Dvaapadesátiletý Ho Van Lang, jenž si vysloužil přezdívku žijící Tarzan, podlehl nemoci v pondělí. V divočině žil spolu se svým otcem dlouhých jednačtyřicet let. Oba utekli před válkou v roce 1972 poté, co američtí vojáci vybombardovali jejich rodnou vesnici a zavraždili polovinu rodiny.
„Oba muži navázali kontakt s civilizací teprve v roce 2013. K rozhodnutí opustit nadobro divočinu je přimělo až zranění Langova otce,“ říká jeden člen týmu, který měl za úkol je nalézt. Věřili, že válka s Američany stále probíhá.
Oběma mužům se dlouhé roky dařilo přežívat v hlubokých lesích okresu Tra Bong. Živili se nejprve ovocem a maniokem, později si pěstovali kukuřici na vlastním políčku. Listy plodin jim sloužily jako ošacení, za domov jim sloužila chatrč, kterou si postavili několik metrů nad zemí.
Dvojici mužů, kteří se chovali podle jejich slov podivně, objevili v roce 2013 až vietnamští vesničané a okamžitě zpravili místní úřady. Ty nejdříve shromáždily tým, který měl za úkol dva zdivočelé muže nalézt. Podařilo se jim to zhruba po pětihodinovém pátrání.
Zatímco otec částečně hovořil jedním z vietnamských dialektů, Tarzan znal jen pár slov. Oba okamžitě poslali na lékařské vyšetření, které mělo být prvním krokem k jejich integraci zpět do společnosti.
Po třech letech mezi lidmi se Lang symbolicky do své chatrče vrátil. Učinil tak v doprovodu dobrodruha Alvara Cereza, který se pokusil s ním týden žít jeho původním způsobem života.
„Lang žil fantastický život,“ vyjádřil se Cerezo k životu vietnamského Tarzana po jeho smrti. „Vaz mu ovšem srazil až život zpět v civilizaci,“ dodal. „Jeho život se od základu změnil ve chvíli, když začal jíst tepelně připravené pokrmy a pít alkohol,“ připomněl Cerezo.
Cerezo se s Tarzanem během jeho života velmi sblížil, na kameru natáčel klíčové momenty jeho života mezi lidmi a zvláště pak i hluboce emocionální chvíle, například když se Tarzan na chvíli do džungle vrátil. O Langově životě dokonce napsal i knihu.
