Petráškova pohádka. V Polsku jsou na mě hrdí, můžu být inspirací, věří

Byl to pro něj vzhledem k okolnostem velmi nezvyklý první den mezi elitou. Když ho v pondělí ráno snoubenka Zuzana přivezla do pražského hotelu Don Giovanni, kde fotbalisté národního týmu bydlí, hned musel absolvovat test na koronavirus a až do večera čekal na výsledky v izolaci na pokoji.

Až potom se poprvé mohl seznámit s novými spoluhráči a do kamery odpovědět na otázky zaslané novináři.

„Jsem nadšený a vděčný za to, jak mě kluci přijali. Jsou to profíci,“ ocenil Petrášek. „Já tady znal akorát Tomáše Koubka a Tomáše Holeše, se kterými jsem kdysi hrál v Hradci Králové. Než jsem sem jel, řada lidí se ptala, koho tu znám, a já jim odpovídal: Nikoho. Nebo bych tam měl snad znát někoho z Převýšova nebo Vyšehradu?“

V povědomí české fotbalové veřejnosti je dvoumetrový obránce teprve krátce, i když je mu už osmadvacet let.

Doma putoval jen po nižších soutěžích, dotáhl to nanejvýš do druhé ligy a před čtyřmi lety se vydal na dobrodružství do sousedního Polska. Právě tam jeho kariéra nabrala úplně jiný a nečekaný směr. 

Klub Raków Čenstochová, do kterého zamířil, hrál tehdy třetí ligu. Aktuálně však vede tu první.

Fotbalová pohádka?
Maličko určitě ano. Moje cesta byla hodně trnitá a i proto mám ke všem borcům, kteří jsou tady v národním týmu, obrovskou pokoru. Vzhlížím k nim za to, co odvedli pro český fotbal a jsem šťastný, že s nimi teď můžu být na jedné lodi. Užívám si to, ale taky jsem sem nepřijel na dovolenou, chci to odmakat.

Kdy jste se o pozvánce dozvěděl?
Ještě před oficiální tiskovkou mi volal kustod a ptal se mě na rozměr oblečení, takže jsem tušil, co přijde. Je to velká věc, moc si nominace vážím.

Reprezentační trenéři o vás mluvili dlouhodobě. Nominovat vás chtěli už na březnový sraz, který se však ze známých důvodů neuskutečnil.
Byl jsem v širším hledáčku. Ještě před první vlnou koronaviru jsem se setkal s asistentem trenéra, panem Chytrým, přijel sice zrovna na utkání, ve kterém jsem nehrál kvůli kartám, ale cestu už měl naplánovanou, tak jsme se aspoň setkali a popovídali si. Později mě viděl naživo a ty zápasy se mi zrovna povedly, takže jsem mohl udělat dojem. I když v dnešní době trenéři samozřejmě všechno mají nasledované na videu, určitě o mně mají detailní přehled.

Na rozdíl od fanoušků, pro které jste trochu neznámou.
Je pravda, že jsem v Česku žádnou velkou díru do světa neudělal. Před čtyřmi lety jsem se štěstím odešel do Polska, s Čenstochovou jsme ze třetí ligy postoupili až do Ekstraklasy a já jsem toho celou dobu součástí.

Poslední dva roky jako kapitán.
Nějakou pozici jsem si tam vybudoval a jsem obrovsky šťastný, že to přilákalo oči reprezentačních trenérů. Asi si ještě moc neuvědomuju, co se kolem mě teď děje. Snažím se maximálně soustředit, žít přítomností, dobře odvést svou práci... Obecně o sobě nerad takhle mluvím, nejraději bych nějaké své představování nechal na hřiště. Tam se chci ukázat. Ať za mě mluví činy. 

Věříte, že dostanete šanci?
Věřím, že jsem nominovaný kvůli tomu, aby mě trenér viděl nejen v tréninku, ale i v zápase. Uvidíme, jestli se pro mě rozhodne. Já se mu každopádně budu chtít odvděčit za to, že si mě vybral.

A také si říct o místo pro další srazy? Navíc příští rok v červnu se hraje odložené mistrovství Evropy.
K Euru se neupínám, jen bych na sebe zbytečně vyvíjel tlak. Znovu opakuju, že jsem neuvěřitelně vděčný za to, že tady vůbec můžu být. A je jasné, že tady chci zůstat i pro příště. Jsem hladový, půjdu si za svým, takhle to mám nastavené celou kariéru.

Jak vůbec reagovali na vaši nominaci v Čenstochové?
Byli nadšení. Majitel a trenér, kteří mě kdysi do třetí ligy přivedli, mě už berou trochu jako svého. Jsou hrdí na to, že se člověk z ne úplně velkého týmu, který není v zahraničí příliš známý, dostal do reprezentace. A nejsem jediný, protože v týmu máme také reprezentanty Lotyšska, Slovinska a Řecka. 

To je pro váš klub skvělá vizitka.
Hlavně je to pro všechny nová situace, i trenér si teď v pauze musí poradit s trochu ořezaným kádrem... Celý klub se hodně dynamicky vyvíjí a já myslím, že to jsou věci, které náš majitel vždycky chtěl. Když mě před lety dělali do třetí ligy, přál si, aby ze mě byl jednou kapitán, reprezentant. Teď se mu to splnilo. A mně taky.