Australský plochodrážník Doyle obhájil triumf ve Zlaté přilbě

Po 90 letech od úvodního ročníku se Doyle stal osmým jezdcem, který dokázal vítězství ve Zlaté přilbě obhájit. Povedlo se mu to navíc v den jeho 34. narozenin. Posledním plochodrážníkem, kterému se podařil stejný kousek, byl Doyleův krajan Leigh Adams, který v letech 1999 až 2001 vyhrál dokonce třikrát po sobě.

Doyle odjel na svítkovském oválu před zaplněným hledištěm šest jízd. Jeho triumf byl na chvilku v ohrožení pouze ve čtvrtfinále, v němž nejprve zvítězil, ale ve druhé jízdě byl spolu s Josefem Francem dodatečně diskvalifikován za přejetí bílé čáry na vnitřní straně dráhy. Závěrečnou třetí jízdu ale zvládl s přehledem, dojel druhý a postoupil.

Pak už nenašel přemožitele. Opanoval úvodní dvě jízdy semifinále, mohl si tak dovolit vynechat tu třetí, a když se mu ve finále skvěle povedl start, nebylo o jeho vítězství pochyb. Poté, co s velkým náskokem vyjel z poslední zatáčky, vychutnal si opětovný zisk cenné trofeje jízdou po zadním kole.

„Nikdy jsem nevěřil, že bych někdy mohl Zlatou přilbu vyhrát, ale pak jsem toho dosáhl loni a dnes se mi na to podařilo navázat. A mohu vás ujistit, že příští rok se určitě pokusím zkompletovat hattrick,“ uvedl rozradostněný Doyle na tiskové konferenci.

Zatímco vítězný Australan se na Zlaté přilbě představil potřetí, Lebeděvs prožil velmi povedenou premiéru. „Zlatá přilba je ve světě nejcennější trofejí, když nepočítáme seriál mistrovství světa. Jsem tady poprvé a hned druhý, s tím jsem velmi spokojený. Mám sen tuhle trofej vyhrát a dál budu snít o tom, že se mi to jednou povede. Moc příjemně mě překvapila úžasná divácká kulisa,“ prohlásil Lebeděvs.

Dudek jel finále nejstaršího plochodrážního závodu již počtvrté. V roce 2016 byl průběžně první, jenže motorka byla proti. „Mám z toho dobrý pocit. Před pár lety jsem tady málem vyhrál a ve finále mi odešel motor. Letos jsem se tady poprvé dostal na pódium. Chtěl jsem samozřejmě vyhrát, ale tenhle výsledek beru a jsem za něj šťastný,“ uvedl Dudek.

Z jízd ve vylučovacích skupinách se do čtvrtfinálové fáze dokázali vedle nasazených Milíka a mladého Jana Kvěcha probít ještě dva čeští jezdci Franc a Zdeněk Simota. Do semifinále ale proklouzl pouze Milík, zatímco kvarteto Australanů nezaznamenalo ani jedinou ztrátu a vedle Doylea šli dál i Max Fricke a bratři Chris a Jack Holderové.

Po dvou třetích místech šel Milík s nadějí na postup i do závěrečné třetí jízdy své semifinálové skupiny, ale dojel až čtvrtý, což bylo na finále málo. V malém finále skončil šestadvacetiletý závodník pátý.

„Starty jsem neměl zase až tak špatné, ale pak jsem mnohdy těžko krotil motorku,“ posteskl si obhájce třetího místa. „Letos to na finále nebylo. Musím se na to zase podívat, co bylo dobře a co špatně. A to špatné zahodit,“ doplnil Milík, který hájil už i postup do semifinále, ale v klíčové čtvrtfinálové jízdě zajel skvěle a dokázal ji vyhrát.