Porušili nepsané sportovní pravidlo: co se stane v kabině, to v ní také zůstane. Dva hráči Horácké Slavie se podíleli na tom, že z kabiny prvoligových třebíčských hokejistů unikla nahrávka s drsným proslovem trenéra Romana Mejzlíka. Ten hráčům nadával zejména kvůli jejich finančním nárokům.
Předseda třebíčského klubu Martin Svoboda sice ví, kteří hráči za touto aférou stojí, rozhodl se je ale veřejně nepranýřovat.
„Nepovažoval bych za šťastné to nějakým způsobem hrotit, ve stylu oko za oko,“ vysvětluje Svoboda. „To, co se stalo, bude mít dojezd v několika příštích letech.“
V pátek se na klubovém webu objevila informace, že jste se dohodli na předčasném ukončení spolupráce se Šimonem Szathmárym. Vnímáte to jako pomyslnou tečku za posledními hektickými dny, kdy se o hokejové Třebíči v médiích mluvilo asi více, než byste sami chtěli?
Bylo to jedno z jednání, které muselo proběhnout. A následně budou tento týden ještě další jednání probíhat.
Mluvilo se o tom, že v Třebíči mají skončit také Václav Čejka a Karel Nedbal. Také oni neměli podle první verze přistoupit na snížení platu. I s nimi se budete muset rozloučit?
Ne. Tady bych neříkal, že by to byla nějaká podmínka. Že se s někým loučíme, protože nepřistoupil na úpravu smlouvy. Spíš se bavíme o celkovém řešení té situace. Protože je potřeba si uvědomit, že příští týden je konec října a my máme odehrané dva zápasy. Hráči se připravují individuálně, hokej se nehraje. Ano, mluvilo se o třech hráčích. Ale není nikde psáno, že všichni tři opustí klub. Budeme se nějak domlouvat. Záleží, jak vyplynou jednání.
Z třebíčské kabiny unikla nahrávka rozčíleného kouče. Ten pak zkolaboval |
Jak jste vnímal situaci, kdy se do médií dostaly informace, které byly vyloženě „z kabiny“ a šlo o interní záležitosti klubu?
Byl jsem nucen to nějakým způsobem řešit a hodně jsem o tom přemýšlel. Osoba, která pořídila nahrávku, není tatáž osoba, která ji vynesla z kabiny. A neshoduje se to ani s osobou, která to medializovala. Takže v podstatě v tom figurují tři osoby. S tím, že první dvě osoby jsou součástí našeho klubu. Já ta jména znám. My jsme si to nějakým způsobem vyříkali. A já k tomu přistupuji tak, že jsou to mladí kluci a každý v životě udělal nějakou chybu. Samozřejmě není to šťastná záležitost, ale my jsme k tomu přistoupili tak, že lidské je odpouštět. A zvlášť v téhle těžké době, která je před námi přede všemi.
A co se týká té třetí osoby?
To je pro mě trošku záhada. To je osoba mimo klub, se kterou klub nemá žádné smluvní vztahy. Ani na bázi sportovních, ani na bázi ekonomických. Co ho vedlo k medializaci této nahrávky, je jeho záležitost. Já to jméno samozřejmě taky vím. Ale zveřejňovat ho nebudu, protože v ten moment by na povrch vyplynuly i ty první dvě osoby. Já opravdu nepovažuji za šťastné to nějakým způsobem hrotit oko za oko. Ta doba je doopravdy těžká a ještě těžká bude. Jestli si někdo myslí, že teď řekneme: kluci, jdeme hrát a všechno je smazané, tak to ne. Tohle, co se stalo, bude mít dojezd v několika příštích letech. Proto na to nemám názor, že bychom to měli nějakým způsobem hrotit.
Nechtěnou „hvězdou“ zmiňované nahrávky se stal trenér Mejzlík. Co jste si říkal, když jste jeho slova slyšel?
Já jsem dění na zimáku v ten moment nemohl být fyzicky přítomen. Ale z toho, co jsem na nahrávce slyšel, mi vyplynula jedna věc. Pochopil jsem, že to není pan Roman Mejzlík. Já jsem s ním dlouhodobě spolupracoval, poslední dva roky jsme spolu dělali dorost v Třebíči. A on byl naopak tou klidnou silou. Tam doopravdy došlo - a my jsme to v nějakém tom prohlášení uvedli - ke kombinaci tří faktorů: nějakých jeho dlouhodobějších zdravotních problémů, do toho ten covid, a ten psychický tlak, co z toho vyplývá. A bohužel se stalo toto. Opět říkám: to nebyl pan Mejzlík.
Celá situace vyústila do toho, že trenér Mejzlík skončil v nemocnici. Jak vypadá jeho aktuální stav?
Samozřejmě informace mám, detailní. Ale od rodiny nemám souhlas k dalšímu zveřejňování. Každopádně je mimo jakékoli ohrožení života, ale je stále hospitalizován. Nemám ani svolení, abych řekl, o jaký druh onemocnění se jedná. Ale nejedná se o nic lehkého, vypadá to na dlouhodobější záležitost.
Po dobu, kdy pan Mejzlík nebude moct vykonávat funkci hlavního trenéra, se do této pozice posunul dosavadní asistent Jaroslav Barvíř. Počítáte nyní s nějakým doplněním realizačního týmu?
