že jsou v olympijské kvalifikaci celkem čtyři Češi? V mužské kategorii vedle vás ještě Martin Stráník.
Určitě. I z důvodu, že do Šanghaje musíte letět výrazně dopředu, abyste se srovnali s časový posunem. Poslední dny budeme trénovat spolu, což je skvělé. Jsme parťáci, známe se odmalička. Přistěhoval se na střední školu do Brna, tak jsme spolu dennodenně trénovali. Teď to oprášíme.
Jak vidíte jeho šance?
Určitě maká. Pro něj je stejně jako pro mě důležitá disciplína na obtížnost. V moderním stylu boulderingu, který je hodně o koordinaci a explozivní síle, má možná větší mezery. Ale když bude mít štěstí, tak určitě šanci má.
Odskočíte si v rámci přípravy i na nějaký skalní projekt?
Teď je má priorita olympiáda. Na skalní projekty přijde čas po ní.
A alespoň na nějakou oblíbenou skálu si někdy zajdete?
To zase ano, občas jo. Ale jde spíš o mentální relax.
Adam Ondra zdolal cestu Zvěřinec v Moravském Krasu v jeskyni Lidomorna.
Dalo by vám něco skalní lezení do přípravy na olympijské závody na stěně?
Vnímám to tak, že skalní lezení je strašně důležité v rámci dlouhodobé přípravy. Spoustu věcí vás naučí, třeba i z psychické stránky, protože tlak, když chcete něco opravdu hodně vylézt, je dost podobný závodnímu. Ale z krátkodobého pohledu je před závody důležité se soustředit na umělou stěnu, protože je přece jen odlišná.
V září vás bude čekat také v Praze Světový pohár. Loni jste zde byl v boulderingu druhý. Jak se těšíte na něj?
Světový pohár v Praze beru jako největší úspěch loňské sezony. Šlo o moment, na který asi nikdy nezapomenu. Věřím, že podobný zážitek budeme mít i letos. Od mých rivalů a kamarádů ze Světového poháru jsem dostával jen pozitivní ohlasy. Oceňovali, že stěna byla blízko letiště, navíc u nás byl i obrovský a hlavně poučený kotel fanoušků.
Nejen stříbrný fenomén Ondra. Praha zblízka poznává sport gentlemanů |
Což jinde nebývá?
Třeba co mě čeká teď v Šanghaji, tak v Číně sice lidé přijdou, ale v porovnání s Prahou lezení tolik nerozumí. Atmosféra tam není nikdy bouřlivá jako v Evropě. Ale pěkné to určitě bude i tak. Druhý kvalifikační závod už bude v Budapešti. Což je blízko a myslím, že i česká podpora tam taky bude.
Od června si také v nákupním centru v Praze na Chodově lidé budou moci vyzkoušet, jaké to je lézt na umělé stěně. Vy budete ambasadorem akce. Jak ji vnímáte?
Lezení zažívá boom, stěny rostou jakou houby po dešti a je on ně zájem. Což ukazuje i tato akce. Navíc bude super, že teď se lidem dostane vyloženě pod nos. Půjdou na nákup a přitom si ji budou moci vyzkoušet. V zahraničí to tak funguje běžně.
Jak vás celkově těší lezecký boom v Česku?
Samozřejmě moc. Lezení se i v menších městech stává dostupnějším. Vyrůstají noví trenéři, tak pokud lidé dají dítě na lezení, jde o skvělou volbu. Lezecká DNA je v každém. Je to i skvělá posilovna, která je zároveň i neskutečně zábavná. Musím říct, že mě to vlastně ani tolik nepřekvapuje. Spíš jsem si říkal před patnácti lety, proč lidí neleze daleko víc. (smích)
