Salonen v Chance lize dokonale využívá desetileté zkušenosti z nejvyšší finské soutěže, kde v dresu Tappary Tampere dokonce dvakrát vyhrál titul. I když ještě loni v létě ho ani omylem nenapadlo, že by mohl nastupovat v české první lize, s angažmá ve Zlíně je spokojený po všech stránkách. Také proto ještě před startem letošního play off prodloužil smlouvu.
„V minulosti jsem o Zlínu ani o týmu prakticky nic nevěděl. Snad jen to, že hrával nejvyšší soutěž,“ poznamenal Salonen před úterním startem semifinále play off. Berani v sérii na čtyři vítězství vyzvou Litoměřice, začíná se na severu Čech.
Proč jste se rozhodl ve Zlíně prodloužit smlouvu?
Viděl jsem to jako dobrou volbu pro sebe i pro svou rodinu. Tato organizace pro nás dělá to nejlepší, cítím se tu vítaný. Beru Zlín jako druhý domov. Samozřejmě se objevily nějaké možnosti jít do extraligy, ale na to bych si musel chvíli počkat. A kdo ví, jak by to dopadlo. Prodloužit ve Zlíně byla momentálně nejlepší možnost.
A nějaké kontakty z extraligy se objevily i v této sezoně?
Něco se povídalo, ale většinou to bylo ve fázi možná, kdyby. Dokud něco nepodepíšeš a není to černé na bílém, jsou to jenom spekulace.
Zlín je vaším druhým zahraničním angažmá, loni jste působil v rakouském Grazu. Dají se soutěže v něčem srovnat?
Působí tam řada bývalých hráčů z NHL, Kanaďané, Američané, Němci, nejlepší týmy hrají o něco lépe než tady. Na druhou stranu, když jsme nastoupili proti Italům nebo Maďarům, bylo to podobné jako v Chance lize. Nikdy jsi nevěděl, co bude. Prostě jsme začali hrát a čekali, co přijde. Jen u pár týmů jsi věděl, co očekávat, protože denně pilovali stejný styl hokeje. Celkově to bylo úplně jiné než ve Finsku, kde se hodně využívá video.
A co dalšího prozradíte o působení v Chance lize?
Víc se to podobá Finsku, ale často mám stejný pocit jako po svém příchodu. Někdy je to velký chaos. (usmívá se) Nevíš, co se bude dít, musíš začít od základů. Zkusím srovnat dvě nejvyšší soutěže ve Finsku a v Česku. Podle mě je to stejné. V nejvyšší soutěži se hraje víc podle systému, hráči jsou šikovnější a chytřejší. První liga je rychlejší. Bruslí se tady celých šedesát minut. Rozdíl je jen v tom, že v Mestisu (druhá nejvyšší soutěž ve Finsku.) jsou jenom samí mladí hráči, zatímco tady jsou mladí taky, ale i hodně zkušených, jako máme my ve Zlíně.
V základní části jste nasbíral 21 bodů. Jen jednou během kariéry to bylo víc, shodou okolností v Mestisu. Čím to je? Vyhovuje vám zdejší soutěž?
Myslím, že největší rozdíl je v tom, že dostávám hodně času na ledě a taky v přesilovkách. Když jsem hrál ve Finsku, vždy tam byli lepší hráči než já, takže nastupovali v přesilovkách. Já jsem byl vždycky hráč spíš do defenzivy nebo abych bránil vedení, když jsme ho měli. Když jsme doháněli ztrátu, byli tam zase jiní, kteří dostali přednost. Je snazší získávat body, když hraješ přesilovky.
Zlín letos až nečekaně sází na finské hráče. V sestavě jsou kromě vás útočníci Jesse Paukku a váš velký kamarád Mikko Salmio. Další dva vaši krajané už v mužstvu nepůsobí. Přispělo to k vaší snadnější aklimatizaci?
Byla to velká úleva, že jsou tady další Finové. V Grazu jsem byl jediný. Měli jsme tam hodně členů trenérského štábu ze Švédska, kteří přivedli pět šest Švédů. Pár hráčů přišlo z Norska, jeden z Dánska. Takže mluvili švédsky nebo norsky, další německy. Byl jsem to jenom já, od koho se čekalo, že bude mluvit anglicky. Samozřejmě že můžu mluvit i finsky. Bylo to pro mě těžké, cítíš se pak poněkud osaměle. Takže teď je to mnohem příjemnější. Můžu mluvit finsky. Samozřejmě i anglicky, protože je tu hodně kluků, kteří tak mluví. Myslím si, že děláme věci dobře, protože mám pocit, že tým nás bere. Když se na tebe dívají skrz prsty a nezavolají, jdeme na pivo nebo na kafe, je všechno těžší. Zdejší kluci zavolají, pro nás je to příjemné.
Hokejisté Zlína jsou v semifinále první ligy, Poruba je porážku od vyřazení |
Trávíte s krajany hodně času?
