Táborský areál Komora je od pátku v obležení aut, další zástupy fanoušků proudí z nedaleké vlakové zastávky, kde mimořádně staví rychlík z Prahy do Českých Budějovic. V davu se mísí sportovní nadšenci z Česka, Nizozemska, Francie, ale i Spojených států nebo Austrálie.
Podél tratě to pak chvílemi vypadá jako soutěž o co nejbizarnější outfit. Nizozemci s oranžovým potiskem na bílých montérkách se musí sklonit před skupinkou polských fanoušků, kteří mají na bocích přidělaná rozpůlená kola, po celém obvodu opatřená peřím v polských barvách. Vskutku jedineční strážní andělé cyklokrosu.
Stále to je pouze předehra k tomu, co se odehraje na táborských loukách v neděli, kdy do závodu vystartuje hvězdný Mathieu van der Poel a loučící se Zdeněk Štybar.
I tak provázel závodnice a závodníky v sobotu na nejtěžších částech tratě bouřlivý jásot.
Van Empelová má z MS v cyklokrosu další zlato, Douděrová byla pátá mezi juniorkami |
Juniorky startovaly ještě před polednem a rychle se mezi nimi vytvořila na čele silná trojka. Britku Cat Fergusonovou doplnila Francouzka Célia Geryová a Slovenka Viktória Chladoňová. Všechny vítězky závodu Světového poháru, všechny si myslely na vítězství.
Odjely spolu většinu závodu, v posledním táhlém kopci ale Geryová razantně nastoupila a trojici roztrhala. Za dva dny získala už druhé zlato, v pátek pomohla zvítězit smíšené štafetě.
Také Fergusonová má medaili ze štafety. Jenže opět stříbrnou. Ani desítky minut po projetí cíle při medailovém ceremoniálu ještě nevstřebala zklamání. Místo toho polykala slzy. Nedokázala se usmát pro fotografy, nepotěšil ji cenný kov na krku a kytice v ruce.
Naopak Chladoňová s bronzem zářila. Sice nevyplnila přání slovenských fanoušků, kteří si na trať přinesli transparent s jejím jménem a duhovým dresem, celou sezonu ale sedmnáctiletá závodnice ukazovala, jak silná je a jak obrovský potenciál v ní dříme. Na duhu letos neměla dost sil, do příštího roku je ale může nastřádat.
Úplně na hraně
Minutu po Slovence dorazila do cíle Douděrová. Mladá Češka skončila loni na světovém šampionátu v Hoogerheide na 24. místě, v této sezoně už ale dokázala finišovat ve Světovém poháru na sedmém a šestém místě, mohla si proto věřit na ty nejlepší.
To ukázala hned na začátku závodu, kdy se po prvním kole držela na dohled od vedoucí trojky. „Doufala jsem, že bych holky mohla ještě dojet, jenže byly silnější. Ale že jsem byla tak blízko mě nakoplo a dodalo síly na celý závod,“ líčila.
Posléze se před ní dostala Nizozemka Puck Langenbargová. Předstihla ji v pasážích, kde se musí kolo nosit, a i když jinak ji Douděrová stačila a mezera se nezvětšovala, zpět na čtvrté místo se už nevrátila.
„Je mnohem rychlejší v běhání,“ uznala Nizozemčinu sílu.
Nepustila čtvrté místo na odstup větší než deset sekund, i když jízda hlubokým blátem, které pokrylo většinu táborské trati, byla nesmírně náročná. „Poslední kolo bylo pro mě úplně na hraně, musela jsem do toho dát všechno, abych ho vůbec dojela. Už mě všechno bolelo.“
Naštěstí absolvovaly juniorky jen tři kola, a navíc Douděrové poskytovali povolený doping diváci, kteří ji mohutným podporováním tlačili do cíle. „Bylo to úžasné. Všichni mě znali jménem!“ zářila.
„Příští rok mě už čeká kategorie do třiadvaceti let. Doufám, že se v ní chytím stejně jako Kristýna Zemanová, a že tam budu po jejím boku usilovat o dobré výsledky.“
S reprezentační jedničkou Zemanovou jsou kamarádky, na šampionátech spolu tráví spoustu času. O to víc Douděrová prožívá úspěchy starší kolegyně. A může se jimi i inspirovat.
Mathieu tipy nepotřebuje
Naopak převážně zklamáním skončil pro Čechy sobotní závod mužů v kategorii U23. Hromadný pád hned v úvodu závodu zbrzdil v podstatě všech šest českých reprezentantů, pouze Václav Ježek nic neztratil a držel se na okraji první desítky. „Bohužel jsem ale hned od prvního kola věděl, že se mi tentokrát netočí nohy,“ popisoval po dojetí.
Jeho pocity ho neklamaly, rychle se začal propadat pořadím a ve třetím kole ho předjel kolega Jan Zatloukal. „Trať není vůbec pro mě, v tak hlubokém blátě se prostě necítím dobře,“ litoval Ježek.
Naopak Zatloukal se po pádu propracovával stále výš, až se dostal na dvacáté místo. Disciplínou ve skutečnosti biker si na cyklokrosový šampionát pouze odskočil a obtížný terén ho tolik netrápil. „Trať byla těžká, ale pro všechny stejná a spravedlivá,“ hodnotil s nadhledem.
V posledním kole se mu podařilo dostat před Němce Edera a před cílovou rovinkou předjel ještě Nizozemce Groenendaala, osmnáctým místem tak zařídil nejlepší český výsledek v závodě. „Je to super, ale chtěl jsem víc.“
Ve víc před domácím publikem doufal i Matyáš Fiala, ten se ale po zdržení pádem výš než na 32. místo nedostal. „Ani nevím, co na to říct. Celkově mi to nesedlo, nebyl jsem připravený na tak těžký závod. Doufám, že i tak si to diváci užili.“
Perfektně připravený byl naopak dvacetiletý Tibor Del Grosso. Stříbrný Nizozemec z loňského šampionátu posbíral v této sezoně čtyři vítězství ve Světovém poháru, přesto do Tábora nepřijel nabitý sebevědomím. Zatím tu startoval třikrát a ani jednou nepředvedl zvlášť povedený závod.
Přesto se mu podařilo vysokým tempem odpárat ve druhém kole jednoho soupeře za druhým. Nejblíž se držel Belgičan Emiel Vestrynge a udržoval Nizozemce ve střehu. „V jednu chvíli se ke mně hodně přiblížil a dost mě tím znervóznil, ale pak mu asi trošku došly síly a náskok začal rychle růst, tak jsem si oddechl.“
Nizozemské vlajky se tetelily v prudkém větru a za chvíli měla další vystoupat na nejvyšší stožár při medailovém ceremoniálu. Del Grosso neudělal žádnou chybu a na těžkém táborském okruhu si dojel pro titul mistra světa. „Byla to férová bitva a ten nejsilnější vyhrál. Že jsem to byl zrovna já, mi dává spoustu sebevědomí.“
Konečně se mu v Táboře závod povedl. „Jo, sedlo mi to tu, ale to bylo poprvé,“ smál se.
A teď může předat své zkušenosti s tím, jak vyhrát na místní trati s úctyhodným náskokem, svému reprezentačnímu kolegovi Mathieu van der Poelovi před nedělním závodem mužů. „To bych mohl. I když Mathieu asi žádné tipy nepotřebuje.“