Když slavil osmnácté narozeniny, těžko by tipoval, jakým směrem se jeho kroky vydají. V té době byl totiž hokejovým brankářem ve Slavii, hrál za juniorskou reprezentaci a vyhlížel draft do NHL. Jenže dlouhodobé zranění si vybralo svou daň a po návratu cítil, že mu v hokeji ujel vlak.
Nyní se už několik let věnuje naplno jinému sportu – smíšeným bojovým uměním. Na hokej ale nezanevřel, trénuje mladé hokejové brankáře. „Jsou pro mě obrovským motorem, tu práci miluji,“ svěřil se v rozhovoru pro iDNES.cz.
Jak se dá skloubit kariéra profesionálního MMA bojovníka a trenéra hokejových brankářů?
Mě práce s nimi hodně baví. Mám teď nějakých dvacet dětí, o které se starám. Trénoval pode mnou i Jiří Patera, který byl draftován do NHL a když Las Vegas hrálo semifinále s Tampou Bay, dělal trojku. Mám tam ještě kluka, kterého draftovali do Kanady. Oni ví, že jsem hokej kdysi hrál, tak mě respektují a poslouchají. Díky tomu je to snazší. Kolikrát mi třeba píšou, když v kleci prohraju, že jsem pro ně stejně nejlepší, což je hrozně krásný.
Co vaši svěřenci říkají na vaší MMA kariéru? Sledují vás?
Sledují mě hodně. Mám v týmu i dvě dívky a ty to hodně baví, teď v sobotu se jdou podívat dokonce přímo na místo. Další hráči sháněli lístky a vesměs všichni ví, co dělám. Jsou to prostě kluci, ti jsou vždycky trošku gauneři, takže je to baví. Je to pro mě i kvůli tomu velké poslání.
V čem?
Jsem silně věřící, protestant, takže si určitě nemůžu dovolit, aby mě někdo natočil, jak se ožralej potácím. Já alkohol nepiji a snažím se jim jít příkladem. Oni na mě dají, kdyby mě pak ale viděli ožralého, vzalo by jim to iluze a už by mi nevěřili. Toho se držím i v MMA, nikoho nehejtuju, nehádám se, nedělám trash talk. Přijdu, podám ruku a jdu do zápasu. Víc nepotřebuji. Přijde mi vtipný, když bojovník někoho uráží a pak dostane v první minutě KO. To bych šel domů kanálem. Snažím se být správným vzorem.
Neláká některého z nich jít ve vašich šlépějích a vyměnit hokej za bojové sporty?
Určitě je MMA zajímá, ale ne, že by to vyloženě chtěli vyměnit, spíš vyzkoušet. Párkrát jsem jim tedy nějaké základy ukázal, určitě se na tréninku nemlátili, ale spíš aby se naučili být průraznější a zvládli se bránit.
Přinášíte něco z MMA i do hokejového tréninku?
Určitě. Na postoj mě třeba trénoval Zdeněk Švamberk, který mi vše vysvětloval strašně hezky a hodně jsem si z toho vzal. Často se teď přistihnu, že si z těch trenérských ukázek hodně beru i do hokeje.
Vy sám jste hrál i za hokejovou reprezentaci a byl blízko draftu, nakonec jste ale kvůli zranění z přetrénování musel skončit. Snažíte se svým svěřencům vštěpovat, aby se podobné chyby vyvarovali?
Přetrénování je častá chyba a dlouho mi trvalo, než jsem si to sám uvědomil. Dělal jsem ji i v MMA, před zápasem jsem vždy trénoval tři měsíce dvakrát denně a po dvou měsících zjistil, že jsem na vrcholu formy i diety. Jenže do zápasu jsem měl ještě měsíc, kdy jsem to musel udržet. Přistihl jsem se, že mě už tréninky ani moc nebaví a na samotný zápas se ani netěším. Tam je pak velká pravděpodobnost, že se člověk zraní. Změnil jsem tedy trenéry, zkrátili jsme přípravu na dva měsíce a je to ideální. Dětem se snažím vysvětlit, že je sice trénink důležitý, ale regenerace také. Není to ale tak jednoduché.