Moje rodina je teď ve Finsku, takže jsme jako v Rusku. Vytvořili jsme si vlastní bázu, Mikko dal na dveře ceduli: Berani Zlín Baza. Jenom pro hráče! (usmívá se) Trávíme spolu dost času. Speciálně v čase play off musíš hodně odpočívat, soustředit se na hokej, mít čerstvou mysl. Pomáháme si navzájem. Sledujeme třeba finské play off. Kamarády máme i ve Švédsku, takže sledujeme i HV71 a Oskarshamn, týmy, jež usilují o záchranu.. No a ze mě je teď Masterchef. Vařím pro kluky. Chutná jim to, a ještě se zadarmo nají. (směje se)
V Chance lize je víc Finů. Nastupují za vašeho semifinálového soupeře z Litoměřic, stejně jako třeba za rivalský Vsetín. Čím to je, že je vás tady tolik?
Hlavní rozdíl vidím v tom, že ve Finsku v Mestisu máme opravdu spoustu dobrých hráčů, ale nevydělají si moc peněz. Je to třeba jen tisíc eur za celou sezonu. Tady si vydělají mnohem víc. Pokud někteří hráči cítí, že nedostanou nabídku z nejvyšší finské soutěže, Chance liga představuje slušnou alternativu. Soutěž má svou úroveň, a pokud budeš hrát dobře, nemáš zavřené dveře do extraligy. Nebo můžeš jít třeba do Rakouska či Německa.
Přijede vás rodina podpořit na play off?
Nevím. Máme tři děti (pět, dva a jeden rok) a pro ženu je to ve Finsku o něco snazší, protože tam jsou ve školce. Uvidíme. Předpokládám, že pokud postoupíme do finále, přijedou rodiče, takže třeba s nimi.
Na podzim jsem vás s celou rodinou potkal v zoo. Dělali jste po okolí podobné výlety často?
Ano. Vždycky jsme se snažili najít různá zajímavá místa, ptal jsem se spoluhráčů, kteří mají rodiny, kam zajít. Poznali jsme několik míst, věnovali se turistice, ale zoo bylo naše nejoblíbenější místo. Koupili jsme si dokonce permanentku. Myslím, že jsme tam byli nejméně dvacetkrát. Téměř každý týden. Naše děti byly šťastné, když konečně viděly slony ve výběhu. Čekali jsme na to celou zimu. Věděli jsme, že nepůjdou ven, dokud nebude teplo. Když vyšli ven, hned jsme tam vyrazili. Nejstaršího to dojalo až k slzám.
Jak vám vyhovuje Zlín jako takový?
Myslím, že pro nás je ideální. Jsme z Jyväskyly, kde žije nějakých 140 tisíc lidí, což je podobné. Cítím se tu dobře. Samozřejmě by bylo příjemné, kdyby se tu dalo dělat víc věcí, na druhou stranu je tu ta zoo a hodně krásné přírody.
Jyväskylä je centrem Finské rally a Zlín je metropolí tuzemského soutěžního sportu. Víte o tom?
Ano, slyšel jsem o tom. Přišel jsem v rozjeté sezoně, takže už bylo po Barum rally, ale vím, že se tady jela. Dřív jsem se u nás chodil dívat, hlavně s rodiči. Loni v létě jsem vzal i své děti. Ve Finsku máme hodně skvělých jezdců. Myslím si, že rally a hokej mají spoustu společných věcí. Je to velký adrenalin a musíš být trošku blázen, abys to dělal.
Teprve začíná semifinále, ovšem celý Zlínský kraj už se těší na reprízu valašského finále se Vsetínem. Jak vnímáte vzájemnou rivalitu?
Doufám, že opravdu půjdeme až do finále, Vsetín možná taky, ale nejdříve musíme porazit Litoměřice. To je náš současný cíl. Když si ale vzpomenu, jak jsme hráli se Vsetínem, tak je to něco speciálního. Ne každý to zažije. Něco o tom vím, protože jsem hrál v Tampere, kde působí Tappara a Ilves. Tampere je nejhokejovější město ve Finsku, a když si na vzájemné zápasy vzpomenu, stále mám husí kůži. Bylo to stejně speciální jako hrát proti Vsetínu.
Aleksi Salonen zažil ve Zlíně vítěznou premiéru.
Jak se vám vůbec líbí atmosféra na stadionu ve Zlíně?
Je skvělá. Bez debat máme nejlepší fanoušky v Chance lize. Když to srovnám s Finskem, tak tam chodí víc lidí, ale nejsou tak hlasití. Tady to víc připomíná fotbalovou fan kulturu. Můžu lidem jen poděkovat za to, jak nás podporují.
Hodně Čechů má Finy za „studené čumáky“, ale vy tak rozhodně nepůsobíte. Na ledě jste emotivní, je vidět, že vás to baví. Odlišujete se hodně od finského průměru?
Když se podíváš na nějaké dokumenty o Finech, většina z nich vypadá jako depresivní lidé. (směje se) Myslím, že já i Mikko jsme poněkud odlišní. Jsme společenští, šťastní. Zkoušíme si užívat života, protože musíš mít na mysli, že je to jenom hokej, že existuje život mimo sport. Pro mě nedává smysl, kdybych sem přišel, byl naštvaný na všechny okolo v týmu a zničil všechno kolem sebe. To není můj styl. Cítím, že když máš kolem sebe příliš negativního, je to jako rakovina. Jde to dál a dál a dál, najednou je celý tým negativní. Vždycky potřebuješ nějaké borce, kteří jsou pozitivní, řeknou ti, pojď, není to tak hrozné, zasměj se. Vždyť vždycky přijde další den.
