V klubu strávil přes dvacet let.
Když na něj koncem října vzpomínala Slavia na blogu Seznam Médium, mimo jiné uvedla: „Těžko byste mezi žijícími lidmi našli člověka, který toho pro Slavii udělal tolik. V těžkých dobách vykonal tolik záslužných činů ve prospěch klubu, že i dnes může být právem označován jako hrdina slávistických dějin.“
Hovořila o něm jako o muži, který i ve svém vysokém věku nehledí na zdravotní trable a srdnatě s nimi bojuje. Měl prý výbornou paměť, dokázal vzpomenout i na šedesát let staré střípky.
Jedna vzpomínka je ale v historii klubu o něco cennější než ostatní.
Po sestupu do druhé ligy a definitivním přejmenování Slavie na strohé Tělovýchovná jednota Dynamo Praha, si dal za cíl nejen návrat mezi elitu, ale také rehabilitaci tradičního názvu.
Slávističtí funkcionáři před začátkem cesty kolem světa v roce 1967.
Ten ostatně komunisté sebrali hned několika pražským klubům. Sparta i Bohemians v té době nesly různá pojmenování. Ale Vrba měl být první, který přišel na to, jak se vzepřít nevoli režimu.
„Většinou jsme se odvolávali na tradici klubového jména a na to, kdy jsme byli založeni a žádali jsme je o změnu jména, funkcionáři Československého svazu tělovýchovné jednoty a sportu to samozřejmě všichni odmítli,“ popisoval pro Slavii Vrba.
Na třetí pokus mu to vyšlo. Na počátku šedesátých let.
„Na řešení šlamastiky se jménem jsem přišel náhodou, když jsem hledal cesty, jak z toho ven. Podívali jsme se do vzorových stanov ČSTV a ono to tam bylo! Odstaveček, že jméno tělovýchovné jednoty schvaluje valná hromada daného klubu,“ popisoval.
Následně ještě u pohlavárů ověřoval, jestli v tom není nějaká klička. Když slyšel, že stanovy ve svém znění platí, zaradoval se: „Ale to ještě netušili, co provedeme.“
Na shromáždění klubového výboru sezvali novináře, televizi a podali návrh na změnu názvu podle stanov. „SK Slavia Praha, mělo to úžasný úspěch!“
Neodpustili si ani pár provokací směrem ke komunistickým politikům. „Nebude nám nikdo diktovat, jak se budeme jmenovat,“ znělo v sále.
🕯️ Ve věku 93 let zemřel bývalý předseda a dlouholetý funkcionář Slavie, pan Jiří Vrba.
Děkujeme za vše, co jste pro klub dělal, co jste pro jeho dobro a budoucnost obětoval. Váš odkaz navždy zůstane v sešívaných srdcích. 🖤 https://t.co/uDcqRID1C1
„Nebál jsem se, nemuseli jsme se bát, nebylo moc čeho,“ svěřil se Vrba. „Byli jsme navíc příkladem; Sparta, když to viděla, tak to udělala taky, stejně tak i Bohemka.“
V témže roce stál u zrodu Odboru přátel Slavie, který funguje dodnes a po revoluci sehrál významnou roli při hledání klubových vlastníků.
Vrba byl posléze nucen v klubu skončit po událostech v roce 1968. „Za normalizace člověk, který se stal předsedou po mně, svolal prověrkovou komisi, která měla prověřit, kdo se jak choval při příchodu ‚bratrských‘ vojsk, a že budou jednotlivé členy výboru kádrovat,“ vyprávěl.
„Já jsem řekl, že se nenechám kádrovat, že končím a odcházím. Odešel jsem, s takovými lidmi jsem tam ani už neměl chuť spolupracovat,“ dodal Vrba.
I díky svému přesvědčení je z něj dnes klubový hrdina. „Váš odkaz navždy zůstane v sešívaných srdcích,“ vzkázala Slavia. Jménem, které jí vrátil on.
