Emanuel Buchmann se jmenuje. Je šestý celkově a na třetího Stevena Kruijswijka ztrácí jen necelou půlminutu.
Letošní Tour je bohatá na příběhy.
Nabízí úchvatný boj o žlutý dres Juliana Alaphilippa, famózní představení v horách Thibauta Pinota, ztrácejícího obhájce Gerainta Thomase, zkušenosti sbírajícího Egana Bernala a spolehlivého Stevena Kruijswijka.
Pak je tady ještě ten šestý vzadu, o kterém se mluví nejméně.
A není divu. Emanuel Buchmann nepatří mezi nejupovídanější cyklisty v pelotonu.
„Profesionální cyklista jezdící za Boru-hansgrohe.“ To má napsáno na svém Twitteru. Jeho poslední příspěvek? Víc než měsíc starý ze závodu Critérium du Dauphiné - generálky před Tour.
O závodě roku ani slovo.
Pro spoustu sportovců je v dnešní době vztah k veřejnosti, fanouškům, médiím a sponzorům velmi důležitý. Ví, že marketing a sebeprezentace je důležitá součást jejich světa.
Buchmann si to nemyslí.
Tour de France 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, komentáře, startovka, přehled etap, historie závodu, ... |
Není jako Jan Ullrich, který dostal do vínku velké množství talentu. Není ani Kanibal Eddy Merckx, který vítězil všude. A není ani šoumen typu Petera Sagana.
„Mám rád svůj klid,“ přiznává.
Konverzaci s ním musíte často vést s vehemencí vyšetřovatele. Nemá ani svého manažera, který by mu domlouval všechno potřebné. Věci si řeší sám.
A vlastně se nyní nachází v dost paradoxní situaci.
Člověk, který nemá rád pozornost, ji s každou další etapou Tour dostává víc a víc. Oprávněně.
Žlutý dres? Nesnil jsem o něm
Když byl menší, neměl žádný sen o duhovém dresu mistra světa. Netoužil ani po žlutém trikotu z Tour.
„Nic takového. Odmala jsem byl nohama na zemi. Jediné, po čem jsem toužil, bylo neustále se posouvat výkonnostně,“ vzpomíná.
Narodil se ve čtyřtisícové vesničce Vogt u Ravensburgu. Táta tesař chtěl mít z malého Emanuela nástupce, jenže toho už ve 13 letech okouzlilo kolo. Dojížděl do nedalekého oddílu a brzy patřil mezi to nejlepší, co Německo na kole vyprodukovalo.
Před pěti lety dojel sedmý na Tour de l’Avenir v konkurenci Miguela Ángela Lópeze, Guillauma Martina, Sama Oomena, Pierra Latoura nebo Tao Geoghegana Harta.
V tu chvíli si ho vyhlédla tehdy ještě druhodivizní Bora, která na něm chtěla stavět svou budoucnost.
V DRESU NĚMECKÉHO ŠAMPIONA. Při své premiéře na Tour dojel třetí v etapě na Tourmalet.
A Buchmann se za důvěru šéfů okamžitě odměnil. Při svém prvním roce mezi profesionály vyhrál německý šampionát, když útokem v závěru překvapil všechny favority. Vyzkoušel si i Tour, kde dojel třetí v horské etapě přes Tourmalet za Rafalem Majkou a Danem Martinem.
Okamžitě se o něm začalo hovořit jako o největší německé naději od dob Andrease Klödena a Jana Ullricha.
On si ale se vstupem mezi nejlepší dával načas.
„Nikdy jsem nebyl z těch, kteří by dělali velké výkonnostní skoky. Každým rokem jsem o něco dospěl, postupně jsem se zlepšoval,“ vysvětluje.
Následující tři roky se pomalu výkonnostně posouval. Z jedenadvacátého místa na Tour poskočil v roce 2017 na patnácté. Loni už dojel čtvrtý na Baskicku, devátý na Romandii, šestý na Dauphiné, sedmý pak v Polsku a dvanáctý na Vueltě.
„Ta mi ukázala, že když budu dál pracovat tak, jako jsem pracoval doteď, můžu s těmi nejlepšími závodit tři týdny v horách,“ přemýšlel.
Nyní to ukazuje.
Nejsem rozený kapitán
A není to žádné překvapení.
Byť je v roli lídra týmu na Tour vůbec poprvé, má za sebou úchvatnou první část sezony, která mnohé naznačila.
Nejhorší umístění Buchmanna v etapových závodech?
Sedmé místo v Romandii.
