Jsem šílenec do hokeje. Straka o nucené pauze, svých statistikách i nové roli

Jenže místo nahánění statistik a týmových vítězství teď kvůli vládním omezením v souvislosti se zhoršující se koronavirovou nákazou v malých skupinkách běhá venku v sychravém podzimním počasí nebo zvedá činky s promrzlými prsty.

„Jo, je to teď taková letní příprava v totální zimě... Ani nemám náladu o tom mluvit, je to příšerné. Venku zrovna začalo být počasí, kdy si říkáte, že je daleko lepší být se všemi na ledě v hale,“ ulevil si osmadvacetiletý Straka v rozhovoru, který tento týden poskytl vybraným médiím a klubovému webu.

Je to k vzteku o to víc, že máte za sebou vy i celý tým dobrý začátek soutěže?
Touhle dobou by normálně začínala druhá čtvrtina základní části, to už soutěž dostává grády, v tabulce se pomaličku začíná rýsovat, jak na tom kdo bude. Místo toho v polovině října běháme ve čtyřech stupních na Homolce po spadaném listí. Příjemné to není. Ale já si na všem hledám to pozitivní. Takže se vše snažím brát tak, že pořád si raději půjdu zatrénovat ven s klukama, než abych doma plnil individuální plány. Musíme se s tím všichni nějak vypořádat, když nejde hrát.

Přitom Plzeň v šesti zápasech pokaždé bodovala, pětkrát vyhrála a vyhoupla se do čela tabulky.
Že se nemůže hrát, by mě mrzelo i ve chvíli, kdy bychom byli na úplně jiné pozici. Ale pohled na tabulku je samozřejmě krásný, i když dobře víme, že se odehrála jen malá část zápasů a zdaleka ne všichni jich mají odehraný plný počet. Ale je to první vlaštovka, že něco děláme dobře. Hlavě proto mě mrzí, že se všechno zastavilo. Nejen nás, každý mančaft chce být v tempu. Měli jsme dlouhé léto a po pár zápasech zase přišla stopka. Navíc nemůžeme ani na stadion, je to blbý.

Jak se snáší ta nejistota, kdy vůbec netušíte, kdy se extraliga znovu rozběhne?
Zatím celkem v klidu, snažím se mít nadhled. Asi už je to tím, že nejsem nejmladší. Dělám, co je třeba, abych byl připravený. Jestli další zápas bude zítra v Pardubicích, za týden ve Zlíně nebo za měsíc někde jinde, to už není něco, co můžu ovlivnit. Ovlivnit ale můžu to, jak kvalitně budu trénovat. Samozřejmě, s přibývajícím časem to bude psychicky náročnější, ale v tuhle chvíli jsem nastavený tak, že doufám, že k zápasům se vrátíme co nejdříve, já budu připravený vletět na led a zase tam být nepříjemný.

Dokud se hrálo, dařilo se vám výtečně. Kde se vzala ta herní pohoda? Změnil jste něco?
Nezměnil jsem vůbec nic. Mám své zažité věci, které dělám už dlouho. Možná jsem upravil trochu jídelníček, zaměřil se víc na svačiny, abych si dával věci, které jsou tělu prospěšné. Ale změnil se mi hlavně osobní život, takže na hokej se možná dívám trošku jinak.

Pravda, v létě jste se oženil.
Já byl vždycky šílenec do hokeje. Což jsem tedy pořád, ale už se to pomalinku přesouvá i na jinou kolej. Chodím na zimák s čistou hlavou, hlavně si všechno užít, ne se drtit špatnejma myšlenkama. To je asi ta změna, která mě teď napadla, když nad tím přemýšlím.

Vaše formace s Petrem Kodýtkem a Janem Eberlem získala přízvisko „Rafani“, šlape vám to pohromadě už dlouho. Zazní od vás oblíbené rčení, že si rozumíte i poslepu?
Já si hlavně vážím toho, že jsme spolu začali hrát vlastně od chvíle, kdy jsem se do Plzně vrátil. A od začátku nám to klapalo. Navíc nám to klape i mimo led, za to jsem strašně rád a přeju si, aby to vydrželo co nejdéle. Ale herně je samozřejmě vždycky co zlepšovat.

