Parádní koncovka San Rema. Pogačar útočil, ale triumf nemá. Slaví Philipsen

Spolu s ním slavil i van der Poel.

Nizozemec se podobně jako při minulé Tour de France v posledních stovkách metrů závodu smířil s rolí pomocníka a dojel několik pokusů o únik. I díky jeho práci skupina favoritů smazala náskok Mateje Mohoriče z Bahrainu či Toma Pidcocka z Ineosu.

Philipsen tou dobou vyčkával za koly soupeřů a čekal na vhodnou příležitost. V cílové rovince se posléze zvedl ze sedla a po levé straně bariéry se dral kupředu.

Nešlo o žádné jasné vítězství, i Michael Matthews z Jayca totiž předvedl parádní spurt a už už se viděl na první příčce. Philipsen ovšem nakonec o několik centimetrů vyhodil přední kolo dále než Australan a byl to on, kdo slavil vítězství.

Jasper Philipsen (vpravo) si jede pro vítězství na klasice Milán-San Remo. Uprostřed je Michael Matthews, vlevo Tadej Pogačar.

„Neuvěřitelné. Vyhrát San Remo je něco, o čemž jsem vždycky snil. Pro sprintery to je snad jediná šance, jak získat monument,“ povídal v cíli šestadvacetiletý Belgičan, který triumf přidal k šestici úspěchů z Tour de France.

„Moc děkuji Mathieuovi, jak v závěru jel pro mě. Šlo o skvělou týmovou spolupráci. Na Poggiu jsem byl trochu v krizi, využil jsem ale, když se tempo lehce uklidnilo, a dotáhl jsem se zpátky. V závěru jsem pak ze sebe vydal vše a jsem rád, že jsem nakonec udolal i Matthewse. Nejsem zvyklý sprintovat po skoro 300 kilometrech, tak to bylo něco nového,“ pokračoval Philipsen.

Druhý byl Matthews, na třetí pozici projel páskou Pogačar.

Je jasné, že Slovinec chtěl víc. Po dvanáctém, pátém a čtvrtém místě v předchozích ročnících letos mířil na vítězství. Na předposledním kopci – Cipresse – se pro něj ze všech sil vydal kolega z UAE Isaac del Toro a na závěrečném výšlapu na ikonické Poggio pak pro něj pracoval Tim Wellens.

Kilometr pod vrcholem Poggia Pogačar zabral a ačkoliv se mu zprvu podařilo získat několik metrů k dobru, van der Poel následovaný dalšími favority ho v následujících stovkách metrů sjeli.

Ve sjezdu zkoušel poodjet ještě zmíněný Mohorič a na rovině Pidcock či Matteo Sobrero z Bory. Ani oni ale neuspěli. 115. ročník San Rema tak vyvrcholil tradičně – spurtem skupiny favoritů.

Na čtvrté pozici finišoval Mads Pedersen z Treku, pátý byl Alberto Bettiol z EF. Van der Poel skončil desátý.

Z trojice českých cyklistů na startu byl nejlepší Pavel Bittner z DSM, který skončil 82. s mankem 4:40 minuty. Petr Kelemen z Tudoru byl 140., Josef Černý z Quick-Stepu 143. (oba +10:11).

Jak se vše odehrálo

Milán-San Remo?

Letos spíš Pavia-San Remo.

Kvůli nesouhlasu úřadů italské metropole museli pořadatelé zkrátit trať o šest kilometrů a začínalo se právě v Pavii. I tak ale na cyklisty čekala pořádná štreka. S 288 kilometry šlo o nejdelší klání profesionálního kalendáře.

Už tradiční obrázek nabídly úvodní hodiny klání. Van der Poel před dvěma lety prohlásil, že prvních dvě stě kilometrů San Rema je hlavně o tom neusnout. Což platilo i tentokrát.

Momentka ze 115. ročníku závodu Milán-San Remo

Několik kilometrů po ostrém startu se z pelotonu odpojila desetičlenná skupinka uprchlíků. Nebyla v ní žádná slavná jména, z worldtourových stájí v ní měly zastoupení jen DSM v podobě Combauda a Movistar se Samitierem.

