Prostějov jste díky výhře odřízli o čtyři body, je to povzbuzení?
Je to veselejší, ale za dvě tři kola to může být úplně jinak. Jsme nohama na zemi, nelítáme v oblacích, máme pokoru. Sice jsme rádi, že jsme vyhráli, ale definitivního nic ještě není.
Co bylo za nedávným horším obdobím Slovanu?
Vstup do jara byl celkem dobrý, pak přišel trochu útlum, ale ta výhra nad Brnem nám dodala sebevědomí, přece jen jsme porazili velkoklub 4:1. A od té doby šlapeme. Cíl je jasný, zachránit druhou ligu ve Varnsdorfu. Máme nakročeno dobře, ale hotovo není.
Mohl slabší rozjezd způsobit konec vašeho nejlepšího střelce Filipa Firbachera, který dostal třicetiměsíční distanc za pokus o ovlivnění zápasu?
Nemyslím si. Je to jeho osobní věc, nahradili jsme ho dobře, máme tu šikovné mladé kluky.
Tragikomedie nekončí. Brno je po debaklu ve Varnsdorfu blízko sestupovým příčkám |
V zápase s Prostějovem jste krátce po přestávce střídal, nebylo to kvůli zranění?
Měli jsme náročný program, trošku už jsem tahal nohy. Ale máme silnou lavičku, přišli kluci, co to rozhodli, což je jen dobře.
Vy jste se z pozice krajního záložníka tlačil docela dopředu, to byl záměr?
Snažíme se být výš celkově, napadat soupeře, aby měl složitější rozehrávku. Opticky to tak možná vypadalo, ale musíte taky bránit, běháte nahoru dolů.
Nedávno jste dokončil trenérskou licenci a nyní vedete ve Varnsdorfu dorost, jak jste si zvykal na novou roli?
Ze začátku to bylo těžké, ale zvládám to dobře, kluci mě berou. Docela mě to i baví. Hrajeme krajskou soutěž a jsme první, máme patnáct bodů náskok, takže jedeme na postup.
Budete se trénování věnovat i po hráčské kariéře?
Konec se pomalu blíží, ale jestli budu dělat dorost tady, nebo jinde, to se uvidí. Ale určitě bych chtěl po kariéře zůstat u fotbalu, třeba právě jako trenér.
A budete pokračovat ve studiu trenéřiny?
Je to možné až za dva roky, do budoucna možná ano, ale uvidíme, jak se to vyvine.
A jak to vypadá s pokračováním vaší fotbalové kariéry?
Uvidíme, zase si v létě sedneme s vedením a řekneme si, jak to bude vypadat. Bude mi 36 let, všechno se omlazuje, už jsem starší o 15 až 16 let než naši nejmladší kluci. Letí to. Necítím se úplně špatně, možná ještě rok přidám, možná ne.
Pavlo Rudnytskyy ve žlutém dresu Varnsdorfu
Pocházíte z Ukrajiny, kde máte vzdálenější rodinu. Jak vnímáte vleklý konflikt s Ruskem?
Je to smutné, že se to táhne dlouho, trpí nevinní lidé, jak na jedné straně, tak možná i na druhé. Doufám, že to co nejdřív skončí a zase bude všechno v normálu.
Dotýká se to v tuto chvíli nějak vaší rodiny?
Bydlí na západě Ukrajiny u Lvova, je tam relativní klid, ale občas tam taky něco přiletí. A v tom nikdo žít nechce. Lidi trpí a není to dobré.
