„Trošku jsem s něčím takovým počítal. Šel jsem do klubu, který byl zvyklý hrát individualisticky, egoisticky. Každý to rval na sebe, vystřílel v zápase patnáct ran a buď se vyhrálo, nebo prohrálo. Teď se konečně dopracováváme k tomu, že fungujeme jako tým. Všichni si začali uvědomovat, že jiná cesta není,“ líčil třicetiletý Bečvář na srazu českého národního týmu v Plzni.
Reprezentace zde začala poslední fázi přípravy na lednové Euro v Rakousku, ve čtvrtek již odlétá ke dvěma přípravným utkáním do Švýcarska.
Do Lübbecke vás na jaře přivábil jeho nový trenér Emir Kurtagic, sarajevský rodák, se kterým se znáte. Musel jste si v novém působišti hodně zvykat?
Jsem tam hodně spokojený. Máme výborného trenéra a mančaft mě přijal mezi sebe neuvěřitelně. To mi všechno strašně ulehčilo, není to vždycky běžné. Dostávám hodně prostoru, hraji celých šedesát minut. Na střední spojce je tam ještě Polák Gierak. Bylo to o tom, kdo v přípravě přesvědčí, že tomu dává víc. To se mi povedlo a ostatní kluci mi pomáhají. Snad si v klubu řekli, že vzít mě do týmu byl dobrý nákup, že mu něco přináším.
Na přelomu září a října si ale tým připsal tři porážky v řadě, začalo být vedení trošku nervózní? Klub se netají s ambicemi vrátit se do bundesligy.
Druhá bundesliga je nejtěžší soutěž, jakou jsem kdy hrál. Strašně vyrovnaná, první prohrává s posledním úplně běžně. Prošli jsme si horší fází, po posledních dvou výhrách ale začínáme fungovat tak, jak nový trenér chce. Takže do Plzně jsem dorazil v dobré pohodě.
Zase jste měl radost, že soustředění národního týmu vás zavede na chvíli domů?
Tuhle otázku dostávám pokaždé a vždycky je odpověď stejná. Těším se moc! Tady je můj domov, k tomu jsem se těšil na kluky v nároďáku, protože partu máme už dlouho skvělou. Reprezentace je něco jiného než klub a strávit ten čas navíc v Plzni je pro mě srdeční záležitost.
Kvůli řadě zranění je ale sestava pozměněná, sedlo si to v trénincích rychle?
Nové kluky znám, protože českou extraligu sleduji. I když jsou mladí, do týmu zapadli dobře. Jsou to talentovaní hráči, trenéři vědí, koho do týmu vybírají i mezi náhradníky. Postupně se do toho dostávají, jsou tam taktické věci, které si musí zažít. Myslím, že to funguje dobře.
Je to vlastně nejdelší sraz před mistrovstvím Evropy. Na co se zaměřujete?
Hodně pracujeme na tom, abychom zlepšili postupný útok, protože naposledy v Bosně to nebylo ono. Myslím, že obrana s rychlým útokem jsou naše silné zbraně, ale i na nich chceme pracovat. S tím půjdeme i do dvou přípravných zápasů ve Švýcarsku.
Půjde tam trenérům především o herní projev týmu, nebo je důležité uspět i výsledkově?
Je tu dost nových kluků, musíme si to vyzkoušet, být připravení na všechno. Každý chce vyhrát, s tím půjdeme na hřiště, ale důležité bude plnit úkoly, které nám trenéři dají. Splnit je na hřišti, zase se o další krok posunout dál, i když je tady trošku obměněná sestava.
Euro ve Vídni pro vás začíná 10. ledna, do Rakouska je to pro fanoušky blízko. Bude to pro vás další motivace?
Těším se na to hrozně. Myslím, že jsme chytli super skupinu a na skvělém místě, může dorazit daleko víc fanoušků, než kdybychom hráli ve Švédsku nebo v Norsku, které turnaj spolupořádají. Pro nás to v tomhle směru dopadlo nejlépe, jak mohlo. Lidi nám určitě dodají síly a věřím, že až na první zápas s domácími Rakušany budeme mít v hledišti převahu. Doma se nám vždycky hraje lépe, i když v poslední době jsme dokázali zvládnout těžké zápasy i na půdě soupeřů.
Na předloňském ME v Chorvatsku jste dosáhli na šesté místo, byli jste překvapením turnaje. Je to trošku zavazující?
