Nechápala jsem, co se děje. Česneková chce hukot Nového Města dopřát i synovi

Elektrizující atmosféru, kterou účastníci letošního mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě zcela jistě opět zažijí, Irena Česneková coby česká reprezentantka doma nikdy neokusila. O to víc ji teď přeje všem svým následovníkům.

„Když jsem se před lety poprvé ocitla v novoměstském kotli a slyšela ten hukot na vlastní uši, tak jsem nechápala, co se děje. Pro mě to bylo něco nepředstavitelného. A to už jsem nebyla přímo na trati, v té době jsem působila u českého týmu jako masérka,“ prozradila jednapadesátiletá rodačka z Třebíče.

Je pravda, že hukot z Vysočina arény se asi ignorovat nedá...
Mně běhal mráz po zádech, a to jsem tam stála bez lyží. Vůbec si neumím představit, jak bych si to v hlavě porovnala coby závodnice. Na jednu stranu je taková kulisa zejména pro domácí borce hrozně zavazující, ale na tu druhou je to musí neskutečně nakopnout.

Jestli si právě kvůli možnému rozptylování někteří raději nenasadí sluchátka?
Záleží na okolnostech. Jak se zrovna vyspíte, v jakém jste rozpoložení... A taky má každý svůj rituál. Někdo si možná skutečně vezme sluchátka, aby se soustředil co nejvíc na sebe, každopádně úplně vypnout vnímání toho, co se děje kolem vás, stejně nejde.

Když už je řeč o rituálech, také jste nějaký měla?
Myslíte, že si na něj po tolika letech ještě vzpomenu? (směje se)

Nepřehánějte, zase tak dlouho to není...
No právě že je. Ale dobře, můžeme se chvilku tvářit, že to bylo teprve nedávno. (směje se) Měla jsem svého soukromého talismana. Co přesně to bylo, vám ovšem neřeknu, nezlobte se.

V pořádku, tak mi aspoň prozraďte, jestli ještě pořád patříte do biatlonové rodiny, nebo děláte něco úplně jiného?

Pořád se u nás v Jablonci kolem biatlonu motám, spolupracuju s biatlonovým týmem.

Stále jako masérka?
Ne, to už ne. Teď jsem spíš u „běhátka“, vypomáhám s odběry laktátů, zaznamenávám hodnoty při spirometrii a dalších záležitostí spojených se zdravotnickým servisem. Masírování už bych fyzicky nedávala. Leda kdyby bylo potřeba něco zatejpovat, tak jsem připravená pomoct.

Jestliže jste u výsledků fyzické připravenosti biatlonistů, tak to víte s předstihem, jak jim to půjde v závodech...
Dá se to tak říct. Ale nikomu to nehlásím, nechávám to pěkně pod pokličkou. (směje se)

Jasně, chápu, však jsem si ani nepředstavovala, že byste hned letěla do některé z poboček kurzovního sázení... Mimochodem, jak je na tom nyní před šampionátem Michal Krčmář
(směje se) Poctivě se na mistrovství světa připravuje. Proto neodjel ani na poslední závod Světového poháru, aby se mohl co nejlépe připravit na Nové Město. Trochu jsem se bála, že by ho mohla skolit nějaká viróza, ale co jsem s ním teď mluvila, tak říkal, že je úplně v pohodě. Působil na mě klidným dojmem. Pro úspěch udělá maximum.

Když jsem před pár dny mluvila s bývalým reprezentantem Ondřejem Moravcem, tak říkal, že musíme všichni věřit v zázrak. Jak vy vidíte šance českých barev?
Za sebe říkám, že věřím, že se určitě podaří nějaký skvělý výsledek. A strašně ho všem našim klukům a holkám přeju. Opravdu totiž vím, co je za tím vším dřiny a odříkání.

Napadá mě, jestli současným českým biatlonistům tak trochu nezávidíte. Nejen to, že biatlon je teď u nás výrazně populárnější než za vaší éry, ale právě i možnost závodit na mistrovství světa v domácím prostředí?
Ráda na reprezentaci vzpomínám, ale jak už jste řekla, je to jiná éra. Já jsem hlavně ráda, že pořád můžu být součástí biatlonového prostředí.

Nicméně do Nového Města na Moravě na světový šampionát se chystáte jako běžný divák?
Ano, ráda bych se tam podívala. Už taky proto, že jsem to slíbila svému synovi. Chci, aby zažil tu skvělou atmosféru napřímo, nejen doma u televize.

Pokud se nepletu, vašemu synovi Lukášovi by letos mělo být osm let, mám pravdu?
Přesně tak, právě 9. února, kdy na Vysočinu vyrazíme, bude slavit.

A šampionát dostal jako dárek?
To jsem mu taky říkala, ale nejsem si jistá, že si s tím vystačí. (směje se)

Budete zřejmě muset přidat ještě nějaký tvrdý dárek...
Máte naprostou pravdu.

ROK 2015. S ÚSMĚVEM JDE VŠECHNO LÍP. Masérka českého biatlonového týmu Irena Česneková při práci.

Mimochodem, syn už také jezdí na lyžích?
Baví ho jezdit z kopce, do kopce ani trochu. Ale já na něj netlačím, nechávám ho, ať si vybere sám, co chce dělat.

Biatlon sleduje zatím aspoň v televizi?
Jasně. A má i docela přehled.

A jak dlouho plánujete se v Novém Městě a u rodičů v Třebíči zdržet?
Vyjde nám to jenom první víkend, v neděli už zase musíme domů, aby se syn připravil do školy. U nás jsou totiž prázdniny až od 23. února.

Leda by se tvářil, že patří pod Vysočinu, když má odtud maminku, a měl týden volna navíc?
(směje se) Jo, to by se mu určitě líbilo, ale bohužel má smůlu.