Ještě ve čtvrtek naskočil 42letý útočník coby kapitán do domácí partie proti Třebíči, kterou Slovan ztratil 1:4, v pátek už na tréninku pomáhal ústeckým koučům Vladimíru Evanovi a Tomáši Marešovi coby jejich oficiální pobočník.
„Hrající asistent jsem být nechtěl. Musí se dělat jedna věc, nebo druhá. A já se rozhodl pro tu druhou,“ vysvětlil, proč s kariérou praštil. Letos Roubík ve 12 zápasech nastřílel pět gólů a na jeden nahrál. Další už nepřidá. Možná jen v nouzi. „Výzbroj má ve skladu, kdyby to hořelo,“ usmál se trenér Evan, který je v klubu i sportovním jednatelem.
Tvrdí, že Roubíkova přeměna z hráče v trenéra v průběhu sezony byla plánovaná. „Má neskutečné hráčské zkušenosti v první lize, které může předávat mladým,“ představuje Evan svoji vizi.
Rodák z Prahy netrpí, že se jeho hráčská dráha uzavřela. „Těžké to je, ale to je život, ten běží a člověk se mu musí přizpůsobit. Za tímhle rozhodnutím bylo všechno dohromady, moje výkony i situace týmu, impuls pro mužstvo,“ vykreslil. Slovan je třetí od konce s 9 body.
V minulé sezoně byl otrávený, trápila ho zranění. „Nebyl jsem otrávený z toho, že se nedařilo, ale že člověk už nehraje takový hokej, jaký hrával. Když si na něco zvyknete, máte šance, nahráváte na góly, pak vám to chybí. Loni na nás padla deka, prohrávalo se plno zápasů, potom se točilo strašně moc hráčů. Sice je to práce a baví vás, ale už z toho nemáte takovou radost. Pak člověk zvažuje, jestli neskončí.“
Skončil, byť ne hned po minulé sezoně, ale zkraje nové. „Už v létě jsem přehazoval mozek, že budu něco učit kluky, předávat jim nějaké informace. Starat se, aby v kabině byl klid, abych dál fungoval jako vůdčí osobnost. Víc už jako trenér, ne jako top hráč. Ani jsem nebyl podepsaný top hráč, který by měl rozhodovat tisíc zápasů, i když jsem se o to snažil. Už jsem byl spojka mezi trenéry a hráčskou kabinou.“
Roubík má vystudovanou trenérskou B licenci a časem se chystá i na áčkovou. Na starosti by měl mít hlavně nácvik ofenzivy, což je mu jako superkanonýrovi vlastní.
„Vymýšlet přesilovky, signály, věci do útoku, to mě baví,“ přiznal. O hokejových systém přemýšlí už dlouhou dobu. „Když vidím krásnou akci, zjistím, proč vyšla. Ve všem jsou nějaké zákonitosti. Chci je pochopit a předat klukům. Ale je to těžké, protože byť je hokej jednoduchá hra, je v něm dost improvizace. Můžete vymyslet dokonalou přesilovku, ale jeden bránící hráč si stoupne jinak a už to v životě nemůže vyjít.“
Ačkoli Roubíkovým řemeslem bylo střílení gólů, chápe, že tým musí hlavně dobře bránit. Na budoucím výběru hráčů a stabilizaci kádru pro příští, již sestupovou sezonu se už v létě ve Slovanu podílel.
„Mužstvo se musí skládat zezadu. Jako to dělal trenér Vladimír Růžička na Slavii. Měl top brankáře i šest beků, pak mu stačil de facto juniorský útok a vždycky se dostal v play off. V útoku měl jednu hvězdu, Bednáře, potom Červenku, a hráli parádně,“ vybavuje si zlatou éru Slavie.
Ústecký Jaroslav Roubík přebírá dres k jubilejnímu utkání číslo 1000 v 1. lize.
Play off je i pro Roubíka cíl, ale má ještě jeden vyšší. „Aby diváci chodili s úsměvem domů. Je lepší hrát super hokej, ale nepostoupit do play off, než hrát hrozně, ztratit diváky, sice se dostat do play off, ale hned vypadnout v prvním kole.“
Jak si užil první trénink v nové roli? „Akorát jsem neměl výstroj, jinak je to stejné. Snažím se klukům radit. Když to zlehčím, máme ve Slovanu mateřskou školku. Ale doba už je taková, že hraje víc mladších než starších,“ chápe to Roubík, který první ligu válel za Beroun, Chomutov a hlavně Hradec Králové s Ústím.
Nejen Roubík se přesunul do realizačního týmu, i 37letý brankář Martin Volke uťal kariéru a stal se trenérem gólmanů. Cepovat je bude ve spolupráci s Ondřejem Pavelcem.
