Jen co jste se po zranění kotníku vrátila k zápasům, vláda celý sport znovu zmrazila. Mrzí to o to víc?
Mrzí. Teď to vypadá, že na 14 dní se nebude absolutně nic dít. Ale pořád doufám v to, že získáme alespoň nějakou výjimku. Že my, kteří hrajeme napříč sporty evropské poháry, budeme moct trénovat, jinak by ta pauza byla moc velká. Já jsem odehrála jeden zápas a teď zase nic, takže pro mě jde o hodně velký úpadek kondice. Potřebovala bych trénovat kvalitně a ve stejném stylu, jako jsme byli zvyklí.
Nemůžeme trénovat, tak jak máme soutěžit a vydělávat? zlobí se sportovci |
Kdyby se nehrály zápasy a mohla byste alespoň trénovat normálně, do kondice byste se dostala rychleji. Ale takhle to může být velký problém, je to tak?
Je to pravda. Já jsem teda hodně zápasový hráč, ale i ten normální trénink je potřeba. Umíme si v něm navodit zápasovou atmosféru, když je nás dost a můžeme hrát pět na pět, což teď ale možné není. A předtím vlastně taky nebylo, protože nás dost bylo zraněných. Celá ta situace je taková kostrbatá.
Jak se teď vlastně dá trénovat? Tři na tři?
Pokud budeme moct chodit do haly, tak určitě. Tři na tři hrát můžeme, ale ta situace na hřišti je pak o pěti lidech a je hrozně znát, když vám při tom tréninku čtyři lidi chybí. Můžeme si simulovat určité akce, můžeme trénovat obranu, útok, ale nikdy to není stejné, jako když vám tam v obraně vyskočí ještě nějaký další hráč.
Už máte nějaký plán od trenérky Hejkové, jak budete trénovat? Momentálně to opravdu vypadá, že minimálně na 14 dní budou platit šestičlenné týmy bez výjimky.
Vypadá to tak, ale já pořád věřím v jednání, která by pro nás mohla dopadnout dobře, tedy že bychom mohli výjimku získat. Že bychom mohly pokračovat v normálním tréninku v hale, protože rozhodně není počasí na to, abychom trénovaly venku. Nic jistého ale zatím není, každý je z toho kyselý, protože se opatření mění ze dne na den. Vlastně spíš z hodiny na hodinu.
A o to víc pak trpí i sport. Fotbalové týmy vložily spoustu peněz do testování a života v karanténě, přesto teď nemůžou hrát a vlastně těžko i trénovat.
Přesně tak. Já to ale beru z globálnějšího měřítka, tahle situace sportovce asi úplně nepoloží. Ale jsou lidé, kterým práci zavřou ze dne na den, a ti jsou, jak se lidově říká, v háji. Musí jít na pracák… Momentálně máme závažnější existenční problémy než to, že se chvíli nebude trénovat. I když je to pro nás pochopitelně velká ztráta, dívám se na to tak, že jsou horší věci. Každopádně budu ráda, když se budeme moct vrátit k normálnímu tréninku.
Je pozitivní, že Euroliga startuje až v prosinci? Máte přece jen měsíc a půl času.
Je to tak. Na druhou stranu, opatření jsou teď nějaká. V pondělí nám řekli, že by na začátku listopadu měla skončit, ale stejně je pořád budou prodlužovat jako v březnu. Takže ano, prosinec je daleko, ale ono to uteče jak voda. I tak ale věřím, že budeme mít dostatek času na trénink před začátkem soutěže.
Je alespoň dobrá zpráva, že teď máte více času na svého syna Daniela?
To jo, to jsem vždycky ráda. Už delší dobu říkám, že pro mě je trénink jednou denně ideální - když je intenzivní, má pro mě největší význam. Můžu pak ten zbývající čas věnovat synovi. Teď začal chodit do školky, ale i tam je to složité. Pár dní je ve školce, pak zase doma, protože je v ní spoustu nemocí, takže se děti nakazí mezi sebou… Zrovna teď jsme doma a užíváme si sami sebe. Takhle pozitivně to musím brát.