Peloton ji nijak velký náskok nedopřál. Nejvíce povolil maximálně tři minuty k dobru a dlouhou dobu ji držel jen na dvou minutách.

Zatímco desítka cyklistů makala na nekonečné silnici, v hlavním poli panoval klid. Van der Poel si poodjel za peloton, v klidu se občerstvil. I Pogačar hýřil úsměvy a zamával do kamery.

Situace se změnila až šedesát kilometrů před cílem, kdy cyklisté najeli do série menších stoupání.

Na čele se usadila stáj UAE. Pryč byly úsměvy, začal poziční boj. Těsně za Pogačarem svítil bílý dres mistra světa Van der Poela, nedalo byl také Pedersen či lídři Ineosu Ganna a Pidcock.

Snaha závodníků držet si výhodná přední místa v pelotonu vedla k několika pádům. Po jednom z nich vypadli z balíku Kristoff z Uno-X či Laporte z Vismy.

Dolů letěl i náskok denního úniku. Když odvážlivci dorazili pod Cipressu, předposlední stoupání dne sedmadvacet kilometrů před cílem, k dobru měli už jen půl minuty.

A odstup se tenčil dál.

UAE totiž opět přiostřilo tempo. Na čelo balíku se vydal supertalentovaný del Toro a třídil skupinu favoritů. Výraz v del Torrově tváři značil, jak se vydal ze všech sil. Největší soupeře svého lídra Pogačara ovšem neodpáral. Van der Poel, Pedersen, Ganna, Pidcock, Alaphilippe zůstávali na zadním kole Slovince.

Ve sjezdu se z hlavního pole lehce vzdálila dvojice Treku Stuyven a Pedersen, to nejdůležitější se ale odehrálo ve skupince v úniku, která ve snaze udržet poslední sekundy k dobru riskovala. Samitier příliš rychle vletěl do jedné ze zatáček, ta ho vynesla a on spadl na zem. Jemu se sice nic vážnějšího nestalo, ovšem jeho kolo zůstalo ležet přímo v zatáčce.

A do ní se řítily zbytky pelotonu.

Momentka ze 115. ročníku závodu Milán-San Remo

Favorité ale situaci zvládli, bicyklu se vyhnuli. Poté tempo mírně opadlo a Pogačar a spol. už vyhlíželi Poggio, poslední stoupání na trase.

Kousek pod Poggiem peloton dojel i posledního muže z denního úniku Baise z Polti Kometa a začalo se bojovat o vítězství. Na prvních pozicích se zprvu držel Ineos, osm kilometrů před páskou se před něj dostal Wellens z UAE a za ním už vykukoval Pogačar. Na třetí pozici byl van der Poel.

Bylo jen otázkou času, kdy přijde útok Slovince.

Stalo se tak kilometr pod vrcholem.

Pogačar se zvedl ze sedla a rozkmital rychlé nohy, van der Poel ho ale pokryl a nedaleko byli i další favorité.

Už se zdálo, že Pogačar se smiřuje s tím, že neodjede, jenže náhle opět zabral. Soupeře zaskočil, získal několik metrů k dobru. Van der Poel ale opět ukázal silné nohy a mezeru smazal. Slovinec mu ukazoval, ať se vystřídají, ale Nizozemec jen zakroutil hlavou. Po Poggiu se navíc ke dvojici dotáhli další silní sjezdaři jako Pidcock či Mohorič.

A Mohorič se jen s dotáhnutím ke skupině nespokojil.

V jedné z posledních zatáček sjezdu vyrazil kupředu a vytvořil si několikametrový náskok, kilometr a půl před páskou ale zpozoroval, že ho favorité dojedou, a svěsil nohy. A když neuspěl ani pokus Pidcocka či Sobrera z Bory, San Remo dospělo ke spurtu dvanáctičlenné skupiny favoritů.

A z ní nejvíce sil ukázal Philipsen.