Sny se jí stále zdají v angličtině, ovšem česky mluví perfektně. Jen zřídka se jí do řeči vloudí anglické slůvko. „Mám pocit, že život v Praze není tolik stressful jako v Americe,“ poví šestadvacetiletá útočnice, jež ve slávistickém dresu získala v posledních dvou letech dvakrát double.
A pokud v derby porazí Spartu přiblíží se mistrovskému hattricku. V sobotu v Edenu od 15 hodin.
„Snad jen kalifornské sluníčko a pláž mi tu občas chybí,“ pousměje se při pohledu na prokřehlý trávník poté, co si v hornoměcholupském tréninkovém areálu dala zdravý oběd.
Bez masa? Pročpak?
Už je to pár let, co jsem maso ze svého jídelníčku vypustila. Viděla jsem na Netflixu film The Game Changers, kde sportovci hledají způsob stravování, při kterém podají nejlepší výkon. Ne všechna těla jsou stavěna na masitou stravu. Zkusila jsem vynechat maso a vyhovuje mi to. Jím ale ryby, zeleninu, luštěniny, tofu. Cítím, že mám víc energie.
Možná bych byla fyzioterapeutka, nebo zdravotní sestřička jako moje mamka. I když původně začínala v Americe s tátou jako malíř pokojů.
