„Je to hezké. Mám i trochu štěstí,“ říká Jonák, který je v nejproduktivnějším útoku ligy mužem na černou práci. „Je to pravda. Snažím se klukům vybojovat v soubojích puky, Tonda tomu dává myšlenku a Luboš je střelec od pánaboha, v zakončení zabiják.“
Nastupujete s kapitánským céčkem. Co to pro vás znamená jako pro přespolního hráče?
Je pro mě obrovská čest ve Vsetíně nosit céčko na prsou. Ale kapitánem je Ondra Holomek, jenže je dlouhodobě zraněný, takže trenéři určili mě.
Zpátky k vašemu útoku. Víte, jak na tom jste v kanadském bodování?
Občas se podívám. Luboš je první, Tonda druhý třetí a já se motám kolem pátého místa.
S Robem jste hráli i loni v Českých Budějovicích, ale vyloženě vám to sedlo až ve Vsetíně. Co je jinak?
Luboš tam hrál na centru a je vidět, že mu to sedí více na pravém křídle. Dostali jsme tady famózní mozek lajny Tondu, který vymýšlí skvělé přihrávky. A díky tomu lajna tak šlape.
Tušil jste, že vám to tak půjde?
Už když jsme hráli přípravu v srpnu, tak jsme cítili, že o sobě víme. S Lubošem jsme si sem přenesli z Budějovic vzájemnou chemii. Ale nemysleli jsme si, že to bude až tak dobré.
Vnímáte, že si soupeři vaší lajny hledí více a více?
Když budu mluvit za sebe, tak cítím větší dohled. Už nemáme tolik prostoru jako v první polovině soutěže. Častěji nás dohrávají, aby nám nedali ani centimetr ledu. Ale pereme se s tím dobře.
Daří se i týmu. Jste dva body od vedoucí Jihlavy. Láká vás první místo?
Pokukujeme po něm. Je hezké vyhrát základní část. Ale tím to nekončí. Ještě nás čeká spousta zápasů a zároveň si musíme dávat pozor na týmy pod námi.
I druhou příčku po základní části byste brali, že?
Byla by to ideální varianta, skončit do druhého místa, abychom ve čtvrtfinále a případně v semifinále začínali doma.
Z posledních čtrnácti zápasů jste prohráli pouze jednou. Kde se vzala taková forma?
Asi se vykrystalizovaly lajny. Konečně si to všechno sedlo dohromady, jak mělo. Přece jen tým se před sezonou hodně obměnil, takže to nějaký čas trvalo. Doufejme, že to bude pokračovat v tomhle duchu.
Sezonu jste výborně rozjeli. Kam míříte?
Každý z nás v hlavě sen má. To je extraliga. Kdo by tam nechtěl postoupit? Ale cesta přes play off a baráž je strašně obtížná. Přesvědčili jsme se o tom loni v Budějovicích, kde byl opravdu našlapaný tým jmény. A nepřešli jsme ani přes semifinále do baráže. Může se stát cokoliv.
Loni jste se na měsíc mihl ve Vsetíně. Proč tak krátce?
Před loňskou sezonou jsem byl delší dobu bez smlouvy, pak přišla nabídka ze Vsetína jít na měsíční zkoušku s opcí do konce sezony. Jenže do Budějovic tehdy přišel trenér Marián Jelínek, který mě znal z Mladé Boleslavi, a zavolal mi, jestli bych za ním šel. Zvažoval jsem to a se Vsetínem jsme se domluvili, že mi nebudou bránit jít do Budějovic, které chtěly postoupit do extraligy.
Nebál jste se, že Vsetín je tím uzavřená kapitola?
Ten měsíc jsem tady byl spokojený. Rozešli jsme se v dobrém. Bylo hezké, že nespálili za mnou most. Řekli jsme si, že si po sezoně zavoláme, co dál.
Na sobotní zápas o druhé místo proti Kladnu přišlo poprvé přes pět tisíc diváků. Vnímali jste to?
Atmosféra byla neskutečná. Před takovým publikem se hraje skvěle. Pumpuje nám to krev do žil. Jedete na maximu celý zápas, ať máte síly nebo ne. Nikdo si nedovolí nic vypustit. Občas mám husí kůži, když nastupuji a celá hala zpívá. Přál bych to zažít každému hokejistovi.