Vyhrál hned první závod sezony - klasiku Trofeo Andratx - Lloseta na Mallorce. Byl poté čtvrtý na UAE Tour, třetí na Baskicku, sedmý právě v Romandii a třetí na generálce Dauphiné.
Takhle konstantní výkonnost na každém závodě, do kterého nastoupil, měl letos málokdo. Proto jeho v tuto chvíli šesté místo na Tour není žádným překvapením.
„Daří se mi. Na každém závodě jsem byl letos vepředu, nebyl jsem horší než sedmý a udělal jsem velký výkonnostní posun. Jsem silnější než dřív a Tour mi zatím vychází perfektně,“ těší ho.
Ještě před Tour se přitom bál.
„Nejsem rozený kapitán. Člověk, který by k lidem nějak dlouze promlouval. Ale i tohle je snad něco, co se dovedete naučit,“ tvrdil.
Učí se postupně a jde mu to.
V sobotu přijel na vrchol Tourmaletu jako čtvrtý. O den později byl s Eganem Bernalem jediný, kdo se alespoň na chvíli dokázal držet s rychlíkem Pinotem.
Emanuel Buchmann ve čtrnácté etapě při stoupání na Tourmalet. Za ním pozdější vítěz Thibaut Pinot.
„Ale on byl o víkendu neuvěřitelně silný. Snažil jsem se ho držet, ale byl jsem na svém limitu. Momentálně je nejsilnější. Já se snažím jet svůj závod, dávám na své pocity. Kdybych se ho v neděli držel, úplně bych vybouchnul,“ vracel se k poslední pyrenejské etapě.
I v ní ale ukázal, že kromě Pinota s Landou patří s Bernalem a Kruijswijkem k nejsilnějším vrchařům letošní Tour.
„Je to vážně skvělý pocit držet se vepředu s těmito velkými jmény. Zatím to pro mě byla parádní Tour,“ usmívá se až nesměle.
Jeho akcie se po Pyrenejích zvedly takovým způsobem, že mu i kamarád a týmový kolega Gregor Mühlberger říká: „Stoprocentně můžeš Tour vyhrát.“
„Má ohromný potenciál a velkou píli v tréninku. Někdy až takovou, že pak usíná, když jí zmrzlinu,“ směje se Ralph Denk, týmový šéf.
V závodě si ale Buchmann počíná velmi chytře. Většinou je schovaný za velkými jmény a udeří jen ve chvíli, kdy musí.
„Jezdí odvážně, a přitom je velmi takticky vyspělý. Drží se v okruhu favoritů, má dobrou časovku, což z něj dělá skutečného šampiona,“ myslí si legendární Jan Ullrich. „Jsem rád, že tu zase máme cyklistu, který může bojovat o pódium na Tour.“
Ta otázka se teď nabízí a on ji poslouchá neustále. Bude z něj nový Ullrich?
„Pro mě už je jen srovnání s Janem komplimentem. Všichni kluci k němu kdysi v Německu vzhlíželi. Ale všichni víme, jak to s ním skončilo. Takhle já nedopadnu,“ vzpomene Ullrichovy patálie s alkoholem a dopingem.
Před Tour si Buchmann vytyčil jasný cíl - dojet mezi nejlepšími deseti. Ani před posledním týdnem a skvělou pozicí v boji o pódium se to však nemění.
„Mým cílem je pořád desítka. Budu spokojený, když do Paříže v téhle pozici přijedu. Ale když skončím v nejlepší pětce, bude to taky hezké,“ usmívá se.
Stejně to vidí i sportovní ředitel Bory Enrico Poitschke, který upozorňuje na nedostatek zkušeností svého svěřence s pozicí lídra na Grand Tour.
„Když se podíváte na lidi, kteří jsou v nejlepší desítce, je to extratřída. Všichni už mají x výborných výsledků na Grand Tour. Emu je v tomhle nový a třetí týden bývá ošidný,“ upozorňuje Poitschke.
Tři ultratěžké alpské etapy se dvěma dojezdy na vrcholu kopce ještě na cyklisty od čtvrtka do soboty čekají. Šestkrát se dostanou nad 2 tisíce metrů.
„Bude to hodně zajímavý poslední týden. Momentálně jsem v dobré pozici a když budu mít dobré nohy, můžu něco zkusit. Ale budu opatrný,“ říká Buchmann. „Všichni můžou mít špatný den a když to přijde v Alpách, můžete ztratit celou Tour. Doufám, že mě ten špatný den nepotká.“
V Boře nežijí v obláčcích, mají nohy na zemi, ale úsměv na rtech.
„Jsme optimističtí, ale nejsme snílci,“ říká Poitschke.
Jak dlouho?