Věříte, že by si vás po čase mohli všimnout i reprezentační trenéři? Patřil jste dříve k pilířům mládežnických výběrů?
Na to popravdě moc nemyslím. Samozřejmě jsem rád, že se mi teď takhle daří. Ale beru to s rezervou, protože si troufnu říci, že ty výkony nejsou o tolik lepší než loni, jen nám tam teď napadaly nějaké góly. Všichni v lajně si věříme v zakončení, najednou z toho nejsou dva tři body, ale šest nebo osm. Člověk si začne víc věřit. Samozřejmě, pokud by to vyvolalo nějaký zájem z reprezentace, bylo by to senzační. Pokud ne, vím, jakou mám tady v týmu roli a budu ji plnit dál. A v našem útoku budeme zase dělat to, co je třeba, aby se Plzeň pohybovala v tabulce nahoře.

16 fotografií

V týmu vám přibyla role asistenta. Cítíte větší zodpovědnost?
Beru to víc jako symbolické gesto. Ale je to strašně fajn. Když jsem jako kluk chodil na hokej, sledoval jsem ty pány hokejisty, kteří měli na dresech „céčka“ a „áčka“, vždycky jsem je vnímal tak, že v týmu jsou něco navíc. No, teď to tak neberu. (smích) Ale snažím se jít mladším klukům trošku příkladem. Občas se stane, že Jířa (Jiříček) nebo Sebastián (Malát) přijdou a zeptají se, jak to vypadalo v Americe, co jak dělám, jakou v tom mám rutinu a proč. Moc rád jim poradím, ale nechci nic vnucovat. Ovšem kdybych viděl, že něco v kabině neklape jak má, zašel bych za tím člověkem a pokecal o tom. Ne, že bych někoho chtěl seřvat, to vůbec ne. Ale své bych si k tomu řekl.

Je to teď potřeba?
To nemůžu říct do novin, aby naši mladí nezpychli. (úsměv) Teď vážně. Máme tady super kluky. Někdy mám ale pocit, že si váží trošku méně než by měli toho, že mají příležitost hrát v áčku. Vezmu to podle svých zkušeností. Já byl v Americe, ale moji vrstevníci v Plzni i jinde, kteří dnes hrají v Rusku či v NHL, to v osmnácti měli sakra těžké, aby se do extraligových kádrů dostali. Jsou tady šikovní kluci, mají talent a extraligu mohou v klidu hrát. Jde o to, jak si to nastaví v hlavě. Aby si vážili toho, kam se dostali a pořád na sobě pracovali.

V tom jim právě vy zkušenější můžete pomoci, ne?
Však také v kolektivu, který tady v Plzni máme, jim ani nic jiného nezbývá! Když nebudou mít na zádech Láďu (trenéra Čiháka), tak určitě Guliho (Milana Gulaše), mě nebo další kluky. Nedovolíme, aby si v něčem ulevovali a něco šidili, to pak slyší okamžitě. A pro ně je to jedině dobře. Pokud to neocení teď, postupem času určitě. My tu naštěstí máme rozumné kluky, kteří podle mě půjdou nahoru.

Až se extraliga znovu rozjede, nabere tempo tří zápasů za týden. Dá se to zvládnout?
Určitě. A doufám, že to nastane co nejdřív. Tréninků už byla spousta a každý vám řekne, že raději hraje, než trénuje. Osobně mám fakt „rád“ pondělní tréninky po nedělním utkání, když se to další hraje až v pátek. To nám Láďa Čihák dává pořádně za uši. Takže pokud by tohle na chvíli odpadlo a budou se hrát i úterky, jedině dobře. (smích)

Zpětně, berete uzavření soutěže bez sestupu pro letošní sezonu jako rozumné řešení?
Rozumné... Je to asi správný výraz, ale je to i jediné, co se k tomu dá říci pozitivního. Ze sportovního hlediska to za moc nestojí. Rozumím, že teď je situace taková, že nikdo neví, kdy se bude hrát, sponzoři nemají kšefty a pak nemohou podporovat kluby. Tenhle pohled chápu. Ze sportovní stránky je to ale škoda. Je to půl roku, kdy se tady hrály bitvy o přímý sestup. A ty zápasy měly pořádné grády. Vlastně se v médiích neřešilo, kdo hraje nahoře, ale kdo sestoupí.