My jsme tam měli daleko těžší skupinu, než nás čeká nyní. Překvapili jsme. Teď je situace jiná. Čeká nás stejná házenkářská úroveň – my, Rakousko, Makedonie i Ukrajina jsou si kvalitou podobné. Takže jde o to, abychom se dobře připravili a namotivovali, chtěli víc než soupeři. Protože ta skupina je zároveň hodně ošidná. Pokud to zvládneme, pak můžeme dosáhnout na podobný výsledek jako předloni.
Je to zrádné i v tom, že tentokrát se od vás postup ze základní skupiny očekává?
Je, a hodně. V Chorvatsku jsme byli ve skupině se Španělskem, Dánskem a Maďarskem za outsidery, teď je to vyrovnané. Bude se rozhodovat od prvního zápasu, protože tentokrát postupují pouze dva týmy, nikoliv tři. Nás hned na úvod čekají domácí Rakušané, a pokud to zvládneme, bude to pro nás veliká motivace a vzpruha, nažhaví nás to na další boje. Když uspějeme, dostaneme ostatní pod tlak. Mančaft má kvalitu, už jsme něco dokázali a nemyslím, že jsme zpohodlněli. Stojíme před tím, abychom udělali další krok. Když zvládneme skupinu, zase se posuneme do vyšších pater, než jsme byli před pár lety zvyklí.
Zraněný je Ondřej Zdráhala, není jisté, jestli Euro stihne. Myslíte, že na střední spojce dostanete víc prostoru?
Už jsme zažili zápasy, kdy Ondra nehrál nebo byl na hřišti méně času. Samozřejmě, že nám chybí, protože spolu hrajeme už nějaký pátek. Stejně jako další zranění hráči, kteří patří do užšího kádru. Budeme se snažit zastoupit kohokoliv, kdo nám bude chybět. Možná budu mít víc prostoru, o to víc se musím připravit. Stát se může všechno. Teď mají šanci dostat se na velký turnaj kluci, kteří to ještě nezažili, mají motivaci. Všechno jednou přijde, mladší do toho musí naskočit.
Pořád se cítíte jako Čech? V Německu jste vyrůstal, když tam hrál váš otec, teď tam působíte souvisle od roku 2013. Nepletou se vám už občas slovíčka?
Kdepak, s češtinou je to bez problémů. Tím, že mám s sebou rodinu, tak je to jednodušší. Kdybych byl sám, bude to složitější a mluvil bych asi víc německy. Ale je pravda, že to není snadné. Od narození jsem byl skoro devět let v Hagenu, teď už jsem v Německu jako hráč skoro sedm let, to je šestnáct let života. Zvládám přeskakovat z jednoho jazyku do druhého, i když přijdou chvíle, kdy mi v hlavě naskočí nejdřív německé slovíčko a sám si říkám, co to melu. Je pravda, že se mě občas ptají, jestli nechci německé občanství. Ale říkám ne, i když jsem tam strávil víc času než doma.
Takže máte jasno, zda se po kariéře vrátíte do Česka?
Já měl vždycky vizi, že chci hrát dlouho v Německu, jednou se vrátím do Čech a třeba ještě i do Plzně jako hráč. Ale momentálně? Nevím, co bude za pět šest let. Chci hrát házenou, co to půjde. A nemůžu teď říci, jestli mám zcela jasno, zda se vrátím, nebo ne. Mám rodinu, synek začal chodit do školky, zase jsem spadl do úplně jiné životní kapitoly. Nahlas se doma teď nebavíme, co bude dál. Zatím je pro mě příjemné, když se můžu vrátit do Čech na pár dnů a pak zase odjet zpátky do Německa.
Byl v Plzni čas dostat se i mimo halu, obejít kamarády?
Program je nabitý, ale našel se prostor pozdravit blízké. Dobré je, že jsme tady často a klukům už nemusím radit, kam vyrazit. Na Parkán už trefí sami i poslepu... (smích)
Sledujete, jak se daří v extralize Plzni?
Jasně, na kluky koukám, sleduji i celou ligu. Jsem rád, že se klukům takhle daří, fakt hrají dobře. Miky (trenér Michal Tonar) to dobře srovnal, mančaft působí hodně týmově. Sedlo si to možná ještě lépe než minulý rok, kdy Plzeň vyhrála titul.