To se samozřejmě řeší, je to v běhu. Měl jsem rozhovor se zástupci týmu. A tým měl jedno přání, které vyplynulo: aby je vedl pan Barvíř. Tým má naprostou důvěru v Jardu Barvíře. A tím pádem on mužstvo přebral. Navíc s touto situací má bohužel zkušenost z přelomu jara a léta tohoto roku, po odchodu pana Nováka.
Kouč Roman Mejzlík na tréninku hokejistů Třebíče.
Vy jste znovu nepřišli jen o hlavního trenéra, ale zároveň také o sportovního manažera. Jak budete tuto pozici řešit?
Co se týká sportovní stránky, fyzické konkrétnosti té stránky, tak to bude řešit pan Barvíř. Prozatím. A co se týká sportovní administrativy, která s funkcí sportovního manažera souvisí, tak to budu řešit já ve spolupráci s Martinem Čechem, což je manažer pro mládež. A budeme zároveň řešit doplnění trenérského postu, o jednom trenérovi mužstvo zůstat nemůže.
Vy osobně jste poslední tři týdny strávil v nemocnici. Jak to probíhalo a jak se teď cítíte?
Začnu odzadu. Zdravotně se cítím v pořádku, ale jsem pekelně unavený. Jestli můžu říct: předtím, než jsem prodělal toto covidové onemocnění, neměl jsem nic proti rouškám, ani proti některým opatřením. Jiná mi připadala absolutně postavená na hlavu. Například to, že na zimní stadion mohou lidé, ale pouze si sednout. Ale stát ne. Když to přeženu, v třebíčských reáliích to znamenalo, že tam můžu na jedno místo vmačkat tisíc lidí, kteří si vedle sebe sednou, ale většina toho zimáku bude prázdná. Což postrádalo logiku. Nebyl jsem zapřísáhlý nepřítel proti těm opatřením, ale sám jsem si kladl otázku, jestli toho není moc. Poté co jsem poslední tři týdny absolvoval a viděl, co se v té nemocnici děje, ať už na infekčním oddělení, na ARO nebo na JIP, kolik té práce s tím zdravotníci mají, tak teď to rozhodně na lehkou váhu neberu. A věci, které kolem toho jsou, vnímám jako vážné.
Takže s tvrzením, že je to jiná forma chřipky, předpokládám nesouhlasíte.
Stoprocentně. Myslím si, že každý, kdo do té nemocnice nakoukl a vnímal ten následný dojezd, tak to bere úplně jinak. Každému, kdo se mě na to zeptá, řeknu, ať doopravdy je se svou rodinou a snaží se minimalizovat ten sociální styk.
V kontaktu jsme posledních několik dní, o únavě mluvíte stále. Myslíte, že bude potřeba ještě několik dní, než se z onemocnění plně vzpamatujete?
Tam záleží na tom průběhu. Nevím, proč jsem si já zrovna vylosoval ten těžší. Ale je to den ode dne lepší. Když mě pustili z nemocnice, byl člověk doopravdy rád za základní věci. Teď každý den čtyři hodiny pracuji, pak si chvíli odpočinu a můžu zase nějakým způsobem pokračovat. Takže je to tak. Těžko se o tom mluví. Ale lidé, kteří to zažili, když jsem viděl, že je plné ARO, plná JIP, těch lidí s covidem, tak to je něco jiného, než když si člověk myslí a říká: existuje vůbec ten covid? Nebo je to nějaká manipulace se společností?
Šimon Szathmary z Třebíče během zápasu proti Jihlavě.
Šlo tedy o poměrně drsný způsob, jak se přesvědčit, že covid a jeho hrozby jsou reálné.
Bohužel. A každému říkám, ať se co nejvíce sociálně izoluje. Co to jde. Protože do práce každý chodit musí. Ale zdržel bych se většího shlukování lidí. Je to zbytečné. Je to v podstatě loterie, jaký průběh to bude mít.
Ujčík: Covid? Tak příjemnou chřipku jsem nikdy neměl. Pojďme žít normálně |
Podařilo se zjistit, kde jste se mohl nakazit?
Těch možností tam bylo víc. Ať už s Horáckou Slavií, nějakým jiným hokejovým klubem, nebo v podstatě poslední, co zjistili, byl můj nejmladší syn. Ač bez příznaků, ač neměl být ani v karanténě, atd... Ale můžu se ještě k něčemu vrátit?
Určitě, povídejte.
Chtěl bych osobně poděkovat všem lékařům, lékařkám, zdravotním sestrám a personálu, kteří se o mě v třebíčské nemocnici starali. Protože oni si to zaslouží, mají můj obdiv.
Využijete teď možnosti osobní zkušenosti a budete se snažit lidi kolem sebe více varovat?
Protože spoustu lidí to zajímá, mých přátel nebo lidí, se kterými se stýkám pracovně, všem říkám: neblázněte, nestojí to za to. To je jedna věc. A druhá, už minulý týden jsem mluvil s kapitánem Horácké Slavie Lukášem Nedvídkem a řekl jsem mu, že by bylo vhodné, aby všichni kluci kontaktovali své obvodní lékaře. A všichni, kteří prodělali ten covid, si zajistili vyšetření srdce a plic. Protože připadá mi, že se to bere trošku na lehkou váhu. Tady má někdo covid, průběh je lehký, střední nebo vůbec žádný, deset dní karanténa a pojďme kluci sportovat. Ale byl bych velice nerad, aby se v jakémkoli klubu stalo nějaké neštěstí, které už je pak nevratné.