Jakto?
Já jsem individuální trenér, ke mně vlastně chodí ve svém volném čase. Mimo to mají ještě své klasické tréninky s týmem a trenéři je moc uvolňovat nechtějí. Měli by si ale uvědomit, že gólman je individualistou v kolektivním sportu, tréninky věnované přímo jemu mu tak dají mnohem víc. V českým hokeji se s tím ale pořád hodně bojuje, snad se to časem zlepší.
Kdybych byl v pozici pana Krále, odstoupil bych
Kdysi jste říkal, že se jim snažíte být oporou, kterou jste sám postrádal. Co jste tím myslel?
Mně obecně vadí, že i trenéři třetích tříd hrají na výsledek. V těch nižších ročnících by to mělo být spíš o celkovém rozehrání hráčů, ne že budou brankáři nadávat, že jel za bránu a on se pak bude bát to dělat. Jak ho pak já mám naučit, aby se tam nebál jezdit? Třeba ve Švédsku, když udělá hráč chybu, trenér mu ještě vštěpuje, ať to příště udělá znovu, protože ví, že chtěl něco vymyslet. Tady to takové není. Ale musím říct, že se to v posledních letech lepší. Někteří trenéři se to snaží změnit.
A co vaši svěřenci? Už se mezi nimi rýsuje nový Hašek?
Mám tam několik šikovných. Dva mám už draftované, další dva tam vypadají hodně nadějně. Je to ale dlouhý proces. Snažím se jim dát něco navíc, posílám je třeba k mentálnímu kouči, což za mě vůbec nebylo. Nechci ale nikoho jmenovat. Už jsem zažil tolik talentů, co svou šanci promrhali, ale i naopak kluků, kteří neměli nic a dostali se pílí na vrchol.
Být světová špička! Na Vémolu už nedojde, nečekají ho velké zápasy, říká Kincl |
Vzhledem k tomu, že pracujete i na svazu, nemůžu se nezeptat. Jaký máte názor na kauzu prezidenta svazu Tomáše Krále ohledně jeho minulosti s StB?
Tahle zpráva je samozřejmě hodně nepříjemná. Kdybych byl v jeho pozici, okamžitě bych odstoupil. Je to ale čistě můj osobní morální názor. Nežil jsem v té době, takže netuším, jaký tam byl na lidi třeba nátlak, ale stejně jsem toho názoru, že bych okamžitě odstoupil.
Pojďme ale k MMA. Poslední zápas jste měl v květnu. Jsou čtyři měsíce dostatečný rozestup?
Podle mě je ideální mít tak tři až čtyři zápasy do roka. Samozřejmě v případě, že je člověk zdravý a netrápí ho zranění. Před zápasem bývá zhruba dvouměsíční příprava, po něm si chce člověk trochu odpočinout, protože pár dní před zápasem je to kvůli dietě a shazování spíš o přežívání než o nějakém životě.
Jak velkou pauzu si po zápase dáváte od trénování?
Hodně záleží na tom, jak v zápase dopadnu. Často mám nějaké menší zlomeniny v obličeji, nos už jsem měl zlomený třeba dvanáctkrát. Tohle jsou ale věci, které už moc neřeším, někdy ale přijde větší zranění, třeba zlomená ruka či noha, to už potřebuje delší rekonvalescenci. Můj poslední zápas s Christianem Jungwirthem byl čistá válka a byl jsem po něm hodně rozbitý, ale dva dny na to jsem už jel do Barcelony. Po zápase mě čtrnáct dní v gymu nikdo nevidí, to je jasné, ale stejně si jdu třeba jen zaběhat, pak už se pomalu vracím. Delší dobu se neudržím. (směje se)
To jste z léta asi moc neměl, co?
