„Hrozně jsem se na návrat těšil, pauza byla dlouhá. Snažil jsem se vrátit v co nejlepší formě, ale devět týdnů je devět týdnů, to nejde dohnat lusknutím prstu,“ přiznává Jeřábek, že ještě ideál hledá.
„Nejtěžší je nastavit si hlavu. V tréninku něco zkoušíte, ale nevíte, jak koleno zareaguje po tom zranění. Je těžké nemyslet na to a uvědomit si, že noze můžu věřit,“ přemítal obránce, jehož vyřadil ze hry natržený zevní postranní vaz v koleni.
Z comebacku má rozporuplné pocity. „Chtěl jsem se vrátit tak, že zase začneme bodovat, protože teď byla série zápasů, kdy jsme toho moc neuhráli. Jsem moc rád aspoň za bod, i když mě mrzí ta penalta,“ vrátil se ke klíčovému okamžiku zápasu z úvodu druhé půle.
Teplický stoper fauloval pronikajícího Kuzmanoviče ještě před vápnem, rozhodčí Královec však ukázal na značku pokutového kopu.
„Byl jsem překvapený, myslel jsem si, že jsem fauloval před vápnem a dostanu červenou. Otázka je, co je lepší. Jestli penalta a žlutá, nebo trestný kop a červená. Nakonec z toho byla aspoň remíza, je otázka, jak by to dopadlo, kdybychom hráli skoro celý poločas v deseti.“
I v rovnovážném stavu totiž Ostrava po většinu zápasu dominovala. „Byli nebezpečnější, my jsme si toho moc nevypracovali. Ostrava měla víc ze hry, šance, územní převahu, držela míč. My to spíš nakopávali, ale úplně jsme nedokázali brát ani druhé míče a podržet to vpředu, z toho pramenil tlak Baníku,“ viděl Jeřábek.
Teplice jsou po 17. kole v nejvyšší soutěži až na 12. místě, tedy ve skupině o záchranu. A to určitě není pozice, s níž by se spokojily.
„Potřebujeme začít vítězit doma, teď už tu budeme mít relativně slabší soupeře. I když kdo je dneska slabší,“ zamýšlí se stoper.
Do konce podzimu zbývají tři kola a Teplice nemají zrovna lehký los. Jedou do Boleslavi a do Plzně, doma mají Zlín. „Ten musíme určitě porazit a budeme se snažit něco urvat i venku,“ slibuje navrátilec Jeřábek.
