Slzy jsou pryč, práce začíná. A Pešán? Komunikujeme spolu, ujistil Říha

Na první reprezentační turnaj této sezony nominoval ve středu, podle svých slov, to nejlepší z Evropy. Na první pohled zarazí absence jednoznačného lídra extraligové produktivity Milana Gulaše, který ale vynechává první podnik Euro Hockey Tour na vlastní žádost. „Byla to trochu perlička, prý teď není v nejlepší formě,“ usmál se Říha.

Takže jste ho nemusel přemlouvat?
Tentokrát už ne. V loňské sezoně to bylo hodně těžké, ale letos na šampionátu viděl, jak se k němu chováme, jak se cítil v týmu. Takže to tak složité nebude. Necháváme to na něm. Když jsme zhodnotili loňskou sezonu, tak třeba Jirka Sekáč toho měl strašně moc.

Někteří hráči se omluvili ze zdravotních důvodů, můžete konkretizovat?
Mrzí mě třeba Tomáš Hyka, měli jsme už s ním postavenou pětku. Viděl jsem v Rusku i dva zápasy Sedláka a Jaškina. Je pozitivní, že hrají v první pětce a dostávají hodně času na ledě. Trošku mě ale mrzí, že nedávají víc gólů. Potom se nám omluvil i Šulák a teď si nevzpomenu, kdo ještě. Je ale fajn, že všichni hráči chtějí jet a těší se.

Jak je to s brankáři? Taky bylo určitě z čeho vybírat.
Známe kluky, kteří s námi byli. Ať je to Hrubec, nebo Bartošák, který byl zraněný. Tomu dáme taky prostor, o Hrubcovi víme, že jej můžeme pozvat kdykoliv. Teď chceme zkusit kluky, kterým se daří, Willa a Langhamera. A z extraligy jsme vybrali Karla Vejmelku.

Před rokem jste touhle dobou nebyl úplně pozitivní, co se týče mladých hráčů v extralize. Změnil se letos nějak váš pohled?
Loni jsem byl už na začátku hodně kritický, protože liga se rozběhla pomalu. Letos je to opačně, rozběhla se rychle, agresivně, byly tam krásné výsledky. I když ta zodpovědnost tam byla docela malá. Jestli mužstvo vede 6:2 a prohraje 7:8, tak tam vidím nezodpovědnost, volnost. Od začátku to mělo náboj, teď se to trošku ustálilo.

Uplynulá reprezentační sezona skončila smolně čtvrtým místem, vy jste se po MS neubránil slzám. Přebolelo to už?
Slzy nebyly kvůli hokeji, to jsem si vzpomněl na rodinu. Bylo to spíš osobní. Myslím si, že můžeme být hrdí na to, co jsme dokázali. Chybělo nám trochu štěstí v zápase o bronz s Rusy. Ale za předvedený výkon se nemusíme stydět.

Jaké to je, když se staví zase všechno od začátku?
Už mi to chybělo. Je pravda, že je to zase od nuly. Přišli noví hráči, máme nový systém. Budeme budovat mužstvo a týden před mistrovstvím světa budeme hráčům vysvětlovat. Tak jako každý rok budou kritiky, že jsme měli vzít toho a tamtoho. Letos jsme o tom ale začali přemýšlet dřív, i sestavy byly hotové dřív, pohovory byly dřív, v Rusku jsem byl dřív. Snažíme se s kluky komunikovat na každém zápase, který navštívíme. V tom jsme o kousek dál.

Co váš nástupce Filip Pešán, spolupracujete spolu?
On má teď svých starostí dost. Samozřejmě spolu komunikujeme, ale má dost starostí s mistrovstvím světa juniorů, takže spíš řešíme to, abychom jim nebrali hráče. Chtěli jsme i vyloženě mladé kluky, vtáhnout tam nové osobnosti a vyzkoušet je v seniorské soutěži. Ale domluvili jsme se, že je brát nebudeme a dáme zelenou jejich šampionátu v Ostravě a Třinci.

Jaké jsou vaše představy ohledně vaší další spolupráce mezi vámi?
Na mně zase tolik nezáleží. Záleží na tom, jak Filip jako šéf mládeže a generální manažer Českého hokeje vydal nějaký požadavek nebo přišel s tím, že chce spolupracovat.

Šéfujete střídačce poslední rok. Je to pro vás zklamání, chcete o to víc něco dokázat?
Pro mě to není zklamání, všichni to děláme pro hokej. Ale k tomu se nechci vracet. Je to zase další náboj, abychom něco dokázali a povýšili to o tu placku.

Takže nějaká osobní ambice, aby po vás něco zůstalo, tam není?
Mně jde o to, aby po českém hokeji něco zůstalo. Aby se vrátil. My jsme trošku zaspali po Naganu, kdy jsme si mysleli, že nás bude sto let někam posouvat. Ale to není pravda, je potřeba zpátky vrátit hrdost českého hokeje. Nebude to jednoduché, vytvářejí se nové a nové sporty a mládež je vychovávána tak, že nechce pracovat. My začínáme od vrchu, v šesti letech jim říkáme, že budou hráči NHL. Ale je to i z rodin, vychází to z celé společnosti. Pracovitost, kterou jsme měli dřív, se od nás vytrácí, to je můj pocit. My jsme Češi a máme hokej v sobě, myslím, že není země, co ten hokej tolik v hlavách, rukách nebo nohách má.