To sice neměl, ale já léto nijak nevyhledávám. Když někam chci, jedu na dovolenou. Letos v létě jsem byl třeba s kamarádem v Řecku, moc jsem si to užil. Hlavně tedy jídlo, protože MMA znamená věčnou dietu. Vedro moc nemusím, léto raději trávím na zimním stadionu, kde takový hic není. Já si moc volna neužiju, ale jak říkávám: ,Kdyby to bylo lehký, může to dělat každý‘.
Bude mě to bolet, jeho ale taky
Absolvoval jste kemp v Polsku, jak se vyvedl?
Bylo to tam úplně skvělé. Trénoval jsem společně s Davidem Hoškem v klubu Czerwony Smok v Poznani, kde jsou strašně dobří bojovníci. V mé váze tam je například Mateusz Gamrot, který byl šampionem KSW ve dvou váhových kategoriích a teď je v UFC a má skóre 19:1. Borys Mankowski, Piotr Niedzielski, pak olympionik ve wrestlingu a spousta dalších kvalitních jmen. Hodně mi pomohli.
Připravoval jste se nějak speciálně na sobotního soupeře?
Trénuji tak, abych byl tvrdej a zvládl se štípat. Snažím se tedy na přípravu shánět nejlepší postojáře a dávat tomu maximum. Samozřejmě vím, že má obrácený guard a je pravák, viděli jsme nějaká videa, ale jsem zastánce toho, že nepotřebuji mít nějakou speciální přípravu. Musím si v zápase prosadit to své. Chci být tvrdý, tlačit ho a jít dopředu. Co bude dělat on, už mě pak nijak nezajímá. Bude chtít jít taky dopředu? Tím líp, aspoň se srazíme hned v první půlce a bude to pořádná štípaná. Myslím ale, že je techničtější než Jungwirth a půjde spíš po bodech.
Jsou na mizině a naštvaní. MMA zápasníci živoří i v nejslavnější lize |
V čem by pro vás mohl být největší hrozbou?
Vzhledem k tomu, že se dřív věnoval kickboxu, tak hádám, že bude hlavně kopat. Má ale takové zvláštní kopy, na ty si budu muset dát pozor. Já ale nejsem takový, že bych něco podcenil, do přípravy jsem dal maximum. Samozřejmě je to ale MMA, tam se může stát cokoliv. Jedno ale vím jistě: Mě to bolet bude, jeho ale taky a kdo bude tvrdší, ten vyhraje.
Když jste s profesionálním MMA začínal, dostal jste prý nabídku i na Bellator. Proč k tomu nedošlo?
Byl to záskok pro hodně těžkého soupeře, tehdy byl ruskou jedničkou, navíc bych neměl ani čas na pořádnou přípravu. Nemělo to smysl, nechtěl jsem do toho jít jenom jako potrava. I přes to jsem nad tím hodně přemýšlel, lákavá na tom byla zejména případná smlouva na další zápasy, kdybych předvedl dobrý zápas. Kret*n jsem na to dost, že bych do toho šel, ale nakonec jsem se rozhodl to odmítnout. Měl jsem pak ještě jednu šanci v Bellatoru zápasit, jenže soupeř to na poslední chvíli zrušil a šel s Tatem Primerou, kterého jsem pak později porazil. (směje se)
Nevyčítáte si teď, že jste do toho nešel?
(rozhodně) Ne, to vůbec. Vždycky říkám, že se všechno děje z nějakého důvodu. Pánbůh to má pro nás naplánované.
Jaký máte v MMA před sebou cíl. Jste spokojený tam kde jste, nebo máte ještě nějaké ambice na zahraniční organizaci?
Já spokojený jsem. Samozřejmě probíhají nějaké námluvy, ale konkrétní být nechci. Mně je jedno kde budu bojovat, nemám ambice být třeba nahoře v žebříčku. Mně stačí, když budu předvádět zábavné zápasy, to mě naplňuje.
