Naše rychlost? Bavíme se o ní. Modrý i o myšlenkách na rezignaci a vzorech v NHL

To hlavní, tedy play off, však ani jemu nevyšlo, brány čtvrtfinále Kometa počtvrté v řadě nepřekročila.

„Pořád to bolí. Věřil jsem, že máme silný tým, pár věcí se ale nesešlo a byli jsme za to potrestáni,“ přiznal kouč, který se brněnského mužstva musel ujmout náhle po odstoupení Patrika Martince na startu sezony. Šanci na další posun dostane, spolu s novým asistentem Kamilem Pokorným povede Kometu i v příští sezoně.

Převažují ve vás pozitivní dojmy z posunu týmu, nebo zklamání z play off, kde se vše rozhoduje?
Obojí je důležité. Klub přináší fanouškům nějaký produkt a my jsme moc rádi, jak jsme se dlouhodobou prací prezentovali. Play off je atypická soutěž, v níž se musí zvednout intenzita a zvládnout detaily. V tom se musíme poučit. Jakkoliv to teď bolí, tak tuto zkušenost musíme využít, aby to v příštím roce bolelo jiné, a ne nás.

Zkazilo vám prohrané čtvrtfinále s Litvínovem radost ze sezony?
Radost neradost... jsou věci, které se hodnotí pozitivně a jiné ne tak pozitivně. Člověk se poučí. Vyhraje jen jeden tým, my to nejsme, budeme pracovat dál. Cesta, na kterou jsme se vydali, je krásná, v mých očích v Brně roste něco hezkého. Zůstalo za námi hodně dobrého, od čeho se jde odrazit.

Proč ale ve čtvrtfinále Kometa ztratila šmrnc?
Nechám to hodnocení s dovolením na vás.

Podělíte se o svůj názor?
Chci si sednout s každým hráčem z našeho týmu a udělat si výstupní pohovory. Slyším plno zajímavých podnětů. Poslechnu si názor každého včetně svých spolupracovníků a postupně si poskládám mozaiku. Něco se mi už sbíhá a chci si to nechat pro sebe.

Jak takové pohovory probíhají?
Mám připravených řekněme pět šest otázek. Dáme se do konverzace a otázky s každým z hráčů rozvádím trochu jinak. Zajímá mě, jak ostatní vidí fungování v kabině, na ledě, mimo led. V čem tým funguje dobře a proč, co nám chybělo, v čem se já osobně můžu zlepšit. Je to lepší než si pořád valit svůj názor. Kluci mají za sebou zkušenosti i z jiných mančaftů, tak si je vyslechnu a zvážím, co by se hodilo aplikovat i v Kometě.

Prošel jste si velkým skokem, když jste se z pozice asistenta stal hlavním koučem po 3. kole sezony a rezignaci kolegy Patrika Martince?
Ten šok byl šílený, nesl jsem to hrozně. Ta zpráva mě chytila nepřipraveného. Viděl jsem, že Patrik nebyl v optimálním psychickém rozpoložení, možná na sobě cítil větší tlak, který jsem se mu snažil pomáhat rozložit. Najednou přišel s tím, že končí.

Co vám blesklo hlavou?
Že skončím taky! On mě k sobě do Brna chtěl, byli jsme na jedné lodi a já z ní nechtěl vyskočit. Pak mě Patrik přemluvil, abych zůstal a vedl tým dál. Sezona se ještě pořádně nerozběhla a já jsem byl jako paralyzovaný. Musel jsem to strávit, pak jsme si sedli se všemi ostatními a přijmuli jsme tuhle výzvu, dát to dohromady.

Našel jste zpětně nějaký moment, kdy byste si řekl: Aha, tak tohle kolegu zlomilo?
Ne, nenašel jsem nic. Příprava byla slušná, začátek soutěže se nám tedy vůbec nepovedl, ale že by to vedlo k takovému rozhodnutí, to jsem nečekal.

Tehdy jste říkal, že vám kolega své rozhodnutí vysvětlil. Rozuměl jste mu?
Neřeknu, jestli s ním souhlasím, nebo ne. Respektuju ho.

Kotel fanoušků hokejové Komety Brno

Následovalo období, kdy jste brněnský tým sice vedl, ale pořád nebylo jasně řečeno, že jste novým hlavním trenérem. Vadilo vám, že nemáte oficiální mandát?
(pousměje se) Tak to přece vůbec není. Každý den musíš dokazovat, že si práci zasloužíš. Jestli máš smlouvu na deset let nebo na jeden den, tak i v tom jednom dni musíš přesvědčit, že se na svoji práci hodíš a jsi pro ni ten pravý. Hleděl jsem si hlavně toho, aby se hráči dostali tam, kam v mých očích patřili. Tomu jsme nebyli i byli daleko zároveň, procházeli jsme si jalovým obdobím. Pak se nám povedlo pár utkání, začal výborně chytat gólman a kluci si začali věřit. Nacházeli jsme svoji identitu a pracovali jsme na tom, co si já přeji, aby proti nám bylo těžké hrát.

Vycházíte při své práci i ze zkušeností s trenéry, které jste poznal během své hráčské kariéry?
Od každého si můžete vzít buď něco, co vás nadchne. No a jsou i trenéři, jejichž metody se mně nelíbily a nechtěl bych je opakovat.

