Když v roce 2014 sledovala medailové úspěchy Čechů na olympiádě v Soči, říkala si, že by právě tento sport chtěla dělat. „Tak založíme vlastní klub!“ reagoval její tatínek. Nápad nechali tři roky uležet, v roce 2017 sehnali třetího člena potřebného pro založení spolku a vytvořili biatlonový klub.
V Litvínově, kde za celou zimu není téměř sníh a kde ani nevěděli, jestli je nějaká střelnice.
„Prostě jsme si s tátou řekli, že to uděláme. Až pak jsme hledali střelnici a jak to vlastně celé budeme dělat. Byl to hrozný punk,“ vypráví Otcovská.
MS v biatlonuvše o šampionátu v Novém Městě na Moravě |
V té době hrála závodně florbal, dostala se i do národního výběru, který v roce 2018 vybojoval na juniorském mistrovství světa bronz. Přesto si ji získal biatlon. Dnes se začervenáním přiznává, že o bývalém koníčku velký přehled nemá.
„Už když jsem florbal hrála, moc jsem na něj nekoukala. Místo toho jsem se dívala na biatlon.“ Otázku, jak dlouho neměla hokejku v ruce, přerušuje rázným: „Florbalku!“ a odpovídá: „Na škole máme florbalový klub, asi před třemi měsíci jsem tam byla na tréninku. Ale hrozně mi to nešlo.“
Od chvíle, kdy se začala věnovat biatlonu, odsouvala florbal na vzdálenější kolej, až ho opustila úplně. I když se připravovala stále v domácích podmínkách. Tatínek dřív dělal atletiku, převzal tedy tréninky z atletiky, začal podle nich vychovávat ze své dcery biatlonistku a přizpůsobovat je jejímu školnímu rozvrhu.
Kristýna Otcovská během tréninku v Novém Městě na Moravě.
Takový luxus už poslední dva roky, co je součástí reprezentace, nemá. „Pro trenéry je biatlon priorita a musím tomu školu přizpůsobit.“ Naštěstí to pro ni zatím není problém, i když studuje medicínu. K lékařství mimochodem také přišla díky televizi. „Odmalička jsem chtěla být doktorkou. Nejspíš od chvíle, kdy jsem koukala na Ordinaci,“ říká s úsměvem.
Do Světového poháru zatím ještě ani jednou nenakoukla, jinak však o sobě v biatlonovém světě už dala vědět. Před rokem ovládla na univerziádě v Lake Placid hromadný závod, přestože na úvod absolvovala tři trestná kola a do čela se propracovávala z úplného chvostu. Na střelnici i na trati byla druhá nejrychlejší a v součtu z toho byla zlatá medaile s více než dvaceti sekundami v cíli na vychutnání životního triumfu.
Charvátovou už domácí prostředí nestresuje. Na diváky se těším, vzkazuje |
Výkony na mistrovství Evropy si v lednu řekla o páté místo v ženském týmu na šampionátu. „Byla jsem z toho nervózní. Že sem pojedu a zažiju tady tu atmosféru. Ale myslím, že už to ze mě spadlo.“
Češi můžou startovat do individuálních klání jen ve čtyřech, za standardní situace tedy Otcovská do programu nejspíš nezasáhne. „Ráda bych si tu zazávodila, ale znamenalo by to, že některá z holek nemůže,“ přiznává schizofrenii pozice náhradníka.
Atmosféru domácího světového šampionátu si může vychutnat se vším všudy díky tomu, že zkoušky zvládla na fakultě v Plzni splnit za dva dny. Kombinace studia a sportu je pro ni výhodná i kvůli psychohygieně. „Když si potřebuju odpočinout od biatlonu, dělám školu a opačně.“
Jislová: Hůlky se boří, stojí to hodně sil. Možná si je příště rozvrhnu jinak |
Vzhledem k tomu, že o zimním zkouškovém období vrcholí sezona, musí se látku učit v průběhu roku. Zkoušela to i při biatlonovém tréninku, ale neosvědčilo se. „Při běhu se potřebuju soustředit na techniku, tu mám hodně špatnou. Ale medicína je dobrá v tom, že se spoustu věcí musíte naučit sami. A já si určuju, kdy se to budu učit.“
Už je sice ve třetím ročníku, kolegové z týmu však za ní se svými bolístkami na konzultace nechodí. „Když se mě na něco zeptají, většinou nevím. Už to vzdali,“ směje se.
