Rychlost a přesnost hry je až dechberoucí. Chyby neexistují. Příliš polidšťují, vysvětluje komentátor a se smíchem vzpomíná na hru, kdy si ještě fotbalisté například nepřesně přihráli nebo dali vlastní gól. Ano, i takový byl fotbal, řehtá se. Skutečně o tom existují záznamy, dodává senzačně na ujištěnou.
Tým se zelenou kravatou zvítězí za 8 minut 97:43. Nádhera, i když gólů mohlo být i víc. Leč rovněž brankář s oranžovou kravatou má skvělý systém a vnitřní nastavení.
Tabulku po 14 kolech vede tým s bílo-červenou kravatou s devítibodovým náskokem před modro-červenou kravatou. I když ztracený lesk, doslova i obrazně, se vrací rudým kravatám, pořád je z toho sotva prostřední skupina o Mezigalaktickou ligu.
Doba počítačová započala.
Nikoli v roce 2146, ze které jsem si s dovolením vypůjčil pasáž špílu, o němž se bude ještě dlouho mluvit, ale právě teď a tady.
Česko se snaží zachytit celosvětový trend, od října se rozjela Datart e:Liga - turnaj ve fotbalové hře FIFA. Každý ze šestnácti prvoligových klubů pořádá dva online turnaje - přihlásit se do nich mohl přes internetový formulář kdokoli.
Závěrečný turnaj, ve kterém se bude hrát o 150 tisíc korun, v lednu v Praze přivítá dvaatřicet nejlepších hráčů. Příští sezonu je v plánu celoroční liga, víc turnajů, víc „pařičů“.
Diváci v zatemněné místnosti na obřím plátně sledují, jak dva „fotbalisti“ s joysticky v ruce paří počítačové hry. Esport, čili soutěže v hraní počítačových her, se mění v lákavý byznys.
Dokonce i jediné ryze sportovní noviny v Česku tomu věnují stránku. Zatím jednu.
A já nestačím zírat: Vážně už žijeme sci-fi román? Fantasy hru?
Už když sledujeme špičkový světový fotbal, můžeme mít pocit, že se z hráčů stávají roboti. Mizí málo pohybliví romantici, rychlost provedení a technika je dechberoucí.
Nestávají se z hráčů roboti? zeptal jsem se s obavami před časem fotbalového vizionáře Karla Brücknera.
„Právě naopak, rozhodující jsou pořád situační řešení hráčů. Oni dostávají jen taktické informace, ale alfa omega je na nich. To už nejsou jen fotbalové akce, ale umění,“ uklidnil mě. „Hlavně v posledních letech to šlo do enormní rychlosti ve skloubení s technikou a ještě s taktickou součinností. To je ale na osm stránek.“
Přesto mám obavy, že za chvíli bude počítačový fotbal na osm stránek a někde ve špaltě si přečteme, jak ligové kluby hrají skutečný fotbal, který bude čelit úbytku diváků, zatímco sledovanost esport her bude raketově stoupat. Jako v Americe, kde má trumfnout i slovutný Super Bowl.
Fotbalista Jankto podniká v esports. Hry mě můžou živit, říká |
Zářivou budoucnost v esportu vidí například také český fotbalový reprezentant Jakub Jankto, jenž na chod svého esport týmu dává měsíčně 250 tisíc korun, jak nedávno potvrdil v rozhovoru pro MF DNES.
„Peněz do toho vrážím hodně, ale věřím, že se mi to jednou vrátí. A ve velkém. Esport má zajímavou budoucnost, každým rokem roste. Nebojím se, je to investice jako každá jiná,“ řekl záložník italské Sampdorie Janov. „Teď kluci z mého týmu berou peníze, ale mně to zatím moc nevydělává. U esportu si troufnu říct, že po roce mi vydělávat bude.“
Joy-styk
Také jsem v dětství pařil FIFU a NHL na herní konzoli, ale protože jsem od šesti let vyrostl s fotbalovým míčem, věděl jsem, že pocitu, kdy se na trávníku opřete do míče nebo přihrajete lépe postavenému kamarádovi ze sídliště, se mačkaní trojúhelníků či čtverečků na joysticku nevyrovná.
Venku jsme s balonem byli pořád. Anebo s tenisákem mydlili hokej. V zimě táhli na zádech branku na rybník. Kolikrát jsem při fotbálku na plácku za barákem sebou plácl do lejna od psa, až mi máma vyčinila, že si tohle budu prát sám.
Nebylo ještě tolik hřišť, které ale postupně vznikaly na každém sídlišti. Teď zase pozoruji, jak mizí a stávají se z nich parkoviště. Jak si dětí hrají s míčem stále méně. Ale když se díváte pozorně, zaplaťpánbůh je tam ještě objevíte.
„Technologie se proti mému dětství zdokonalily o čtyři sta procent. Je snadné říct, ať rodiče dětem nedávají ipady, ale ve školách je už mají skoro všichni a bude hůř. Je těžké se tomu vyhnout. Možná to ani nejde,“ přemítal Jankto, jenž chce děti upozorňovat, že existuje také klasický sport.
Dušan Svoboda, šéf Ligové fotbalové asociace, k Datart e:Lize uvedl: „Rychle mi došlo, že se do toho taky musíme zapojit. Esport nám nebere hráče z trávníků, naopak je pro nás možností, jak fotbal představit nové skupině, kterou by jinak třeba nezajímal.“
Vidím to jinak. Měli bychom být rádi za každé dítě, které umí kotoul a nikoli skóruje ve FIFĚ. Odpusťte, zda působím příliš mravokárně, avšak mám děti a vím, že ač jsou tyhle hry lepší než fet a jiné zábavy, budeme doma ratolestem raději prát psí lejna z tepláků.
Doba jde však dopředu. Z obchodů nepozorovaně mizí prodavačky, nahrazuje je technika, stroje. U fotbalistů se toho nechci dočkat. Nechci se dočkat ani doby, kdy hráči před monitory budou vydělávat víc než Messi s Ronaldem dohromady a budou hlavním tahákem olympijských her - letních i zimních.
Netoužím po joy-styku. Byť pohlavní styk s robotem už frčí. Kouknu se jí pod sukně, samý převody, zpívali Kabáti už dávno.
Až by měl staromódní Ponedělník rozebírat, kdo koho porazil ve FIFĚ, místo toho, jak si červenobílá Slavia vydobyla před Plzní devítibodový náskok v tabulce, jak je mrzuté, že stoper Hovorka si poranil koleno a na další kličku Messimu v Lize mistrů musí zapomenout, jak se karvinský Bukata snažil hanebně nasimulovat penaltu, jak válí Slovácko, bude čas vypnout počítač a jít se raději proběhnout.
Pěkné sváteční ponedělí.