Povídejte prosím.
Když jsem začínal v Severní Americe a byl jsem v AHL, trénoval náš tým Robbie Ftorek. Neměli jsme asistenta, byl na střídačce sám. Dal mi strašně moc, připravil mě na kariéru v zámoří, strašně se mi věnoval. Říkal jsem si, že takhle bych chtěl někdy jako trenér vystupovat – plný energie, elánu. Měl jsem pak šanci hrát pro trenéry, jakými byli Jacques Lemaire a Larry Robinson, kteří byli oba výbornými hokejisty a trochu odlišnými trenéry. První byl stratég s fantasticky připravenými detaily, druhý chlap s fantastickým charismatem a obrovsky slušným chováním. Vynikající chlap. Od Robinsona jsem si vzal chování a přístup ke všem lidem v organizaci. Že je třeba respektovat i holku, která nám uklízí v šatně, protože i ta je pro nás důležitá.

Měl jste i další vzory?
V době, kdy jsem měl možnost pracovat jako trenér pro Los Angeles Kings, jsem se účastnil tréninkových kempů. Todd McLellan hokej nekomplikoval, udělal systém a dodržoval ho. Měl ho pěkně připravený. Mike Stothers byl zase strašně disciplinovaný, pracovitý a zarputilý, což přenášel na tým.

Na situaci kolem vašeho povýšení u týmu jsem se ptal i proto, že jsou trenéři, jimž vyhovuje víceletý kontrakt. S jednoletým prý čelí celou sezonu spekulacím, zda skončí, nebo budou pokračovat, a brzdí je to. Vy jste nejistotu jako handicap nepociťoval?
Jo, je to otravný. (úsměv) Ale to je profesionální sport, skončit můžeš ze dne na den a důvodů může být plno. U nás jsme dost netrpěliví a trenéry měníme jednoduše.

Vy v Brně zůstáváte a čeká vás práce na obměně mužstva. Bude těžké v novém složení na letošní sezonu navázat?
V každé soutěži v každém sportu se to děje stejně, týmy se obměňují. I z mančaftu, který vyhrál Stanley Cup, odcházejí hráči; třeba proto, že se nevejdou pod platový strop nebo najdou lepší nabídku jinde. Nemůžeme hrát pořád se stejnou sestavou. Je práce trenérského štábu, aby rozpoznal, jaké složení bude ideální, a posunoval se správným směrem.

Jak by vypadal váš vysněný tým?
Takový, který si můžeme dovolit a se kterým vyhrajeme extraligu. Musíme být realisti, nejlepšího hráče NHL nepřivedeme. Co ale schopni jsme, je najít hráče a dát mu správnou roli. Takhle jsme loni vzali Tomáše Marcinka a on nám udělal strašně moc práce.

Hokejisté Komety zklamaně stojí na ledě po vyřazení ve čtvrtfinále.

Souzníte s názorem, že Kometa má věkově starší tým a potřebuje ho zrychlit?
(povzdechne si) Jasně, nevyhráli jsme to, tak se chyby budou hledat všude možně. Ano, rychlost je jeden z aspektů, o němž si povídáme, komunikujeme o tom s vedením a díváme se po řešení. Hledáme, jestli tohle bude ta cesta, po které jít.

Není tajemstvím, že byla Kometa v kontaktu s útočníkem Martinem Frkem. Dopadne na další pokus jeho angažmá?
Nevím. Není moje práce povídat si o smlouvách pro hráče. Jsme v kontaktu s více hokejisty, nejde jen o Frka. Martina jsem trénoval v AHL, je to střelec, výborný hokejista. Čas ukáže, jak se bude vyvíjet komunikace s hráči, kteří připadají v úvahu, že budou působit v Kometě.

Koučovy rituály: bekovka a házení puků Osobitým způsobem komunikuje kouč Jaroslav Modrý s fanoušky, kteří při zápasech Komety v Brně sedávají za domácí střídačkou. Jakmile vypadne puk z hřiště a skončí v jeho blízkosti, hází ho Modrý přes ochranné sklo na tribunu. Jaroslav Modrý ve slušivé bekovce. Pokud má na výběr, snaží se hod namířit směrem k některému z dětských diváků. „Vždycky jsem respektoval fanoušky, že chodí na zápasy. Když má člověk možnost, chce dát suvenýr dítěti, udělat mu radost. Capart si odnese domů suvenýr a bude si takový zápas pamatovat do konce života. Pamatuju si, jakou radost jsem sám míval jako dítě na hokeji, když se někdo snažil potěšit mně, a dnes je pro mě zadostiučiněním, když za sklem vidím ten rozzářený úsměv. Je to čistě o udělání radosti,“ vypráví Modrý. Puky prý nerozhazuje prvním rokem, tradice už je delší. V Brně ji vypiloval do té podoby, že i když puk padne na střídačku jinam, sebere ho nejbližší kustod nebo jiný člen realizačního týmu a Modrému kotouč pošle. Dál už je scénář stejný. „Prostě jsem našim lidem řekl, že než vracet puky zpátky na led, ať je dávají mně,“ přikyvuje brněnský trenér. Další z jeho rituálů se týká nošení bekovek. Na některé zápasy pokrývku hlavy nosí, na některé ne. Systém v jejich nasazování prý nemá. „Nic v tom není. Bekovky jsou příjemné, dobře se nosí. Mám je rád. Nic dalšího v tom není. Naučil jsem se je nosit a vy (novináři) jste z toho udělali haló. Aspoň máte o čem psát,“ usmívá se Modrý.