V aktuální sezoně do branky nevlezl vůbec, v té předešlé jen šestnáctkrát. Víc mu různé trable nedovolily. „Dost dlouho jsem marodil s tříslem, ale paradoxně problém byl nakonec s kolenem, chrupavkou v něm. Čím víc rok postupoval, tím víc jsme tušili, že pravděpodobně nastane konec,“ řekl.
Jak moc vás mrzí, že jste toto rozhodnutí musel udělat?
Nebylo to snadné, je to podobný pocit, jak když se jde kluk rozejít s holkou. Nějaký čas jsem to v sobě zpracovával, ale nerozhodl jsem se včera, to mi určitě pomohlo.
Jaký typ rozchodu to je? Bolavý, nebo se vám ulevilo?
Bolet to asi bude pořád. Člověk pořád vidí různé výsledky, zápasy a sestřihy a na hokej si hned vzpomene. Ale musel jsem tak rozhodnout a pak se mi i ulevilo. Navíc teď už samozřejmě nebudu dostávat tolik otázek od lidí, co bude dál. Je fajn, že to ví.
Tělo rozhodlo za mě. Francouz ukončil kariéru, během MS si zkusí roli experta |
Kdy u vás vlastně zdravotní problémy začaly?
První operaci obou kolen jsem zažil ve čtrnácti nebo patnácti letech. Nejsem doktor, takže neřeknu nic moc odborného, ale šlo v podstatě o vrozenou vadu čéšky, měl jsem ji špatně dovyvinutou. V té době se doktorovi podařilo dát mě do kupy, fungoval jsem až do třiceti, kdy jsem opět podstoupil operaci obou kolen a od té doby to šlo z kopce.
Měl jste i špatné kyčle, třísla.
Problém v koleni způsobil to, že jsem se nehýbal tak, jak bych měl a tělo si různě ulevovalo. Z toho plynuly další zranění.
Říkáte si, kde jste mohl být, kdybyste neměl takovou smůlu?
Koukám na to spíš z druhé stránky. Čeho jsem dosáhl, co jsem si mohl užít. To už mi nikdo nevezme, zároveň si uvědomuju, že podstoupené zákroky byly takovou obětí za to se posunout dál. Někde vzadu v hlavě jsem měl, že odchod jednou zaťuká na dveře a já ho budu muset pustit dál.
Pavel Francouz lapí puk v utkání proti Ottawě.
To se stalo nyní. Kdy jste se definitivně rozhodl, že skončíte?
Asi na konci léta, kdy jsem to oznámil v Coloradu. Přijali to dobře, brali, že tělo řeklo stop a dál už to nešlo. Měl jsem strach z toho, jak by sezona případně probíhala. Neustálé injekce, prášky na bolest.
Jako před rokem.
To už jsem podstupovat nechtěl. Je to samozřejmě ohromně frustrující, na druhou stranu trochu osvobozující. Uvědomil jsem si, že to dál zkrátka nejde. Nejdřív přišlo hodně těžké období, to vystřídala úleva.
Na hokej nezanevřete, ani když jste ho musel takhle nuceně opustit?
Mám ho rád, nemám důvod ho přestat sledovat. Je to moje celoživotní láska. Sice to není tak, že bych se v noci budil a koukal na zápasy, ale rád si držím povědomí.
V Coloradu bych chytal i zadarmo. Francouz o mdlobách, motivaci i Rusku |
Dovolí vám zraněné koleno sportovat?
Existují činnosti, kterým se musím vyhýbat. Snažím se hledat, co mi tělo dovolí. Sport k mému životu patří. Přes zimu jsem hodně plaval, což je na koleno neinvazivní. Plánuju jezdit na kole, chodím hrát hokej jako hráč, což mi tělo jednou nebo dvakrát týdně dovolí, když nechodím do rozkleků.
Takže teď dáváte góly.
Občas nějaký dám. A je to docela fajn pocit! (směje se) Občas využiju, že vím, jak na gólmana. Některé situace jsem sám neměl rád. Ale užívám si, že se můžu hýbat a trávím čas s partou kamarádů.
Hokeji se budete věnovat i během mistrovství světa v roli televizního experta.
Snažím se mít přehled o extralize i hráčích v NHL. Hokej mě baví, sleduju všechno. Byl jsem se podívat ve studiu České televize, jak to tam chodí. Milan Antoš a Jiří Hölzel se mi snažili dát co nejvíc rad, s Robertem Zárubou jsem se už taky bavil. Budu nervózní, ale těším se, že zase bude nějaké vzrůšo.
Budete kritický?
Pokud mě znáte, být tvrdý a přísný si nedokážu moc představit. Spíš chci upřímně vysvětlovat situace z gólmanského pohledu. Myslím si, že to v televizi někdy chybí. Komentátor řekne, že brankář udělal chybu, ale nevidí detaily, které tomu předcházely. A taky slýchám věty, ze kterých mi stojí vlasy na hlavě. Třeba že brankář vyrazí puk přímo před sebe. Ale toho se nevyvarujeme.
Hokejový brankář Pavel Francouz.
Na šampionátu možná zaplní české brankoviště tři brankáři z NHL. Je to dobře?
Nemyslím si, že to pro ně bude složité. Pokud budou mít zájem, vzal bych je všechny tři. Máme spoustu kvalitních gólmanů v Evropě i v extralize, ale je logické, že mají v plánu vzít tři z NHL. I jako trojka si můžete užít dva parádní týdny.
Jako třeba vy v roce 2013?
Moc dobře si vzpomínám. Chytal jsem asi dvacet vteřin proti Švédům, když se Sašovi Salákovi stalo něco s výstrojí. Na tyhle šampionáty vzpomínám spíš jako na zážitek. Mohl jsem na turnaj koukat zblízka, viděl jsem hráče z NHL. Když jsem se dostal do fáze, kdy jsem pár zápasů chytal, vždycky nám ve čtvrtfinále něco chybělo, abychom se přehoupli k medailovým zápasům.
Cenný kov z mistrovství vám chybí ze všeho nejvíce?
No samozřejmě, na tom jsme vyrůstali. Všichni jsme chtěli hrát hokej kvůli Naganu, pak následovala zlatá generace. Mrzí mě to dost, nám se bohužel žádné medaile nepodařilo přivézt.
Ale vyhrál jste extraligu i NHL. Dají se tyto úspěchy nějak srovnat?
Já myslím, že v ten daný moment určitě. Vítězství extraligy pro mě tehdy byl vrchol světa. A ten jsem pak zažil ještě v Coloradu.
Francouzův definitivní konec v NHL? Už si užívá důchodu, řekl manažer Colorada |
V něm jste byl při tažení za Stanley Cupem na svém vrcholu?
Možná, že jo. Můj parťák Darcy Kuemper se zranil, byli jsme jedním z favoritů play off. V ten moment na mě dýchla tíha okamžiku, ale já jsem si spíš řekl, že do tohoto momentu jsem směřoval celou svoji kariéru a teď ji musím prodat. Vyšlo to pohádkově, vyhráli jsme pohár. Hodně rád vzpomínám také na první celou sezonu v NHL, kdy měl zdravotní problémy Philipp Grubauer. Odchytal jsem velkou porci zápasů a dokázali jsme vyhrávat.
Vrátíte se někdy do Colorada?
Je to nádherné místo, možná nejlepší stát k životu v Americe. Máme tam spoustu přátel, hlavně Čechů a Slováků. A také mi Colorado nabídlo spolupráci, pomáhal jsem se skautingem brankářů, to bych do budoucna chtěl dělat. Baví mě sledovat mladé a nadějné hráče. Ale uvidíme, co bude dál.
