Morganová pracovala v severním mrakodrapu dvojčat, živila se jako pojišťovací makléřka. Dcera jí nikdy nemohla uspořádat plnohodnotný pohřeb, protože neměla žádné ostatky.
„Nevěděla jsem, že se o to úřady po všech těch letech pořád snaží, že ta záležitost není uzavřená,“ řekla o potvrzování totožnosti obětí její 44letá dcera Nikyah, když obdržela zprávu o své matce.
Úřad soudního lékaře nicméně i po té době stále letech pokračuje ve vyšetřování, které představuje největší pátrání po pohřešovaných osobách v dějinách Spojených států. Dál analyzuje 22 000 tělesných pozůstatků nalezených v troskách ve snaze odhalit genetické pojítko s některou z 1 106 obětí, u nichž stále chybí fyzický důkaz, tak aby pozůstalí mohli převzít ostatky a pohřbít je.
Identifikace díky vzorkům DNA
Tak jako blízcí většiny dalších obětí i Morganová po smrti své matky poskytla vyšetřovatelům vzorek DNA. Bylo to ale tak dávno, že si nepamatuje, jakého byl druhu. Experti nyní díky nové technologii její vzorek spojili s drobným úlomkem kosti zajištěným na místě zničeného Světového obchodního centra. Její matka se tak stala 1 646. obětí teroristického útoku identifikovanou na základě testu DNA.
Pozoruhodné je, že potvrzení s pořadovým číslem 1 647 přišlo jen o několik dní později. Šlo o první identifikace od roku 2019. Takové průlomy v poslední době přicházely méně než jednou za rok, zatímco v prvních letech po 11. září 2001 byly identifikací stovky ročně.
Není divu, pád dvojčat nebyl nic takového jako menší případy zřícení budov. Při červnovém pádu bytového komplexu ve floridském Surfside, který zabil 98 lidí, například úřady mohly k identifikaci obětí využít rychlotesty DNA a jiné metody. Mnohé ostatky odebrané na „ground zero“ ovšem v troskách degradovaly celé týdny nebo i déle, tudíž obsahovaly jen velmi malá množství DNA.
Úřad, který má na starosti jejich analýzu, v roce 2005 pozůstalým oznámil, že tuto práci pozastavuje, protože existující nástroje zkrátka nepřinášely další úspěch. Jenže ještě v témže roce se operace opět rozběhla. Testované vzorky se začaly analyzovat znovu, ale sofistikovanějšími metodami. Vrchní soudní lékařka Barbara Sampsonová nyní říká, že projekt zůstává „posvátnou povinností“ jejího úřadu.
Kosti k analýze drtili v hmoždíři
Jedním z lídrů pokračujícího vyšetřování je Carl Gajewski. V jeho laboratoři pracovníci zahalení od hlavy až k patě ochrannými pomůckami připravují k analýze úlomky kostí, z nichž mnohé nejsou větší než tictac.
ANALÝZA: Usáma pomohl Západu, aby sám zajel na slepou kolej |
Fragmenty se nejdříve oškrabávají břitvou a následně drhnou kartáčkem a různými čisticími prostředky. Z neporušené kosti je těžké odebrat genetickou informaci, a tak se úlomky drtí na co nejjemnější prášek. „To lidé v laboratoři na začátku projektu ještě dělali ručně za pomoci hmoždíře a misky,“ vzpomíná Gajewski. Teď už je ale proces automatizovaný.
Fragmenty se ukládají do skleněných trubiček a za použití tekutého dusíku se zmrazí a rozmělní v přístroji nazývaném „mlýnek na kosti“. „I po 13 letech práce na daném projektu mi běhá mráz po zádech, kdykoli se mi podaří spárovat vzorky genetické informace další oběti,“ uvádí Gajewski.
„Navzdory technologickému pokroku ale není realistické si myslet, že budou takto uzavřeny všechny případy,“ míní další soudní lékař Mark Desire. Těla některých obětí totiž před dvaceti lety kompletně shořela a rodiny téměř 100 zemřelých odmítly předat vzorek. „Případně poskytly takový, který neobsahoval dostatečné množství DNA,“ dodává.
Falešné naděje či otevírání starých ran
„Čekání na potvrzení od úřadů je pro rodiny obětí mučivé,“ říká Rosemary Cainová, která obdržela identifikované pozůstatky svého syna v roce 2002. Město by podle ní mělo zvážit, zda by nebylo lepší, se souhlasem pozůstalých, od pátrání po DNA obětí ustoupit. „Myslím, že to hodně lidem dává falešnou naději,“ řekla matka hasiče, který u WTC zahynul ve věku 35 let.
Nikyah Morganová nyní čelí jinému problému. Po identifikaci DNA své matky nemá jasno v tom, zda ještě chce tělesné pozůstatky převzít a jak s nimi případně naložit. „Najednou se musíte rozhodnout, co udělat s milovaným člověkem, který zemřel před 20 lety,“ řekla. „Je to skoro jako byste znovu otvírali staré rány,“ posteskla si.
